Prorokování v praxi - Jak začít

Poznámky k vyučování:

Jak začít, aby první proroctví nebylo také poslední

I. Prostředí a vstup do učednictví / mentoringu

A) V prostředí, které je prorokování nepřátelské nebo je k němu lhostejné

1. Hledej duchovní pomoc a dlouhodobé zaštítění (mentoring / učednictví) u vyzrálého proroka, který bude mít odvahu navštívit tvé vedoucí (kazatele, starší, vedoucího skupinky, atd.)


Výsledek: Prorok osobně navštíví tvé vedoucí, aby se přimluvil za možnost tvého duchovního růstu v prorocké oblasti. Pokud se setká s nepřátelstvím, odmítnutím, osočováním nebo odsouzením, stává se místo tebe terčem takového útoku. Vyzrálý prorok je na to zvyklý a unese to, ale tebe by tento střet s vedoucími mohl velmi poznamenat.


Poznámka:  Nestranná pomoc proroka na dálku je sice lepší než nic, ale není dostatečná - jeho rady a doporučení ti umožní přežít v tomto prostředí nebo z něj kultivovaně odejít, ale málokdy promění tvou situaci v místě, kde jsi. Samozřejmě, ani osobní návštěva proroka nemusí přinést změnu do tvé situace, šance na úspěch je ale vyšší.


2a. V případě, že setkání proroka s tvými vedoucími dopadlo zle a nepřátelství vůči prorokování přetrvává, musíš si být vědom(-a), že v oblasti prorokování v tomto prostředí můžeš růst jedině skrze velké zápasy, nepochopení, odmítnutí, protivenství a pravděpodobně i pomluvy. Nevylučuji, že to pro tebe může být dočasná Boží cesta, ale raději, je-li to možné, využij Pánovu nabídku života ve svobodě a hledej nový duchovní domov v prostředí, které je tvému obdarování přátelské.


2b. V případě, že setkání proroka s tvými vedoucími dopadlo dobře, prorok ti sdělí, na jakých dalších krocích ohledně tvého růstu v prorockém obdarování se s vedoucími domluvil - ty mohou být velmi rozdílné.

B) V prostředí, které prorokování přijímá

1. Jdi za svým pastorem a popiš mu, co prožíváš, jaké vjemy, myšlenky, obrazy míváš, a zeptej se ho, jak s tím máš naložit při shromáždění, na skupince nebo v osobním životě.

Výsledek: Tvůj pastor se sám stane tvým mentorem v této oblasti nebo tě nasměruje na jiného člověka, kterého přijímá jako proroka.

2. Vstup se se svým mentorem (pastorem nebo jiným člověkem) do pravidelného kontaktu - doporučuji minimálně 1x měsíčně dvouhodinové setkání.


Následují kroky platí pro Varianty A) i B):


3. Stanov si priority
1) Soustřeď se na srozumitelné svědectví Ježíšovo v slovu i skutku - v souladu s tvou vírou
- osobní zbožnost*
- rodina*
- zaměstnání - práce / škola*
- církev*
- přátelé*
- volný čas - koníčky*


"Nepomýšlejte na vysoké věci, ale nechte se vést k obyčejným. Nebuďte moudří sami podle sebe." (Ř 12:16)

*prorocké podněty, u nichž budeš 100% jistý, předávej v Kristově Duchu; detailně si je zaznamenávej (viz níže - bod 2)


2) Neopomínej Boží podněty, které zatím cele nechápeš a nebo nevíš, co s nimi

- detailně si zapiš vše, co souvisí / souviselo s tvým prorockým podnětem - co jsi přijal, jak jsi to přijal - jak to přesně probíhalo, co ti přicházelo na mysl, jaké biblické verše nebo pasáže se ti připomínali, co jsi u toho cítil - emocionálně (radost, pokoj, zvědavost, napětí, nebezpečí, strach, odpor, ošklivost, hněv, smutek, beznaděj, ...) i tělesně (horko, zima, "elektřina", vůně, husí kůže, ztuhnutí svalů, strnutí, zrychlené dýchání, třes části či celého těla, ...), kde jsi to přijal (přesné místo), kdy jsi to přijal (přesný čas přijetí), co to v tobě vyvolalo - měl jsi puzení něco udělat, třeba chválit Pána, modlit se, uctívat ho, ztišit se nebo jsi to prožíval bez emocí, jaké osoby se tam vyskytovali, byl jsi divákem nebo přímým účastníkem, vnímal jsi nějaké barvy, nějaké zvuky, přítomnost nějakých bytostí, jakým způsobem podnět přišel - co jsi dělal bezprostředně před ním

- pročítej opakovaně svůj zápis, modli se za další detaily a doplň vše, co se ti ještě vybaví

- zkus napsat i svůj výklad, ale pouze pokud máš aspoň trochu představu, co by to mohlo znamenat; pokud vůbec nevíš, svůj výklad nepiš

- předej svůj zápis (s výkladem nebo bez výkladu) svému mentorovi


4. Sdílej se se svým mentorem o věcech v tomto pořadí
- osobní zbožnost*
- rodina*
- zaměstnání - práce / škola*
- církev*
- přátelé*
- volný čas - koníčky*
- nejasné prorocké podněty

* včetně prorockých podnětů, které jsi vyhodnotil jako 100%

- mentor v tobě nevidí stroj na prorocké podněty, nesoustřeďuje se pouze na část tvé bytosti. Vidí v tobě celistvou bytost a usměrňuje důležitost proroctví ve tvém životě, aby nehrálo příliš velkou roli a aby nebylo opomíjeno.

II. Tichost a pokora srdce

"Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké." (Mt 11:28-30)


1. Vědomí a porozumění vlastnímu duchovnímu růstu

- komunikace / obecenství Duch - duch

- pomalá cesta k dokonalosti - poslušnost a věrnost v mále; naplno dělej to, co znáš

- jistota Božího přijetí dítěte, mládence i otce - nedosažitelná bezhříšnost či neomylnost

"Částečně poznáváme a částečně prorokujeme." (1.Kor 13:9)


