Zjevení Janovo, slova k církvím (kapitoly 2-3), tedy hodnocení (pozitivní i negativní) samotného Krista skrze ústa žijícího proroka, to je v přemýšlení mnoha náboženských uskupení pouhá alegorie. Dnes je situace jiná ... Opravdu?
Setkali jste se s váženým či uznávaným prorokem, který by si mohl dovolit vyslovit se kriticky k poměrům své vlastní církve, "nedej Bůh" k církvi jiné? Řekneš, mezi mnohými vedoucími sborů jsou proroci a oni hledí kriticky na své vlastní počínání a jsou ochotní a připravení na Pánův popud změnit směr. O tom já ale nemluvím. Prorok Jan (apoštol, pisatel Zjevení) nestál v čele sborů, kterým z Božího pověření píše. Řekneš, Bůh nemluví k prorokům, kteří stojí mimo. Opravdu? Nejsou svatá Písma plná prorockých poselství těch, kteří stáli mimo? Co proroctví k cizím národům či králům, co Agabova služba. Ale ani o tom nemluvím.
V české církvi jsou proroci. Patří Kristu, a tedy nestojí mimo. Z definice Království Nebes prostě nemohou stát mimo, jsou součástí těla Kristova. Mohou, jako kterýkoli jiný křesťan, opustit cestu evangelia a zříci se tak podílu věčného života (a ocitnout se tak mimo). To je samozřejmě možné. V drtivé většině případů je však situace mnohem méně vyhrocená, mnohem jednodušší. Lidem se z principu nelíbí kritické poselství. Proč? Vidí v tom útok na autoritu, na Božího pomazaného (či pomazané), na samou podstatu a základy denominace, církve či sboru. A co když mluví Kristus, Pán pánů, vedoucí nad vedoucími církve, skrze obyčejného muže, skrze obyčejnou ženu. Řekneš, prorokovat ale znamená budovat, povzbuzovat a potěšovat. Ano, souhlasím a raduji se z toho, hlavně takové je prorokování nové smlouvy. Avšak nevíš, že mnohé budování začíná demolicí? Nečetl jsi, že je také čas umírat, čas sadbu vytrhat, čas zabíjet, čas bořit ... (Kazatel 3)? Katolická církev trvá na své papežské neomylnosti, ať už ve jménu kříže či Krista samého bylo z pověření papeže spácháno jakékoli zvěrstvo. Nevydali jsme se i my cestou neomylnosti? Mají proroci v našich církvích otevřenou cestu ke králi jako Gád či Nátan, a nebo sdílí osud Jeremjášův? V nové smlouvě vždycky šlo a půjde o Kristův výrok a o jeho uposlechnutí. Z něj je víra Boží. A Kristus dosud mluví. Znovu a znovu, a to nejen z papežského stolce či stolce (kazatelny) evangelikálních, charismatických či letničních církví (které jsou mi tak vzácné a drahé), ale i skrze obyčejné muže a ženy s protesanýma ušima. Pokud nemají otevřenou cestu k vedoucím, pokud jsou umlčováni, vystaveni posměchu, odsuzováni, či dokonce štváni a nakonec vylučováni z církve, nebeský Otec se jich ujme. Běda však takové církvi, neboť odmítá výrok Kristův.
Řekneš, neprorokuje v lásce. To se může stát, a v tom případě je to zlé. Nevíš však, že láska Boží přinášela pohromu do Božího lidu? Nevíš, že káznění synů a dcer Božích je činěno kvůli lásce? Pán Bůh má o nás péči. Nechce, abychom zplaněli. Jako jednotlivci a ani jako jeho tělo. Žárlivě nás miluje, střeží a touží po duchu, kterého do nás vložil, jak do jednotlivce, tak do těla Kristova jako celku. Vychovává nás skrze Kristovy výroky. Duch svatý nemluví sám od sebe, ale oznamuje, co přijímá od Krista (Jan 16:14).
Na místě Kristově prosím vedoucí (pastory nebo staršovstva, ať je model vedení církve jakýkoli), otevřete dveře Gádům a Nátanům, ať k vám přicházejí svobodně. Nejsou posláni k tomu, aby vaši davidovskou pozici autority ohrožovali, ba právě naopak. Jste Bohu milí, Davidové, vedoucí Božího lidu a Bůh vás chce upevnit v Kristu, abyste nesli hojné ovoce. Obklopte se proroky a sklidíte jejich odměnu (Matouš 10:41).
Dobře si uvědomuji, že mluvím o cílovém stavu (prorok / proroci žijící a sloužící v místní církvi), k němuž vede mnoho praktických kroků. Jedním z nich je učednictví pro prorocky obdarovaného člověka, kterého ve svém sboru máš / máte, a v kterém vidíte potenciál Gáda či Nátana. To mohu, s tvým / vaším požehnáním, takovému prorocky obdarovanému člověku osobně nabídnout. Samozřejmě bychom se však museli nejdříve osobně setkat (vedoucí církve, "prorocký učedník" a já) a sjednotit se na cestě, kterou se společně chceme vydat. Na konci té cesty je Boží sláva, tělo Kristovo plného Kristova vzrůstu, církev na apoštolsko-prorockém základu, a cesta samotná je Kristus Spasitel a Pán.
Bohu jedinému buď sláva na výsostech i na zemi.
V Kristově lásce,
Milan Chotaš
Žádné komentáře:
Okomentovat