Rok 2016: Boží lvi úpěnlivě volají

"Hle, Aríelci úpěnlivě volají na ulici, poslové pokoje hořce pláčou. Silnice jsou zpustošené, zmizeli cestující; zrušil smlouvu, zavrhl města, člověka si neváží. Země truchlí a zvadla. Libanon je zahanben a povadl. Šáron je jako Araba, Bášan a Karmel setřásá listí. Teď povstanu, praví Hospodin, teď se pozvednu, teď se povznesu! Otěhotníte suchou trávou, porodíte strniště. Váš dech vás stráví jako oheň. Národy budou jako vypalování vápna, vzplanou ohněm jako posekané trní.

Slyšte, vzdálení, co jsem učinil, poznejte, blízcí, moji udatnost. Hříšníci na Sijónu se strachují, bezbožné zachvátil třes: Kdo z nás bude pobývat u stravujícího ohně? Kdo z nás bude pobývat u věčných plamenů? Kdo chodí spravedlivě a mluví pravdu; kdo zavrhuje zisk vydírání, vytřásá ruce, aby nepřijal úplatek, kdo zavírá uši, aby neslyšel úklady k prolití krve a přivírá oči, aby nehleděl na zlo. Ten bude přebývat na výšinách, skalní pevnosti budou jeho nepřístupným hradem. Bude mu dáván chléb a voda mu nevyschne." Izajáš 33:7-16

Jaký bude rok 2016 nevím. Vím však, jaký bude rok 2016 pro Aríelce, pro lvi Boží.

Boží lvi vstupují do roku úpěnlivého volání, do roku hořkého pláče. Nemají a nechtějí mít podíl na chlácholení, nekupují si přízeň velikášskými výroky, nesvádějí ke klamu jiným evangeliem, evangeliem bez kříže. Nelžou sami sobě ani jiným. Vidí zpustošení cest. Cesty spravedlnosti jsou prázdné, lidé po nich nechodí.

Ničitel, ač není smluvní stranou, smlouvu ruší, města plení, člověkem pohrdá. Kdo ho zastaví? Kdo zbaví zemi jejího truchlení? Kdo jí dá znovu rozkvést? Kdo ji zbaví hanby a zavlaží proudy vod?

Hospodin, Bůh sám nás zachrání, Pán sám povstane, pozvedne se a povznese!

Běda chodícím po vlastních cestách, těm, kdo se ženou za vlastními věcmi, kdo budují vlastní království. Jejich dílo je ze suché trávy, jako strniště připravené ke spálení.

"Neboť je čas, aby soud začal od domu Božího. Tedy jestliže nejprve od nás, jaký bude konec těch, kteří jsou neposlušni Božího evangelia?" 1. Petrův 4:17

Jejich konec bude jako vypalování vápna, jako spalování posekaného trní.

"Hříšníci na Sijónu se strachují, bezbožné zachvátil třes ..." (Iz 33:14)

Vše se otřásá, žádné tělo před Hospodinem neobstojí, tím méně ti, kteří nepřijímají neotřesitelné království, ale jsou sami sobě králi ve vlastním království. Strachuj se tedy a třes. S bázní a třesením služ Hospodinu. S bázní a třesením konej své spasení. Vždyť náš Bůh je oheň stravující. (He 12:29)

A přece můžeš být blízko žáru jeho plamenů, můžeš pobývat u stravujícího ohně. Choď spravedlivě a mluv pravdu; zavrhuj zisk vydírání, vytřásej ruce, abys nepřijal úplatek. Zavírej uši, abys neslyšel úklady k prolití krve a přivírej oči, abys nehleděl na zlo. Pak budeš přebývat na výšinách, skalní pevnosti budou tvým nepřístupným hradem. Bude ti dáván chléb a voda ti nevyschne.

Posilni se a buď udatný jako Boží lev. Úpěnlivě volej na ulici, propukni v hořký pláč, když jako posel pokoje uvidíš zpustošení a prázdnotu. Choď spravedlivě a mluv pravdu; ziskem ať je ti svoboda druhého, upevni jej v dobrovolném duchu. Odměnou ať je ti nepokřivené právo. Nenávist k člověku odvrhni, nedávej své uši žalobci bratří. Odvracej od zla své oči. S rukama čistýma a ryzím srdcem pak budeš přebývat na vysokých místech spoluposazen s Kristem na jeho trůnu neotřesitelného království, budeš skryt ve slovu víry jako v nepřístupném hradu a tvého pokrmu a nápoje bude vždy dostatek. Měj na tom dost a tvá duše bude blahoslavená.