2. Učedník - prorok

" 4 Panovník Hospodin mi dal jazyk učedníků, abych uměl unaveného podpírat slovem; ráno co ráno mi probouzí uši, abych slyšel jako učedníci. 5 Panovník Hospodin mi otevřel ucho a já jsem nebyl vzpurný. Zpět jsem neustoupil. 6 Svá záda nastavuji těm, kdo mě bijí, a své tváře těm, kdo rvou můj vous; tvář neskrývám před potupou a slinou. 7 Panovník Hospodin mi pomáhá, proto nebudu zahanben; proto jsem nastavil svou tvář jako křemen a vím, že se nebudu stydět. 8 Blízko je ten, kdo mne ospravedlňuje, kdo se mnou povede při? Povstaňme spolu! Kdo bude mým žalobcem? Ať ke mně přistoupí! 9 Hle, Panovník Hospodin mi pomáhá, kdo mě chce prohlásit vinným? Hle, ti všichni se obnosí jako oděv, sežere je mol. 10 Kdo se mezi vámi bojí Hospodina a poslouchá hlas jeho otroka? Kdo chodí v temnotách a nemá žádnou zář, ať doufá v Hospodinovo jméno a spoléhá na svého Boha. 11 Hle, vy všichni, kdo zapalujete oheň a zahalujete se jiskrami, choďte v jasu svého ohně a v jiskrách, které jste zapálili! Toto budete mít ode mne: Ulehnete do místa bolesti." (Iz 50:4-11)

verš 4: nejprve jazyk, pak uši

"Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci; je to slovo víry, které hlásáme: Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří ke spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně." (Ř 10:8-10)

1) vyznání našeho jazyka a víra našeho srdce k vlastní záchraně a spravedlnosti

2) zvěstování evangelia (dobré zprávy) druhému člověku -  slovo naděje / pozvednutí / vysvobození / odpuštění / přijetí / lásky a milosrdenství k podepření unaveného = to ukazuje praktičnost, živou víru, následování Ježíšova příkladu, předávání toho, co již znám, čemu sám věřím a v čem chodím = to je učednictví

3) učedníkovi Pán otvírá ucho - a pak znovu jazyk, vlastní srdce a srdce druhého člověka

verš 5:

1) přijetí a poslouchání slova / zjevení ve vlastním životě

2) připravenost a poslušnost k vyřízení slova druhým lidem

"Lidský synu, všechna má slova, která k tobě promluvím, přijmi do svého srdce a poslouchej na vlastní uši. Jdi, předstup před vyhnance, před syny svého lidu. Promluvíš k nim a řekneš jim: Toto řekl Panovník Hospodin, ať uposlechnou nebo ať nedbají." (Ez 3:10-11)

verš 6:

- záda - pomluvy ze zadu

- tvář - protivenství stojící čelně proti nám

"Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Přede všemi lidmi mějte na mysli ušlechtilé věci. Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi. Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: "Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán." Ale: "Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu." Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem." (Ř 12:17-21)

verš 7:

- pokud se zřekneme vlastní pomsty, pokud ve víře odevzdáme pomluvy a protivenství Bohu, máme jistotu Boží pomoci, Božího ospravedlnění a síly k pevnému postoji - budeme mít tvář jako křemen

"Dům izraelský tě nebude chtít poslouchat. Nejsou totiž ochotní poslouchat mě, protože celý dům izraelský má tuhé čelo a tvrdé srdce. Hle, dal jsem ti právě tak tuhé tváře jako jejich tváře a právě tak tuhé čelo jako jejich čelo. Dal jsem ti čelo jako křemen, silnější než pazourek. Nebudeš se jich bát a nebudeš se před nimi třást (že jsou dům vzpoury)." (Ez 3:7-9)

verše 8-9:

- vědomí Boží blízkosti a jeho ospravedlnění dává smělost čelit každému žalobci a umlčet ho

verš 10:

- bohabojnost a poslušnost Božímu slovu (včetně aktuálních proroctví) nám pomůže bezpečně jít, i kdybychom byli obklopeni temnotou a neměli žádnou vlastní inspiraci či zjevení

verš 11:

- vlastní oheň (srv. Nádab a Abíhú - 3.M 10:1-2) - vlastní porozumění / zjevení - svévole

- prorokování z vlastního srdce

"Toto praví Hospodin zástupů: Neposlouchejte slova proroků, kteří vám prorokují. Balamutí vás. Vyslovují vidění svého srdce a ne to, co je z Hospodinových úst. Těm, kteří mnou pohrdají, stále říkají: Hospodin promluvil: Budete mít pokoj a každému, kdo žije podle svého umíněného srdce, říkají: Nepřijde na vás zlo ... Neposlal jsem ty proroky, ale oni běželi, nemluvil jsem k nim, ale oni prorokovali. Kdyby byli přítomni důvěrnému setkání se mnou, zvěstovali by mému lidu má slova, odvrátili by je od jejich zlé cesty a od jejich zvrácených činů." (Jer 23:16-22)

- falešné proroky čeká Boží trest - zavržení

"Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně. Poznáte je tedy po jejich ovoci. Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů? A tehdy jim vyznám: Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti." (Mt 7:19-23)

III. Prorocké podněty

1. Vstupní kontrola

a) odhal démonské vnuknutí / inspiraci / podnět / vjem / myšlenku

"Milovaní, nevěřte každému duchu, ale zkoumejte duchy, jsou-li z Boha; neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků. Podle toho poznávejte Ducha Božího: Každý duch, který vyznává Ježíše Krista, jenž přišel v těle, je z Boha. A žádný duch, který nevyznává Ježíše, jenž přišel v těle, není z Boha. To je ten duch Antikrista, o němž jste slyšeli, že přichází, a který již nyní je ve světě." (1.J 4:1-3)

- démonský podnět bývá náhlý, velmi silný, nutkavý, neodbytný, vyžadující okamžitou reakci

1) modli se tuto krátkou modlitbu: "Duchu, vyznáváš Ježíše, který přišel v těle?" - démon uteče, myšlenka se stáhne zpět a odejde

2) pokud podnět zůstává ve tvém srdci a ve tvé mysli i nadále, zkoumej ho ve světle Písma

3) pokud podnět zůstává ve tvém srdci a ve tvé mysli i nadále a ty nemáš z Písma žádné vodítko, obrať se na Ducha svatého, který v tobě přebývá, touto krátkou modlitbou: "Duchu svatý, dal jsi mi tento podnět?"

4) nemáš-li ani nyní ujištění, podnět můžeš sdílet, ale adekvátními slovy - v pokoře a tichosti, například: "Přišla mi tato myšlenka, nedokázal jsem ji rozsoudit, ale předkládám ji pro vaše rozsouzení."


b) odhal duševní podnět / vjem / myšlenku

- duše může být účastna podnětu, ale ty hledáš, kde má podnět svůj původ:
Duch (původce) - duch - duše   x   duše (původce)

"Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce." (He 4:12)

- duševní podnět bývá konformní s tvým uvažováním, osobními preferencemi, dlouhodobými postoji - jak vidíš konkrétní lidi, jak rozumíš konkrétním situacím, co si myslíš, že by bylo nejlepší udělat, atd.

- duševní podnět tě zpravidla potvrzuje a dává ti za pravdu

- duševní podnět bývá v souladu s tím, co si přeješ

- duševní podnět také bývá spojen s tvou současnou situací, s tvou náladou, momentálním rozpoložením


1) zkoumej podnět ve světle Písma

2) modli se k Duchu svatému: "Duchu svatý, dal jsi mi tento podnět?"

3) nemáš-li ujištění od Ducha svatého, velmi pravděpodobně se jedná o duševní podnět, ale pokračuj v rozsuzování:

"Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm? Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen Duch Boží. A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám Bůh daroval." (1.Kor 2:11-12)

4) nemáš-li ani nyní ujištění, podnět můžeš sdílet, ale adekvátními slovy - v pokoře a tichosti, například:

"Přišla mi tato myšlenka, nedokázal jsem ji rozsoudit, ale předkládám ji pro vaše rozsouzení."


2. Adresát - komu je podnět určen

- pro mne osobně (u ženatých a vdaných je to vždy také pro manželku a manžela)

- pro mne osobně + pro jiného člověka (spolupracovníka ...)

- pro mne osobně + pro jiné lidi (církev, jiná skupina lidí ...)


3. Čas, způsob a místo předání podnětu

- udělej to vždy v souladu s pravidly, která byla stanovena, ať jsi v prostředí, které je prorokování přátelské (pravidla daná pastorem) nebo nepřátelské (pravidla daná dohodou tvých vedoucích a tvého mentora)


Čas

- bezprostřední předání - např. inspirovaná modlitba, chvála, díkůvzdání, verš z Písma

- předání rychlé, ale v určený čas - např. v rámci shromáždění, ale po kázání

- odložené - podnět je "polotovar", s kterým je třeba pracovat; předání nastane až v okamžiku dokončení


Způsob

- veřejně nahlas

- písemně vedoucím nebo mentorovi

- soukromě za účasti vedoucího

- soukromě*

*kvůli velkému nebezpečí zneužití, soukromé předání bez svědků není žádoucí, ale existují výjimky


Místo

- přímo na místě, kde byl podnět přijat a osobně rozsouzen

- na jiném místě, např. při jiné příležitosti

"Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já kladu jako základ na Siónu kámen, vyzkoušený kámen, drahocenný, úhelný základ, pevně založený. Kdo věří, nebude spěchat." tzn. neukvapí se, nebude jednat zbrkle (Iz 28:16)

- jde o maximální užitek z prorockého podnětu pro adresáta; prorok je posel


4. Další práce s prorockým podnětem

- aplikace pro vlastní život - buď prvním a tím nejhorlivějším, kdo Boží apel uvede do svého vlastního života

- v případě postupného doplňování proroctví nespěchej, očekávej Boží inspiraci - nemůžeš ji sám vyvolat

- nes proroctví na modlitbách až do okamžiku naplnění ("porodu")

"Elijáš vystoupil na vrchol Karmelu, sklonil se k zemi a vložil svou tvář mezi kolena." (1.Kr 18:42)



Milan Chotaš

Prorokování v praxi - Svědectví Ježíšovo 3

Poznámky k vyučování:

IV. Růst ducha člověka - duchovní růst (ve zkratce)

Od novorozenců k otcům

- fyzické dospívání jako obraz duchovního růstu (děti, mládenci, otcové) - 1.J 2:12-14

- mléko Božího slova pro nemluvně / nedospělého - 1.P 2:2, 1.Kor 3:2, He 5:13

- hutný pokrm - 1.Kor 3:2 - nedospělý ho nemůže snést

- hutný pokrm je pro dospělé - He 5:14


- neposlušnost, neochota slyšet a poslouchat zastavuje duchovní růst člověka - He 5:11-12


- duchovní zralost se měří Boží láskou

V. Křest lidského ducha v Duchu svatém (ve zkratce)

- není to jedna z možných zkušeností, je to zásadní milník v duchovním růstu - obecenství Duch svatý - náš lidský duch přechází do nové dimenze

- větší možnosti, vyšší nároky, větší protivenství

- viditelné atributy Kristova charakteru - síla, pevnost, odvaha

- duchovní projevy - nové výrazy komunikace / obecenství Duch - duch (k osobnímu prospěchu i prospěchu druhých)

VI. Dary Ducha svatého lidskému duchu (ve zkratce)

- k osobnímu prospěchu i prospěchu druhých

- v této oblasti vidíme přítomného a působícího trojjediného Boha: projevy Ducha - služba Pána Ježíše - působení Otce

" Jsou rozdíly v darech milosti, ale tentýž Duch; jsou rozdíly ve službách, ale tentýž Pán; a jsou rozdíly v působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech." (1.Kor 12:4-6)

Prorok je Kristem darovaný církvi - stojí ve službě od Pána Ježíše, prorokuje z inspirace Ducha svatého a pracuje / působí ve své jedinečnosti dítěte nebeského Otce - prorok Jan Křtitel se velmi lišil od proroka Ježíše Krista (Mt 11:18-19).

Tento verš má ovšem i další dimenzi - ukazuje také růst: náležité používání darů Ducha vede ke službě, k níž nás povolává Pán, a věrné a náležité vykonávání služby Pána Ježíše vede k působení Otce.

Můj osobní názor je, že působení Otce je působení mocných činů na úrovni (v intenzitě a rozsahu) moci budoucího věku, která je zmíněna v listu Hebrejům (He 6:5).



Milan Chotaš

Prorokování v praxi - Svědectví Ježíšovo 2

Poznámky k vyučování:

III. Duchovní anatomie

Jak souvisí prorokování s duchovní anatomií člověka? Kdo nerozumí sám sobě, svým pohnutkám, svému přemýšlení, svým emocím nebo svým tužbám, kdo nevidí ve svém těle chrám Ducha svatého, kdo tápe mezi duševním a duchovním, ten bude jen těžko schopen předat čistou Boží promluvu.

1. Stvoření - tělo, duše, duch

tělo
- tělesná schránka - veškeré části pevného i kapalného skupenství (včetně krve, mozkových buněk, atd.)

"Vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha. Nejste sami svoji. Byli jste přece koupeni za velikou cenu; oslavte tedy svým tělem Boha." (1.Kor 6:19-20)

" ... abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu." (Ř 12:1)

duše
"Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu země a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší." (1.M 2:7)

- život přirozeného těla začal příchodem dechu života a končí posledním vydechnutím - odevzdáním ducha:

Mt 27:50 Ježíš ... vypustil ducha.
Mk 15:37 Ježíš ... vydechl.
Lk 23:46 A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Když to řekl, vydechl naposled.
J 19:30 Ježíš ...odevzdal ducha.