Milan Chotaš

Nepřetržitá modlitba městské církve

"Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Přikaž Izraelcům, ať ti přinesou pročištěný olivový olej, vymačkaný, k svícení, aby mohl být každodenně zapalován kahan." 3.M 24:1-2

Je dobré, když se v církvi ve městě (v různých sborech či denominacích) začíná ozývat hlas o potřebě nepřetržité modlitby (někteří to dle specifického důrazu na modlitbu či chválu nazvou třeba modlitby za město 24/7, jiní například dům modlitby, další zase Davidův stánek - pro potřeby tohoto článku používám termín nepřetržitá modlitba). Takový apel a rostoucí touhu po nepřetržité modlitbě městské církve pokládám za dobrou, užitečnou a bohulibou věc. Všechno má ovšem svůj čas a pořádek.

Panenský olivový olej

Pročištěný olivový olej, vymačkaný, k svícení - to je ten základní předpoklad, to je ta nutná podmínka, která musí být splněna, aby se městská církev mohla odvážit každodenně zapálit kahan. Právě a pouze takový olej sytí plamen, který si Pán oblíbí.

V době nové smlouvy dobře rozumíme tomuto předobrazu; olej ke svícení je Duch duchovního člověka - Kristus přebývající v nás skrze Ducha svatého, který nám byl dán; tento olej je vymačkáván z lidské bytosti presem zkoušek a pročišťován Slovem Božím k panenské čistotě - svatosti, oddělenosti ke službě Bohu. Jiný olej, nepročištěný, nevytlačený, není jako olej na svícení pro Pána přijatelný.

Áron a jeho synové byli určeni k tomu, že přinášený olej nebudou slepě a bezmyšlenkovitě brát a používat, byli zodpovědní za kontrolu jeho kvality.

A jak je to dnes? Kdo a jakým způsobem má v současné době kontrolovat kvalitu oleje ke svícení? Jak se na jedné straně vyhneme manipulaci či omezování lidské svobody a na druhé straně naupadneme v lehkomyslnost a lhostejnost?

Představme si, že městská církev (lidé v různých sborech a denominacích) bude oslovena nějakým poselstvím o nepřetržité modlitbě. Představme si, že se poměrně velké množství lidí pro tuto myšlenku nadchne. Co když však mezi těmito lidmi budou ti, "kteří se dlouho a okázale modlí ... opakují prázdná slova, neboť se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov"? Co když tam budou jiní, kteří hledají nějaké pódium pro své zviditelnění? Co když se tam budou stahovat zneuznané modlitebnice prorokyně, které si od nikoho nenechají mluvit do života? Co když se tam budou chodit schovávat duchovně zakomplexovaní lidé, kteří neunášejí život ve své rodině či ve svém zaměstnání a utíkají na tato setkání jako do "útočištného města"? Chce si pak skutečně někdo troufnout být organizátorem a hostitelem takové platformy?

Ano, a já tímto článkem povzbuzuji organizátory a hostitele takové platformy, aby se posílili v Pánu, byli odvážní a troufli si na to. Také ovšem apeluji na to, aby byli bdělí, střízliví, aby správně zhodnotili množství panenského oleje ke svícení a ovládli svou touhu dosáhnout nepřetržité modlitby co nejdříve.

Nikdy a za žádných okolností se nesmí stát lehkomyslní či lhostejní k tomu, kdo se této nepřetržité modlitby účastní. Rezignace na jakoukoli vstupní kontrolu, průběžnou či následnou korekci i případný zákaz vstupu pro konkrétní lidi by zabila tuto platformu ještě dříve, než by stihla dosáhnout nějakého výraznějšího duchovního průlomu. Jak tedy kontrolovat kvalitu oleje ke svícení? Jak to činit bez předsudků, poctivě, spravedlivě, bez manipulace a omezování lidské svobody?

Pastýř - kontrolor kvality oleje k svícení

Kněžství Árona a jeho synů je předobraz nového kněžství podle řádu Melchisedechova. Kněžství Árona v sobě zahrnovalo mnoho různých povinností a pravomocí, které přešly v řádu nového kněžství na jednotlivé věřící a také na služby / služebnosti / úřady - apoštola, proroka, evangelistu, pastýře a učitele (Ef 4:11).

Není mým cílem vyjmenovávat jednotlivé Áronovy povinnosti a pravomoci, v tomto článku mi jde o jedinou - kontrolu kvality oleje.

Podle mého názoru existuje jediná metoda, jak spolehlivě kontrolovat kvalitu oleje - duchovní společenství s Kristem.

Poznámka: člověk není panenským olivovým olejem k svícení tím, že to o sobě říká, ani tím, že je známý, ani tím, že je členem v nějakém sboru, ani tím, že jej kazatel či pastor zná od vidění. Pouze duchovní společenství má relevantní vypovídací schopnost.