- Bůh drží vše živé při životě svým dechem života / svým Duchem
"V jeho ruce je duše všeho živého a duch veškerého lidského těla." (Jb 12:10)

- z popisu stvoření (1.M 1) se nezdá, že by duše byla spojována i se životem organismů rostlinné říše
5. den "I řekl Bůh : Ať se vody hemží havětí duše živé ..." (1.M 1:20) ... rostliny byly stvořeny 3. den

6. den "Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm každou zelenou rostlinu." (1.M 1:30)

- živé organismy živočišné říše projevují život v rozsahu, který jim vymezil jejich Stvořitel - Bůh; domnívám se, že tento souhrn projevů života Písmo nazývá duší - rozsah projevů života ryby nebo člověka se ovšem velmi liší

- člověk je stvořen 6. den stejně jako vyšší živočichové, ale podle 1.M 2:7 a Jb 12:10 (a mnoha dalších veršů) má oproti zvířatům navíc ducha* - duch má panovat nad duší (zvířat i nad vlastní); spojení ducha a duše činí z člověka bytost stvořenou k Božímu obrazu

*pozn.: z Písma je zřejmé, že i jiný duch může opanovat zvíře:

"Bylo tam početné stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni Ježíše poprosili, aby jim dovolil do nich vejít; a dovolil jim to. Démoni vyšli od toho člověka a vešli do vepřů, a stádo se zřítilo po svahu do jezera a utopilo se." (Lk 8:32-33)

"Hospodin otevřel oslici ústa a ta řekla Bileámovi: Co jsem ti udělala, že jsi mě takto třikrát bil?" (4.M 22:28)


krev jako symbol duše, symbol života a smíření

"Neboť život těla je v krvi a já jsem vám ji dal na oltář k získání smíření pro vaše duše, neboť je to krev, která získává pro člověka smíření." (3.M 17:11) – život za život, duše za duši

3.M 17:11 ... život těla je v krvi ...

Zj 6:9-10 ... duše zabitých ... za naši krev

Zj 20:4 ... duše těch, kteří byli sťati pro Ježíšovo svědectví ...

He 12:24 ... K Ježíšovi a krvi pokropení, která mluví lépe než krev Ábelova.

- prolitá krev spravedlivého volá před Bohem; byl násilně zbaven přirozeného života, ale svou duši, svůj věčný život si zachoval

- zemská atmosféra (obraz Ducha svatého, který vše obklopuje a naplňuje) - vzduch (dech / Duch) - dychání živých tvorů - kyslík do krve (dech / Duch zasahuje do duše) - okysličená krev vyživuje tělesné buňky (Duch v duši obživuje tělo)

- kyslík v krvi ukazuje spojení ducha a duše – duch není duše, ale zasahuje do ní a je v ní obsažen, ale je i mimo ni; celá lidská bytost je jako duha, kde jednotlivé barvy plynule přecházejí jedna v druhou – duch zasahuje do duše a duše zasahuje do těla a také tělo zasahuje do duše a duše zasahuje do ducha

filosofické pojetí duše

- duše definovaná jako rozum, emoce a vůle (touhy) je filosofický koncept řeckého filosofa Platóna; ten byl v průběhu času detailně rozpracováván dalšími filosofy a vědci z jiných vědních oborů – psychologie, medicíny, sociologie, atd.

- apoštolové Platónovu definici duše nevyvrací, ani na ní nestaví; vedou však jasnou dělicí čáru mezi přirozeným (tělesným) a duchovním, přičemž duši přidávají do oblasti přirozené, aby evangelium striktně oddělili od řecké filosofie

1.Kor 2:14 Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího, neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně.
Jk 3:15 To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská.
He 4:12 Boží slovo ... proniká až do rozdělení duše a ducha ...

Přirozený člověk vedený svým rozumem, emocemi, vůlí nebo instinkty stojí v kontrastu s člověkem duchovním, který má mysl Kristovu (1.Kor 2:16), raduje se v Duchu svatém (Ř 14:17) a ze své svobodné vůle se dobrovolně poddává Božím příkazům (Lk 22:42).

- člověk byl stvořen jako člověk duchovní; byl stvořen k Božímu obrazu
"Učiňme (tzn. My – tři osoby Boží Trojice) člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali (tzn. lidé, lidstvo) nad ... (vyjmenováni živočichové) ... Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. Bůh je požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad ... (vyjmenováni živočichové)." (1.M 1:26-28) – schopnost rodit nový život, expandovat, podmanit si zemi a vládnout je obrazem Boží podstaty


Trojjediný Bůh

- několik aspektů Boží trojjedinosti (výčet není konečný)


1) Tři vydávající svědectví na nebi

"Tři jsou, kteří vydávají svědectví na nebi – Otec, Slovo a Duch svatý – a ti tři jsou jedno." (1.J 5:7)


2) Tři vydávající svědectví na zemi

"A jsou tři, kteří vydávají svědectví na zemi – Duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno." (1.J 5:8)

Duch, který vzkřísil Ježíše z mrtvých
Voda slova, které dal Otec Ježíši, aby ho mluvil (srovnej J 8:28, J 12:49)
Krev, kterou prolil Ježíš a usmířil tak člověka s Bohem


3) „duch, duše, tělo“ Boha

"Bůh je duch ..." (J 4:24) – Bůh Duch svatý – neomezený, nekonečný, ani nebesa nebes ho nemohou pojmout

Bůh má také duši – Bůh Otec – zdroj všeho života a život sám

"Učiním si mezi vámi příbytek a má duše si vás nezoškliví. Budu se mezi vámi procházet, budu vaším Bohem a vy budete mým lidem." (3.M 26:11-12) ... " ... má duše si vás zoškliví." (3.M 26:30)

"Cožpak si Judu zcela zavrhl? Opravdu si tvá duše Sión zošklivila?" (Jer 14:19)

Bůh má také tělo – Bůh Syn – tělo poníženosti a tělo slávy

"Když Kristus vchází do světa, praví: Oběť a obětní dar jsi nechtěl, připravil jsi mi však tělo." (He 10:5)

"A Slovo (tzn. Bůh Syn) se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy." (J 1:14) 

4) cesta, pravda, život

"Ježíš mu řekl: Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne."(J 14:6)

Cesta – Ježíš Kristus, cesta směřující k Otci

Pravda – Duch svatý (Duch pravdy – J 14:17), způsob, jak po této cestě jít

Život – Bůh Otec (srovnej život / duše) – cíl cesty

5) Ježíšovo slovo na zemi

"Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život." (J 6:63)

- z Písem je zřejmé, že trojjediný Bůh miluje, nenávidí, hněvá se, raduje se, je pohnut lítostí, přemýšlí, zná, ví, má přání a prosazuje svou vůli - myšlenky, emoce i vůle jsou buď shůry, božského původu, nebo jsou jiného původu, lidského nebo démonského; to potvrzují i další verše:

- myšlenky

"Ježíš poslal před sebou posly; ti vyšli a vstoupili do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. Ale tam jej nepřijali, protože byl rozhodnut jít do Jeruzaléma. Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, chceš, abychom přikázali ohni sestoupit s nebe a zahubit je jako to učinil i Eliáš? Obrátil se a pokáral je. Řekl: "Nevíte, jakého jste ducha." (Lk 9:52-55) - myšlenka zahubit měla démonský původ

"Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, lživá svědectví, urážky." (Mt 15:19) - tyto myšlenky mají svůj duchovní původ (démonský nebo lidský) a objevují se v srdci dříve než v mysli; rozum myšlenky srdce následně rozvíjí.


- emoce

"Má duše velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci ..." (Lk 1:47) - emoce prožívá duše i duch

"A vy jste se stali těmi, kdo napodobují nás i Pána, když jste přijali Slovo v mnohém soužení s radostí Ducha svatého." (1.Tes 1:6)

"Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny; tu se začal rmoutit a znepokojovat. Pak jim řekl: "Má duše je smutná až k smrti ..." (Mt 26:37-38)

"Když Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se a řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď a podívej se!" Ježíš zaplakal. Židé říkali: "Hle, jak ho měl rád." (J 11:33-36)

"Když to Ježíš řekl, rozrušil se v duchu a dosvědčil: "Amen, amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí." (J 13:21)


- vůle

"Ovocem Ducha je ... sebeovládání." (Gal 5:22-23) - Boží vůle v nás bojuje proti přirozeným sklonům

"Otče, chceš-li, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle (tzn. duševní), nýbrž tvá se staň. (Lk 22:42) - Ježíš projevuje ovoce Ducha - sebeovládání; rozhodnutí poslouchat Boha a vůle ducha toto rozhodnutí dovést až do konce stojí proti vůli duše

"Duch je sice ochotný, ale tělo slabé." (Mt 26:41)

"Duchem choďte (tzn. podle Boží vůle) a žádost těla nedokonáte. Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli." (Gal 5:16-17)


Tělesnost stojí v kontrastu s duchovním životem, který pochází shůry. Duch svatý inspiruje lidské konání a současně se také podílí na tomto konání samotném. "Bůh dává chtění i činění." (Fp 2:13) Celá viditelná i neviditelná lidská bytost včetně rozumu, emocí a vůle se stává nástrojem prosazení Boží vůle, je-li poddána Duchu Božímu v nás - tedy, duše má být poddána lidskému duchu a lidský duch má být poddán Duchu Božímu; pak i duše touží po Božích věcech.

"Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože! Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu! ... Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha - vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti." (Ž 42:2-3, 42:6)

"Jen se ztiš před Bohem, má duše, vždyť od něj je má naděje." (Ž 62:6)

"Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej, co vše vykonal." (Ž 103:1-2)


Tedy, lidská duše není jedinou entitou, která se podílí na myšlenkových, emocionálních a volních pochodech člověka; Platón a další filosofové zahlédli pouze část mnohem komplexnějšího celku, ještě nerozuměli znovuzrození a duchovní dimenzi člověka.

duch člověka

- duch prvního člověka - Adama - byl neporušený
- hřích způsobil porušení ducha
- duch člověka porušený hříchem je otrokem hříchu, zajatcem Smrti a je odsouzen k věčnému zahynutí

"Blahoslavený člověk ... v jehož duchu není záludnost." (Ž 32:2)

" ... pokolení umíněné a vzpurné, pokolení nestálého srdce, jehož duch nebyl Bohu věrný." (Ž 78:8)

"Před zkázou je pýcha, před klopýtnutím bývá povýšenost ducha." (Př 16:18)

- usvědčením ze hříchu a změnou smýšlení a jednání (pokáním) tento porušený lidský duch "umírá" (umírá hříchu) a je znovu zrozen z Ducha svatého - bez smrti není nové narození


2. Znovuzrození lidského ducha

"Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, přední muž mezi Židy. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Rabbi, víme, že jsi přišel od Boha jako učitel, neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li s ním Bůh." Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království ...nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království. Co se narodilo z těla je tělo, co se narodilo z Ducha je duch." (J 3:1-6)

Ježíš vysvětluje Nikodémovi, jak se stát duchovním člověkem, který může pochopit věci Ducha Božího.(1.Kor 2:14 - Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího ...)

- duchovním člověkem se člověk stává svým znovuzrozením z vody a Ducha

- z vody - nejde o přirozenou vodu, ale o vodu duchovní - evangelium Ježíše Krista (= Slovo)

" ... Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal, aby ji posvětil, když ji očistil koupelí vody v slovu ..." (Ef 5:25-26)

"Ježíš řekl Petrovi: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než umýt nohy, neboť je celý čistý ..." (J 13:10)

Ježíš řekl učedníkům "vy jste již čistí pro slovo, které jsem vám pověděl." (J 15:3)

- z Ducha - lidský duch narozený z Ducha svatého

- duchovní člověk zrozený z vody - dobré zprávy Božího slova o odpuštění hříchů skrze Ježíše Krista - a z Ducha svatého vstupuje do Božího království


Nová smlouva a znovuzrození

- duchovní obřízka srdce Duchem svatým je znamením uzavření smlouvy mezi Bohem a člověkem; pravé pokání a víra člověka jsou Bohem potvrzeny obřezáním lidského srdce. Tuto obřízku dělá Duch svatý v lidském duchu ostrým Božím slovem.

"... toto je ta smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po těchto dnech, je Hospodinův výrok: Svůj zákon dám do jejich nitra a zapíšu jej na jejich srdce ... odpustím jejich vinu a na jejich hřích již nevzpomenu." (Jr 31:33-34)

" ... pravý Žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle; ale pravý Žid je ten, kdo je Židem uvnitř, a pravá obřízka je obřízka srdce Duchem, nikoli literou ... " (Ř 2:28-29)


- zákon nové smlouvy tentokrát není vyryt na kamenné desky - na kamenné srdce, ale na masité srdce

"A dám jim jedno srdce* a nového ducha** vložím do vašeho nitra, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce masité, aby žili podle mých ustanovení, zachovávali má nařízení a plnili je ..." (Ez 11:19-20)

pozn.: Domnívám se, že jedno srdce* představuje jedno nerozdělené masité srdce - znovuzrozeného lidského ducha a nový duch** představuje zaslíbeného Ducha svatého, který je při křtu v Duchu svatém vložen do lidského srdce jako závdavek (viz níže - část Duch Boží, Duch Kristův, Duch Svatý)

- Ježíš Kristus, prostředník nové smlouvy, završil období staré smlouvy, naplnil zákon a jako "poslední Adam se stal Duchem oživujícím" (1.Kor 15:45)

"Jako totiž Otec kříší mrtvé a obživuje, tak také Syn obživuje ty, které chce." (J 5:21)

- první oživení ze smrti do života zakouší duševní člověk mrtvý ve svých hříších svým znovuzrozením, aby svůj nynější život v přirozeném těle prožil duchovně

- další oživení je vzkříšení spravedlivých k věčnému životu - "první vzkříšení" (Zj 20:5)

Stvoření: "Hospodin ... do jeho chřípí vdechl dech života." (1.M 2:7)
Znovuzrození: "Ježíš ... na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha Svatého ... " (J 20:22)

Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu a všechny atributy naší bytosti - náš duch, duše i tělo jsou odrazem Boží podstaty, a to tehdy, pokud jimi disponuje Duch svatý.