Nepopírám, že ve výjimečných případech bychom snad mohli vystačit i s duchovními dary jako je slovo poznání či rozlišování duchů, je ovšem naprosto zřejmé, že tyto občasné prorocké vhledy k několika málo jednotlivcům nejsou metodou, která by byla aplikovatelná pro posouzení kvality duchovního člověka u většího množství lidí.

Tedy, pokud chceme, aby se nepřetržité modlitby městské církve účastnilo větší množství lidí, obecnou metodou pro posouzení kvality duchovního člověka je duchovní společenství. A tím, kdo je povolaný k dohledu nad kvalitou duchovních lidí je pastýř, který se tohoto duchovního společenství plnohodnotně účastní.

Co konkrétně myslím tou kontrolou kvality oleje, která je zodpovědností pastýře?
Důvěryhodný a přijímaný pastýř v městské církvi (pastor, starší, vedoucí skupinky nějakého sboru) má společenství s Kristem a lidmi. Tyto lidi zná, nikoli podle těla, ale podle ducha - jeho duch má s duchem těchto lidí společenství. A v tomto společenství duchů s Duchem Krista hříšník neobstojí (Ž 1:5), je to společenství světla, svatosti a spravedlnosti. Ti, kteří v tomto světle, svatosti a spravedlnosti chodí, jsou tím olejem k svícení. Jejich pastýř - ten, který s nimi má duchovní společenství a zná je - umí tyto lidi identifikovat.

Tedy, má-li městská církev takovéto pastýře, identifikace konkrétních lidí - třeba i velkého množství - nebude obtížná; panenský olej vhodný ke svícení bude rozpoznán.

Platforma nepřetržité modlitby (název v jednotlivých městech může být různý)

Definice platformy nepřetržité modlitby ve městě pro potřeby tohoto článku:
Platforma nepřetržité modlitby ve městě je koordinace modliteb jednotlivců a modlitebních setkání skupin, jejichž účastníky jsou lidé Ducha (panenský olivový olej ke svícení) identifikovaní pastýři místních sborů.  

Znovu ovšem říkám, že městská církev musí mít pastýře; vůdci náboženských organizací, kteří nemají duchovní společenství s lidmi a neznají ducha lidí podle Ducha, budou kontrolovat kvalitu oleje ke svícení velmi obtížně. Pravděpodobně na kontrolu kvality rezignují (ať si každý dělá co chce) a nebo lidem účast na platformě nepřetržité modlitby nedoporučí nebo přímo zakáží.

Platforma nepřetržité modlitby ovšem nestojí na člověku, i kdyby to byl ten nejznámější pastor největšího sboru ve městě. Kde je čistý panenský olej, ať kahan hoří.

Koordinátor / administrátor

Platforma nepřetržité modlitby si žádá lidskou koordinaci. Není-li v městské církvi Bohem povolán a ustaven koordinátor / administrátor platformy nepřetržité modlitby (dále v článku "koordinátor"), izolovaná modlitební setkání zůstávají plně v rukou místních sborů; to není žádná tragédie - modlící se sbor dokáže mnoho! Je-li však ve městě takový člověk nebo tým lidí Bohem ustaven a lidmi rozpoznán, ať se pokusí koordinovat a časově sladit modlitební setkání v místních sborech s touto vizí nepřetržité modlitby.

Koordinátor ovšem není a nesmí být lupičem modlitebníků; výsledkem nemá být utlumení modlitebního života jednotlivých sborů, když se ti jediní lidé odhodlaní k modlitbě schází někde jinde. Ať z platformy nepřetržité modlitby mají sbory užitek: modlitební horlivost jde přece ruku v ruce se zbožností a zbožný člověk svůj sbor zbohacuje v mnoha směrech.

Spolupráce koordinátora a pastýře / pastýřů ve městě

Bez otevřeného vztahu koordinátora a pastýře / pastýřů ve městě se platforma nepřetržité modlitby zformuje v alternativu k místní církvi. To se nemá stát, Boží plán je jiný - nepřetržitě hořící kahan, kde panensky čistým olejem ke svícení přispívá každý z místních sborů.





Milan Chotaš

Osm stupňů "pyramidy moci" aneb kdo je největší v místní církvi

"A tamější Židé byli ušlechtilejší než ti v Tesalonice: přijali Slovo se vší dychtivostí a denně pečlivě zkoumali Písma, zdali je tomu tak." Sk 17:11

Poznání skrze zjevení Písma se v ušlechtilém srdci stává impulsem k radostnému chození v tom, co nám Duch svatý v Písmu oživil. Kéž je i tento článek ve své praktičnosti a snadné uchopitelnosti vybídnutím Ducha svatého k poddání se Božímu řádu duchovní správy.