3. Duch Boží, Duch Kristův, Duch Svatý

Je lidský duch jedinou duchovní entitou v nitru znovuzrozeného člověka? Při znovuzrození ano, ale po křtu v Duchu svatém již nikoli. Člověk se znovuzrozeným lidským duchem dostává do svého nitra při křtu v Duchu svatém ještě Ducha svatého / Ducha Kristova / Ducha Božího (zástupné pojmy):

" Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho." (Ř 8:8-9)

Ježíšovo dechnutí na učedníky a slovo "přijměte Ducha svatého" (J 20:22) v sobě zahrnuje okamžik znovuzrození lidských duchů učedníků v okamžiku Ježíšova dechnutí na ně a také příkaz Ježíše přijmout zaslíbeného Ducha svatého, až bude od Otce seslán.

Dechnutí přímo připomíná Písmo a okamžik stvoření - dochází ke znovuzrození lidského ducha v srdci každého ze shromážděných učedníků a slovem "přijměte Ducha svatého" připomíná své dřívější slovo učedníkům o jeho budoucím fyzickém přebývání v jejich srdcích:

" ... Otec vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi na věčnost - Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává (tzn. Duch svatý v Ježíši a na Ježíši; Ježíš byl fyzicky přítomen v blízkosti svých učedníků) a ve vás bude (tzn. po vašem křtu v Duchu svatém ve vás bude fyzicky přebývat). Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám. Ještě malou chvíli a svět mne již neuvidí, vy však mne uvidíte, protože já žiji a také vy budete žít (tzn. svým znovuzrozením vstoupíte do věčného života). V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás." (J 14:16-20)

"V něm i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své záchrany, a když jste uvěřili (tzn. proběhlo znovuzrození), v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem svatým, jenž je závdavkem našeho dědictví (tzn. došlo k vložení Ducha svatého do vašeho nitra) ..." (Ef 1:13-14)

"A protože jste synové (tzn. váš duch se znovuzrodil z Ducha svatého), vyslal Bůh ducha svého Syna (tj. Ducha Kristova) do našich srdcí, ducha, který volá: "Abba, Otče." Takže už nejsi otrok, ale syn. A když syn, tedy i dědic skrze Boha." (Gal 4:6-7)

- Duch svatý tedy sídlí v našem srdci; to potvrzují i další verše:

" ... Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán." (Ř 5:5)
" ... a pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši." (Fp 4:7)

"Neboť všichni ti (tzn. celistvá bytost - znovuzrozený duch, duše, tělo), kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové. Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží. Jsme-li však děti, jsme i dědicové ..." (Ř 8:14-17)

- duch synovství je Duch Boží, Duch Kristův, Duch Svatý a zůstává-li náš lidský duch v jednotě s Božím Duchem a v poddanosti Božímu Duchu, projevují se při náš znaky Božího synovství

- nejsme sirotci, jsme synové a Bůh Otec a Bůh Syn v nás přebývá skrze Ducha svatého

"Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám ... Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek." (J 14:18-23)

" ... (Bůh) ... také do vás dává svého Svatého Ducha." (1.Tes 4:8)
" ... zachránil nás ... skrze koupel znovuzrození a obnovou Ducha Svatého ..." (Tit 3:5)
" ... vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha ..." (1.Kor 6:19)

Osobně se domnívám, že Duch svatý v nás není oddělená částečka Ducha svatého, která přebývá v našem srdci, ale že se jedná o kompaktního a expandujícího Ducha svatého, který "všechno ve všem naplňuje" (Ef 1:23); lze si to představit takto: " ... viděl jsem Panovníka sedícího na trůnu vysokém a vyvýšeném a lem jeho roucha naplňoval chrám" (Iz 6:1) - jeden Duch svatý, jehož "lem roucha" naplňuje náš chrám - to jest naše tělo; "lem roucha", který je vnořen do srdce každého znovuzrozeného křesťana


- v souvislosti s Duchem svatým se ovšem mluví i o břichu člověka. Co znamená "pramen" a "řeky" v Janově evangeliu?

Pramen

"Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu." (J 4:14)

- ukázali jsme si, že duchovní voda je Boží slovo (viz výše); duchovní voda je voda života - "Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život." (J 6:63)

- pramen vyvěrající k věčnému životu je činné a živé Boží slovo (je v něm Duch), které přivede věřícího jednotlivce ke vzkříšení z mrtvých do věčného života; to živé Boží slovo je zaséváno do lidského ducha a v lidském duchu se stává pramenem


Řeky

"V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: "Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho břicha!" To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili; dosud totiž Ducha svatý nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven." (J 7:37-39)

Motiv znovuzrození a vložení nového Ducha se zde opakuje:
1) uvědomuji si duchovní žízeň - uvědomuji si vlastní nedostatečnost, hříšnost, oddělení od Boha, potřebu záchrany - prožívám osobně usvědčení ze hříchu
2) přicházím k Ježíši - jedině on jediný zachraňuje, on hasí mou žízeň svou živou vodou evangelia o odpuštění hříchů - je mi zjeveno, že Ježíš je můj Zachránce a jsem Bohem k Ježíši Kristu přitáhnut a této síle, která mne přitahuje k Ježíši se nevzpírám, ale poddám se jí
3) piji - přijímám Boží slovo - slyším a poddávám se Božímu slovu a tím potvrzuji živost a pravost své víry; víra Boží je ze slyšení Božího slova

Výsledkem bodů 1), 2) a 3) je znovuzrození mého lidského ducha - jsem tím, kdo věří v Ježíše Krista.

4) řeky živé vody poplynou z mého břicha - Duch svatý, kterého přijímám do srdce se v budoucnu projeví, jako zdroj života pro druhé.

Pramen z mého lidského ducha je pro mé osobní spasení a řeky Ducha svatého jsou pro spásu druhých.

Proč břicho? Břicho je místo početí života nového člověka a z břicha se tento nový člověk rodí na svět.

"Mé děti, které opět v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus." (Gal 4:19) - apoštol Pavel zde mluví v první řadě o svém modlitebním zápase za Galatské, ale tato práce k porodu zahrnuje i vyučování a další skutky z Ducha k duchovnímu prospěchu Galatských.

Život věřícího v sobě vždy zahrnuje duchovní osobní prospěch a duchovní prospěch pro druhé lidi, přičemž je tento prospěch často vyjádřen praktickými a hmatatelnými věcmi.