"Vejděte těsnou branou" ... vstupte do níže popsaných věcí skrze pokoru. Duchovní správa, tak jak je zde popsána, vyvěrá totiž výhradně z milosti Boží a milost Bůh dává pokorným.

Úvod

Saulova cesta k apoštolství mezi pohany

Podívejme se na Saula (později apoštola Pavla) a jeho duchovní pravomoc postupně rostoucí až k apoštolství mezi pohany (Ga 2:8), které mu bylo zaslíbeno již při jeho obrácení.


Obrácený Saul dostává prostřednictvím Ananiáše slovo od Pána:
"Bůh našich otců si tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, uviděl jeho Spravedlivého (tj. Ježíše Krista) a uslyšel hlas z jeho úst, neboť mu budeš přede všemi lidmi svědkem toho, co jsi viděl a slyšel." Sk 22:14-15

Poznámka: všimněte si, že Saul přijal zaslíbení ještě před svým křtem.

Obrácený Saul se na popud Ananiáše nechává pokřtít:
"A proč nyní váháš? Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy vzývaje jeho jméno." Sk 22:16

Saul je Bohem vyučován v Arábii, vrací se do Damašku a po třech letech přichází do Jeruzaléma:
"Když se však Bohu ... zalíbilo ..., abych evangelium o něm hlásal mezi pohany, neporadil jsem se hned s tělem a krví, ani jsem nevystoupil do Jeruzaléma k těm, kdo byli apoštoly dříve než já, nýbrž odešel jsem do Arábie a pak jsem se zase vrátil do Damašku. Potom po třech letech jsem vystoupil do Jeruzaléma ... "
Ga 1:15-18

Barnabáš se Saula v Jeruzalémě ujímá a přivádí ho k apoštolům:
"Také Josef, který byl apoštoly nazván Barnabáš, což v překladu znamená syn potěšení, Levita, rodem z Kypru, měl pole, které prodal, peníze přinesl a položil k nohám apoštolů (tj. v Jeruzalémě)." Sk 4:36-37

"Barnabáš se ho (tj. Saula) ujal, přivedl ho k apoštolům ..." Sk 9:27

Ježíš Saulovi v Jeruzalémě upřesňuje slova zaslíbení o jeho duchovním povolání:
"... když jsem se vrátil do Jeruzaléma ... spatřil jsem Ježíše, jak mi říká: Pospěš si a vyjdi rychle z Jeruzaléma, protože nepřijmou tvé svědectví o mně. ... Jdi, neboť já tě vyšlu (tj. budoucí čas) daleko k pohanům."
Sk 17:21

Saul z Jeruzaléma, kde u Kéfy (Petra) zůstal 15 dní, odchází do končin Syrie a Kilikie.
viz Ga 1:18-21

Bratři Saula "odvedli dolů do Cesareje a vyslali do Tarsu." Sk 9:30

Barnabáš je apoštoly (Petrem, Jakubem ...) vyslán z Jeruzaléma do Antiochie:
V Antiochii "veliký počet lidí uvěřil a obrátil se k Pánu. Zpráva o nich se donesla k sluchu církve v Jeruzalémě, i vyslali Barnabáše, aby prošel až do Antiochie." Sk 11:21-22

Barnabáš povolává Saula z Tarsu:
"Když (Barnabáš do Antiochie) přišel a uviděl tu Boží milost, zaradoval se a povzbuzoval všechny  ... Pak odešel do Tarsu vyhledat Saula, a když ho našel, přivedl ho do Antiochie." Sk 11:26

Poznámka: Barnabáš povzbuzováním naplňuje své prorocké jméno - syn potěšení.

Barnabáš a Saul vyučují církev v Antiochii:
"Stalo se, že celý rok zůstali ve společenství církve (v Antiochii) a vyučili značný zástup; a v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni kristovci." Sk 11:26

Barnabáš a Saul přinášejí sbírku do Jeruzaléma:
Prorok Agabos předpovídá veliký hlad a v Antiochii se rozhodují pro sbírku "ku pomoci bratřím bydlícím v Judsku ... sbírku poslali starším prostřednictvím Barnabáše a Saula" viz Sk 11:27-30

Barnabáš a Saul se z Jeruzaléma vrací do Antiochie:
"Barnabáš a Saul splnili svou službu (tj. odevzdali sbírku), vrátili se z Jeruzaléma a vzali s sebou i Jana příjmením Marka." Sk 12:25

Barnabáš a Saul ve vedení církve v Antiochii:
"V Antiochii byli v místní církvi proroci a učitelé, Barnabáš ... a Saul." Sk 13:1

Pět proroků a učitelů je vyjmenováno. Barnabáš - prorok je jmenován na prvním místě, Saul - učitel je jmenován na posledním místě. Proroci jsou jmenováni nejdříve, pak následují učitelé.

Prorok je člověk stojící ve službě (úřadu, služebnosti) proroka a učitel je člověk stojící ve službě (úřadu, služebnosti) učitele.

Duch svatý vysílá Barnabáše a Saula k dílu:
"Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal." Sk 13:2

Místodržitel na Kypru si nechává zavolat Barnabáše a Saula:
"Ten (tj. místodržitel Sergius Paulus) si zavolal Barnabáše a Saula, protože chtěl slyšet Boží slovo." Sk 13:7

Pravomoc apoštolského učení zjevena skrze Pavla:
"Saul, jehož nazývali také Pavel, byl naplněn Duchem svatým, upřeně na něho (tj. kouzelníka, falešného proroka, Žida jménem Barjezus) pohlédl a řekl: Ó, ty plný vší lsti a každé ničemnosti, synu Ďáblův, nepříteli každé spravedlnosti, což nepřestaneš převracet přímé Pánovy cesty? A nyní, hle, Pánova ruka je proti tobě, budeš slepý a neuvidíš slunce až do daného času. Ihned na něj padla mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku. Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil pln zděšení nad Pánovým učením." Sk 13:9-12

Barnabáš a Pavel mluvili k místodržiteli - předávali mu Pánovo učení, Barjezus se začal stavět proti nim, proti jejich slovům, hledal, jak by místodržitele odvrátil od víry. (viz Sk 13:6-8) Víra je ze slyšení Božího slova!

POZOR!!! Od tohoto okamžiku Písmo většinou uvádí obrácené pořadí Pavel a Barnabáš (Pavel první, Barnabáš druhý), ale Barnabáš a Pavel (Barnabáš první, Pavel druhý) se také i nadále vyskytují (např. Sk 14:14, Sk 15:12, Sk 15:25) - tam, kde lidé (pohané či Židé) přisuzují Barnabášovi významnější postavení. Je důležité pochopit, že pořadí není v žádném konkrétním výskytu v Písmu náhodné.

Tento úvod jsem vybral záměrně, abych na cestě mladíka Saula (Sk 7:58) k apoštolu Pavlovi ukázal růst duchovní autority jednotlivce. V Božím království totiž existují "hodnosti", jednotlivé úrovně duchovní autority, které jsou si sice v kontextu církve neustále vzájemně poddány, ale přesto jsou některé úrovně duchovní pravomoci vyšší a v případě nesouladu, kdy není možné čekat na dosažení jednomyslné shody, "přebíjejí" ty nižší.

Poznámka: podle mého osobního názoru se Barnabáš měl podřídit Pavlovi a netrvat na požadavku vzít s sebou Jana Marka (Sk 15:37); byl samozřejmě Pavlovým rovnocenným spolupracovníkem, byli skvělým sehraným tandemem, ale Pavlova duchovní autorita byla již vyšší. Barnabáš ovšem trval na svém, vyplul s Janem Markem na Kypr (Sk 15:39) a od té chvíle o něm Písmo již nemluví. To se mi zdá být potvrzením mé domněnky, že Barnabáš udělal zásadní chybu, když se Pavlovi v této záležitosti nepoddal.

Ovoce apoštolství - místní církve

V tomto článku nepopisuji podstatu apoštolství (doporučuji můj článek na tomto blogu s názvem Apoštolská autorita ze dne 26.11.2011). Zjednodušeně lze ovšem říci, že apoštol je zázraky činící prorok, evangelista, pastýř a učitel na cestě, za nímž zůstávají místní sbory vedené jím ustanovenými staršími.

Na druhé straně je však třeba říci, že sbory s ustanovenými staršími nemusí být a zpravidla ani nejsou výsledkem působení apoštola. K založení a vedení místní církve postačuje Písmo, víra ve Slovo a člověk s darem vedení.

POZOR!!! Všichni bychom si přáli, aby byl náš místní sbor založen na apoštolsko-prorockém základě apoštolských a prorockých Písem (to bývá splněno) a skrze žijící apoštoly a proroky (to je v dnešní době spíše výjimka); a také bychom chtěli, aby ve vedení byli apoštolové, proroci a učitelé! Naše přání je jedna věc, realita však bývá odlišná.

Hierarchie Božího království v místní církvi

"A v církvi Bůh ustanovil nejprve apoštoly, za druhé proroky, za třetí učitele, potom moci, potom dary uzdravování, pomoci (pl.), vedení (pl.), druhy jazyků." 1.K 12:28

Poznámka: (pl.) = plurál, množné číslo

Takto je postavena (Bohem navržena a stvořena) místní církev v Božím království - tak vypadá nebeský vzor: nejprve apoštolové, za druhé proroci, za třetí učitelé ... To je cílový stav, tělo plného lidství, zralé postavy Krista. K tomu má místní církev směřovat, aby se naplnila celá Boží vůle s místní církví "jako v nebi, tak i na zemi."