"Přišel jsem, abyste měli život (tzn. vy osobně) a měli ho v hojnosti (tzn. i pro druhé)." (Jan 10:10)

"Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli (tzn. vy osobně) vždycky ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek (tzn. k prospěchu druhých)." (2.Kor 9:8)


4. Komunikace / obecenství Duch - duch

Naše komunikace a obecenství s Bohem je duchovní - mezi Duchem svatým a naším duchem. Poddáním se a naprostou poslušností (poslušností nerozděleného srdce) se náš duch sjednocuje / spojuje s Duchem svatým, a tehdy chodíme Duchem.

"Kdo se připojuje k Pánu, je s ním jeden duch." (1.Kor 6:17)

Chození Duchem je nejdůležitějším svědectvím Ježíše v nás a je nejviditelnějším, nejjasnějším a nejpochopitelnějším proroctvím našemu okolí.

Závěr oddílu duchovní anatomie je tento:
Boží vůlí pro život věřícího je, aby Duch svatý v něm vedl jeho lidského ducha a jeho lidský duch, aby řídil jeho lidskou duši a tělo. (pozn. tomu se do jisté míry podobá i působení autority v manželství - Kristus je hlavou muže a muž je hlavou ženy, přičemž muž a žena jsou jednou bytostí.)

Vládne-li mi tělo nebo duše, jsem nesvatý a Bohu se nemohu líbit; vládne-li můj znovuzrozený duch, a to tak, že se řadí za Ducha svatého a cele ho následuje, vládnu ve svém životě skrze Krista a naplňuji slovo "nežiji už já, ale žije ve mně Kristus" (Gal 2:20).



Milan Chotaš

Prorokování v praxi - Svědectví Ježíšovo 1

Poznámky k vyučování:

"Svědectví Ježíšovo je duch proroctví." (Zjevení 19:10)

- svědectví Ježíšovo i proroctví mají stejný původ - přicházejí shůry od Otce v nebi

I. Svědectví Ježíšovo

1. Svědectví Ježíšovo je shůry

Slova Ježíše k Židům
"Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa." (J 8:23)

2. Svědectví Ježíšovo jsou slova od Boha

Slova Jana Křtitele o Ježíši Kristu
"Kdo přichází shůry, je nade všechny. Kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, je nade všechny a svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. Kdo přijal jeho svědectví, zpečetil, že Bůh je pravdivý. Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh dává Ducha bez odměřování." (J 3:31-34)

3. Svědectví Ježíšovo jsou skutky od Boha

Slova Ježíše k Židům
"Já však mám větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Právě ty skutky, které činím, o mně svědčí, že mne poslal Otec. A sám Otec, který mne poslal, vydal o mně svědectví." (J 5:36-37a)

Závěr:
Tři klíčové aspekty Ježíšova svědectví - původ v Bohu, slova od Boha a skutky od Boha

II. Duch proroctví

1. Boží proroctví je shůry - má svůj původ v Bohu

- nepochází-li proroctví z Boha, je to falešné proroctví

2. Duch svatý je přítomen u každého Božího proroctví

"Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala silným hlasem: ..." (Lukáš 1:41)
"Otec Jana Křtitele Zachariáš byl naplněn Duchem Svatým a prorocky promluvil: ..." (Lukáš 1:67)

- prorocká promluva byla vždy spojena s jednáním Ducha Svatého, který inicioval / inspiroval promluvu

- stejně jako jsou slova Boha Syna duch a život, tak i slova Boha Ducha svatého jsou duch a život

3. Boží proroctví předává lidský posel

"Toto především vězte, že žádné proroctví Písma není záležitostí vlastního výkladu. Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem Svatým mluvili lidé poslaní od Boha." (2.Petrův 1:20-21)

Naproti tomu, falešná prorocká promluva nemá svůj původ v Bohu:
"I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, prorokuj proti izraelským prorokům, kteří prorokují. Řekneš těm, kteří prorokují ze svého srdce: Slyšte Hospodinovo slovo. Toto praví Panovník Hospodin: Běda těm bláznivým prorokům, kteří jdou za svým duchem, aniž by viděli." (Ez 13:1-3)

- inspirace = vdech (exspirace = výdech); každou inspiraci je třeba zkoumat
"Milovaní, nevěřte každému duchu (každé inspiraci), ale zkoumejte duchy, jsou-li z Boha; neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků." (1.J 4:1)

- proroctví nemá být zakázáno, ale zkoumáno

"Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují." (1.Kor 14:29)

- zakazování proroctví pramení z nevíry; víra je ze slyšení a poslouchání Božího slova a Boží slovo mluví jasně - proroci ať mluví. "Cokoli není z víry, je hřích." (Ř 14:23)

4. Kdy proroctví ustanou

"Láska nikdy nezanikne. Proroctví - ta pominou; jazyky - ty utichnou; poznání - to pomine. Neboť jen částečně poznáváme a částečně prorokujeme. Když však přijde to, co je dokonalé, pomine to, co je částečné ... Neboť nyní vidíme jako v zrcadle, zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán." (1.Kor 13:8-12)

- proroctví tlumočí / pojmenovávají realitu Božího království, která ještě není realitou ve fyzickém světě; pominou tedy v okamžiku až se dokonalé Boží království stane realitou života všech žijících lidí - pokud to nebude při druhém Kristově příchodu (jak se domnívají církevní otcové, kteří výše uvedený oddíl vztahují právě ke Kristově návratu), jistě to bude v okamžiku, kdy se objeví nová země a nové nebe a vše nečisté a prokleté najde svůj díl v ohnivém jezeře (viz Zj 21).



Milan Chotaš

Volby do Poslanecké sněmovny se blíží!

Ne, není to předvolební agitka pro žádnou partaj. Řeknu to hned v úvodu - tímto článkem chci všechny čtenáře, kteří vzývají jméno Pána Ježíše Krista, povzbudit k jedné věci – k horlivým a zacíleným modlitbám za volby do Poslanecké sněmovny. A pokud z Boží milosti stojíte v čele a Bůh vám svěřil správu Božích lidí, pak hleďte, aby váš příklad horlivosti inspiroval ty, kteří vás mají napodobovat.

„Především tedy prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a děkování za všechny lidi, za krále a za všechny ty, kdo jsou ve vysokém postavení, abychom mohli vést tichý a pokojný život ve vší zbožnosti a důstojnosti. To je dobré a milé před Bohem, naším Zachráncem, který chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k poznání pravdy.“ (1.Timoteovi 2:1-4)

Toto slovo Ducha svatého, které věřícím v Krista předal apoštol Pavel, je tak jednoznačné, prosté a přímočaré, že je mu až obtížné uvěřit. Člověk je koumák. Prosté a jednoduché koncepty přejde a požaduje další, hlubší, komplexnější a, přiznejme si to, zábavnější.

A přitom stačí víra jako zrnko hořčice, aby se toto prorocké slovo naplnilo. Prorocké slovo? Jistě. Bůh nám říká: „Budete žít tichý a pokojný život ve vší zbožnosti a důstojnosti a bude to dobré a milé v mých očích, když budete prosit, modlit se, přimlouvat se a děkovat za všechny lidi a ty v moci postavené … a dobré a milé před Bohem budou také tyto vaše prosby, modlitby, přímluvy a děkování.“ (pozn. dobrý a milý před Bohem je cíl i prostředek k jeho naplnění.) Proč tomu nevěříte?

Ale já tomu věřím. Ano? A proč se tedy nemodlíš? Ale já se modlím. A za co, jakým způsobem, kdy a kde a s kým a jak často a jak dlouho? … trochu moc otázek od Ducha svatého … vstřebávám to … a nakonec kapituluji. Ano, Pane, pomoz mé nedověře, připouštím, modlím se málo sám, modlím se málo se sourozenci v Kristu a má církev se modlí málo.

Dělejme obyčejné a prosté věci a dělejme je naplno a s čistým srdcem. Vyšetřit si čas k osobní modlitbě nestačí. Ani svolat pravidelné modlitební shromáždění nemusí být dost. Svévolníky, lidi rozdvojeného, a tedy nečistého srdce, Bůh neslyší. Chodíme-li však Duchem, máme své žádosti naplněné a dostáváme, zač prosíme.

Pro své modlitby za politický vývoj v naší zemi navíc potřebujeme nasměrování. Jedním z nejdůležitějších faktorů, kterému musíme věnovat pozornost, je další z prostých biblických principů - slova a skutky bývají naneštěstí dvě různé věci. Jestliže o některých, kdo se prohlašují za věřící, platí: „Tento lid ctí mě rty, ale jejich srdce je ode mne vzdáleno,“ (Iz 29:13) tím spíše to platí o nevěřících, a chce se říct, o politicích zvlášť. Nedejme se svést líbivými slovy zlých lidí. Každý strom se pozná po ovoci. „Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani prohnilý strom dobré ovoce.“ (Mt 7:18)

Všímejme si zlých politiků. Lež, podvod, klam, krádež, smilstvo, tvrdost a nelítostnost k nemocným, postiženým, chudým, přistěhovalcům – nečteme o takovém jednání v Písmu? Chválí někdy Bůh člověka, který tyto věci činí? Je to na nás znovu příliš jednoznačné, prosté a přímočaré, abychom uvěřili, že tyto skutky jsou v Božích očích ohavností?

Již nám před volbami do Poslanecké sněmovny (PS) mnoho času nezbývá. Buďme vroucího ducha. Zbývá nám sotva cílová rovinka, zařaďme tedy vyšší rychlostní stupeň a sešlápněme plyn.

Kdo tvrdí, že politika je obrovský a neprozkoumatelný labyrint lidských vazeb a kompromisů a nám nezbývá než si povzdechnout a říci: děj se vůle Boží, podlamuje kolena druhých a zbavuje je síly a odhodlání. Neposlouchejte záminky druhých k nicnedělání, nepodílejte se na reptání, nebuďte diváky, kteří se uvelebí do lenošky a čekají, jak to dopadne.

Cožpak nevíte, že jste významnější, než největší prorok staré smlouvy – Jan Křtitel? Tedy pokud jste se znovuzrodili do Božího království. Ten, který je ve vás, Duch Kristův, je mnohem větší než ten, který je ve světě. Ježíš v nás z nás činí bytosti důležitější, než byli „proroci, kteří skrze víru přemohli královské říše, uskutečnili spravedlnost, dosáhli zaslíbení, zavřeli tlamy lvům, uhasili sílu ohně, unikli ostří meče, nabyli moci ve slabosti, stali se silnými ve válce, zahnali na útěk vojska cizinců.“ (He 11:33-34)

Možná je dobré, abych byl velmi konkrétní a o svou modlitbu se s vámi podělil. Věřím Božímu slovu, které pravdivě mluví o mém poznání - je částečné! S částečným poznáním, s mnoha nejasnostmi ohledně charakteru kandidujících politiků, přesto horlivě a v čistotě srdce klekám před Otcem a modlím se za blížící se volby do PS různými slovy, ale vždy ve velmi podobném duchu:

„Nebeský Otče, věřím tvému slovu. Já chci vést tichý a pokojný život ve vší zbožnosti a důstojnosti. Děkuji ti za všechny lidi v našem národě. Všichni bez rozdílu byli stvořeni k tvému obrazu a jsou si rovni a já ti děkuji za tvou lásku a milost pro každého jednoho z nich. Chceš, aby byli všichni zachráněni a poznali pravdu.

Děkuji ti za všechny naše vládce a lidi v moci postavené. Významná část z nich může být po volbách obměněna a já tě prosím, abys spravedlivé, moudré a prozíravé zachoval a zlé, nemoudré a neprozíravé vyměnil. Koho chceš povyšuješ, koho chceš ponižuješ. Povyš prosím dobré, kteří ponesou dobré ovoce, a sniž zlé, kteří nesou zlé ovoce.

Odhal nepravost, lež a klam ve slovech zlých a požehnej slovům dobrým, aby si získali srdce voličů. Zmař prosím plány zlodějů a lhářů, jednotlivců i skupin, ale záměry spravedlivých utvrď a prosaď, dej jim zdar a chraň je od zlého.

A ukaž každému, jaký strom je dobrý a jaký strom je zlý a nakloň jeho srdce k volbě dobrého. Ve jménu tvého Syna Ježíše Krista. Amen.“

Zdráhám se být v tomto článku konkrétnější a mluvit explicitně o konkrétních politických stranách, ale přesto chci na závěr zmínit ještě jednu věc. Vidím veliké zlo v tom, když se idolem stává jeden člověk, který navíc nesl a nese velmi zlé ovoce. Vidím veliké zlo, pokud se okolo takového idolu vytvoří či tvoří politická strana. A takové idoly jsou na naší politické scéně přinejmenším dva. Oba lidsky chytří a výmluvní, přesto však nemoudří. Oba s líbivými koncepty pro jednu či druhou skupinu lidí, přesto však oklamávající sami sebe i své posluchače, neboť jejich koncepty nejsou zakořeněny v Boží spravedlnosti, právu a milosrdenství. Ti, kdo hledají svůj prospěch a používají masy lidí k naplnění svých záměrů, se Bohu líbit nemohou.

„Bože, dej, ať se těmto dvěma zlým stromům a politickým stranám zformovaným a formujícím se okolo těchto idolů, zlomí špička a jejich růst se zastaví.“

Milan Chotaš