Ta hierarchie (nejprve, za druhé, za třetí) je důležitá, nejen v tomto verši, ale v každé verši Písma: první znamená první, druhý znamená druhý, třetí znamená třetí, potom znamená potom.

Člověk v úřadu - "zemětřesení" v místní církvi

Církve, od katolické po evangelikální, charismatické či letniční, již téměř ve 100% případů dokáží eliminovat riziko neočekávatelného a nekontrolovatelného "zemětřesení" ve své struktuře duchovní správy. Směrnice, lidská ustavení a další procedury, povinnosti či ustálené zvyklosti, to vše zajistí "cílový stav v souladu s Písmem" organizovaně a kontrolovatelně: stačí v pravý čas označit určené lidi jako apoštoly, proroky či učitele a duchovní správa v místním sboru "odpovídá" biblické normě.

Je tady ovšem malý háček: "Bůh ustanovil nejprve apoštoly, za druhé proroky, za třetí učitele, potom ..." Hierarchie duchovní správy nepochází od člověka, je od Boha. Bůh v zahradě Eden sice nechal Adama nazvat zvířata, která mu poddal, církev a úřady v církvi ovšem poddal Kristu. Od Krista pochází název a definice služby (úřadu, služebnosti) a je to On - Ježíš Kristus - kdo do těchto služeb ustavuje lidi podle svého rozhodnutí: "Jsou rozdíly v darech milosti, ale tentýž Duch (tj. Duch svatý); jsou rozdíly v službách, ale tentýž Pán (tj. Syn, Ježíš Kristus); a jsou rozdíly v působení, ale tentýž Bůh (tj. Otec), který působí všechno ve všech." 1.Kor 12:4-6

"Ten, ... jenž vystoupil vysoko nad všechna nebesa (tj. Ježíš Kristus) ..., dal jedny apoštoly, jiné proroky, některé evangelisty, jiné pastýře a učitele ..." Ef 4:10-11

Bohu málo záleží na lidských procedurách, není jimi vázán, je ve svém počínání zcela svrchovaný a nekontrolovatelný. Nebojuje proti lidským modelům, neodstraňuje neapoštoly, neproroky, neučitele způsobem, jakým ukončil pozemské putování Ananiáše a Safiry (Sk 5); musel by totiž nejdříve skolit ty, kteří neapoštola označili pojmem apoštol, neproroka označili pojmem prorok a neučitele označili pojmem učitel. Bůh je Bůh, Ježíš je Pán a buduje si svou církev sám - na skále, na zjeveném Slově Božím.

Co se tedy stane s duchovní správou místní církve, když do ní Pán dá člověka ve službě apoštola, proroka nebo učitele?

Jsou dvě možnosti. Nestane se nic a nebo dojde k dramatické proměně - duchovní správa (výkon duchovní pravomoci) v místním sboru se změní. Věci, které povstaly ze země se "otřesou" a ustaví se věci nebeské, od nichž se začne skládat nová hierarchie.

To "zemětřesení" však nevyvolává příchozí člověk v úřadu; apoštol, prorok nebo učitel není rozvraceč. To "zemětřesení" působí Duch svatý, ovšem spolu se stávajícími vedoucími; oni tomuto "zemětřesení" dávají průchod. Bez nich to nejde. Pokud si příchodu člověka v úřadu "nevšimnou", tento člověk v pokoji odchází a duchovní správa nedozná žádné změny.

Stejné "zemětřesení" je na místě očekávat v případě, že do Božího povolání a ustavení doroste konkrétní člověk zevnitř - člen místní církve. Pokud si tohoto člověka a okamžiku jeho Božího ustavení stávající vedoucí všimnou, hierarchie a výkon duchovní správy se změní, pokud si "nevšimnou", tento člověk v pokoji odchází.

Poznámka: slovo "nevšimnou" dávám do uvozovek proto, že nevšimnutí bývá málokdy nevědomé; vedoucí si zpravidla všimnou, ale nedbají nebo si s danou situací nevědí rady.

Odhlédněme teď od toho, zda člověk v úřadu přichází zvenku (prorok či učitel z Jeruzaléma, Tarsu či odjinud) nebo zevnitř. Co konkrétně se mění? V případě, že jsou stávající vedoucí poddáni Kristovu kralování a v pokorné poslušnosti chodí Duchem, respektují Boží ustavení a Boží řád. Vše se děje ve světle, otevřeně hledají Boží vůli a otevřeně mluví s člověkem v úřadu, k čemu je Bohem povolán a ustaven.

Člověk v úřadu to ví, jeho Boží povolání a ustavení není zmatek spletitých domněnek, dokáže ho jasně formulovat. Stávající vedoucí možná před touto artikulací (popsáním a vysvětlením tohoto člověka) neměli konkrétní zjevení obsahu a rozsahu duchovního povolání tohoto člověka, ale jeho slova souzní s tím, co již sami od Ducha svatého ví.

Poznámka: jen opakuji - podmínkou neporušeného zjevení a poznání je poddanost Kristovu kralování projevující se chozením Duchem.

Stávající vedoucí, kteří si chtějí "nevšimnout", se člověka v úřadu samozřejmě také neptají na jeho povolání - nechtějí slyšet to, co podvědomě tuší. Tento článek se ale nevěnuje skutkům těla lidí protivících se Božímu řádu, nastiňuje Boží působení tam, kde kraluje Kristus.

Krok za krokem k apoštolské pravomoci

"A v církvi Bůh ustanovil nejprve apoštoly, za druhé proroky, za třetí učitele, potom moci, potom dary uzdravování, pomoci (pl.), vedení (pl.), druhy jazyků." 1.K 12:28


Podle mého osobního názoru je výše uvedený verš 1.K 12:28 klíčem k pochopení hierarchie duchovní pravomoci v místní církvi. Narozdíl od jiných výčtů charismat a služeb (v listech Římanům, Korintským, Efezským a jinde) je zde totiž jasně deklarováno pořadí důležitosti jednotlivých služeb z pohledu místní církve, a to od nejvyšší pravomoci po tu nejnižší.

Také je však zřejmé, že se v tomto verši 1.K 12:28 neuvádí plný výčet všech charismat (darů milosti) a služeb; uvádí se ty nejběžnější, které navíc vymezují určitou souhrnnou kategorii či hladinu či vrstvu či stupeň v "pyramidě" duchovní správy.

Co si představit pod pojmem souhrnná kategorie či stupeň? Například 1. stupeň základní školy má několik tříd, 2. stupeň základní školy taktéž. Stejně tak střední škola nebo vysoká škola. První stupeň ZŠ začíná 1. třídou a končí 5. třídou (v současné době) - první stupeň ZŠ je tedy kategorie, která zahrnuje několik tříd dohromady.

Tedy, stupeň - tak, jak budu toto slovo nadále v tomto článku používat - bude znamenat určitý rozsah od nějaké počáteční nižší hranice k nějaké koncové vyšší hranici. Na tento konkrétní stupeň bude navazovat jiný, vyšší stupeň.

1. stupeň - druhy jazyků - individuální charismata pro daný okamžik

Do 1. stupně, který je v 1.K 12:28 označen zastřešujícím pojmem "druhy jazyků" řadím individuální projev Ducha svatého, který v daný okamžik obohatí místní církev; výčet v 1.K 12:7-10 vymezuje, podle mého názoru, rozsah tohoto stupně: slovo moudrosti, slovo poznání, víra, dary uzdravování, působení mocných činů, proroctví, rozlišování duchů, druhy jazyků, výklad jazyků.

Všimněte si, že výčet projevů Ducha v 1.K 12:7-10 končí výkladem jazyků. To je zcela v souladu s kapitolou 14 (1.K 14), kde Pavel vysvětluje, že výklad činí z modlitby či chvály v jazyku nástroj budování celé církve. Pod úrovní 1. stupně tedy máme ještě jakousi základnu soukromé osobní zbožnosti, na níž si sami pro sebe zpíváme duchem a modlíme se duchem; sebe budujeme, což je velmi dobré a prospěšné, ale teprve na 1. stupni začínáme budovat celou církev - výkladem jazyků počínaje a slovem moudrosti konče. To ovšem stále ještě mluvíme pouze o individuálních projevech pro daný okamžik.

Je tento můj výklad v souladu s realitou? Jistě. Velká část lidí v charismatickém sboru se v jazyku modlí duchem - v hierarchii duchovní správy jsou na této základně soukromé osobní zbožnosti. Některý z nich pak v jednotlivém případě vystoupí na 1. stupeň k budování celé církve a vyloží modlitbu v jazyku, jiný se modlí různými jazyky, další rozliší konkrétního ducha, jiný přinese proroctví. Přitom se zdá, že směrem ke slovu moudrosti je těchto projevů méně a méně - výklad jazyku je snáze dosažitelný než slovo moudrosti.

Apoštol Pavel se základně a 1. stupni obsáhle věnuje v 1.K 14. Vždyť křesťanský život je o dávání a hledání prospěchu druhého, proto nás Duch svatý skrze Pavla tak vehementně nabádá k tomu, aby člověk modlící se v jazyku nezůstával zahleděný do sebe, ale vystoupil na stupeň, kde bude budovat druhé. Je přirozené, že první krok ze základny je na stupeň č. 1 a již 1. stupeň - jednorázový projev Ducha svatého - v sobě nese duchovní autoritu, to je důležité si uvědomit. Za tímto projevem totiž stojí Bůh.

2. stupeň - vedení (pl.) pro daný časový úsek

2. stupeň duchovní pravomoci je vyšší než 1. stupeň duchovní pravomoci.  Od jednorázového projevu daru milosti na 1. stupni se na 2. stupni dostáváme k časovému úseku, v němž je určitý člověk Bohem (a doufejme, že i lidmi) pověřen k vedení lidí. Tato vedení jsou různá a v 1.K 12:28 je proto také užito množné číslo (plurál - pl.); Duch svatý mluví nikoli o jednom vedení, ale o různých vedeních různých věcí.

Podívejme se opět do reality. V charismatickém sboru máme jednotlivce, kteří mluví jazyky, ale žijí si tak trochu sami pro sebe, něco znají, nějak s Bohem počítají, ale církev jejich přítomností není příliš obohacena - to jsou lidé na základně.

Pak jsou zde jednotlivci, kteří se čas od času nechají Bohem použít k budování druhých - vystupují na 1. stupeň a nebo, v některých případech, na tomto stupni duchovní autority opakovaně slouží druhým. U těchto lidí, kde se již začíná projevovat konzistentní služba konkrétním charismatem, by stávající vedoucí měli zpozornět.

A pak zde máme lidi, kteří jsou Bohem povolaní a ustavení k vedení druhých lidí. Tito Bohem povolaní a ustavení vedoucí jsou následováni zbožnými lidmi.

Poznámka: ve světě je bezpočet nejrůznějších vedoucích, které dle svých choutek a žádostí následují různí lidé.


Výše jsem uvedl, že pro založení a vedení místní církve postačuje Písmo, víra ve Slovo a člověk s darem vedení. Tím jsem měl na mysl tuto úroveň duchovní autority: 2. stupeň - vedení.

Takový vedoucí bude samozřejmě vyučovat, kázat, zvěstovat evangelium, povede pastorační rozhovory a mnohdy přinese nějaký prorocký podnět. Může dokonce i dojíždět do jiných míst a založit nové skupinky či sbory. Duchovní autorita 2. stupně spolu s živou vírou vykoná veliké věci.

Je jasné, že člověk s duchovní autoritou 2. stupně ji nemá zneužívat k omezování svobody duchovních projevů. Člověk s duchovním projevem k budování církve (autorita 1. stupně) je sice poddán vedoucímu (autorita 2. stupně), ale vedoucí nemá právo bránit duchovním projevům; sám totiž má být neustále poddán Duchu svatému a "kde je Duch Pánem, tam je svoboda" (2.K 3:17) k činění všech skutků z Boha.

3. stupeň - pomoci (pl.)

Kdo pochopí tento stupeň a to, proč jsou pomoci (pl.) výše než vedení (pl.), pochopí jistě celou pyramidu duchovní správy.

3. stupeň je vyšší než 2. stupeň. Pomoci (pl.) stojí výše, nesou vyšší duchovní autoritu než vedení (pl.). Přeskočme nyní k tomu nejvyššímu stupni - apoštolství. To s sebou přináší "celou radu Boží"; je to nejplnější a nejpřesvědčivější zjevení Boží podstaty. Od nejnižšího stupně po nejvyšší se postupně stále plněji a přesvědčivěji zjevuje Boží milost a pravda.

Postupu vzhůru ke stále vyšší duchovní autoritě je ovšem ve světle Písma třeba rozumět takto: ti, kteří jsou otroky všech, jsou v Božím království ti první a služebníci druhých jsou velicí. To postupné Boží uvádění (ustavování) na vyšší a vyšší úroveň autority má jen málo společného se světským vůdcovstvím.

Světská autorita je postavena na síle a moci. Vyšší úroveň světské autority demonstruje sílu a vyvolává pocit oddělenosti. Odrazem silného působení světských autorit je rozdělení společnosti na kasty či společenské třídy. Naproti tomu, duchovní autorita je v Duchu: "Ne silou, ani mocí, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů" (Za 4:6) A Duch vydává svědectví Ježíši a zjevuje Otce - více a více, plněji a plněji; s každou vyšší úrovní duchovní autority je odhaleno více z Boží podstaty a plnosti.

Jaká je skutečnost? Charismatické církve a sbory se zpravidla rozštěpí dříve, než někdo doroste do duchovního pověření od Boha pomáhat duchovními dary pomocí. Tento duchovní dar není to, když věřící student Tomáš přinese nákup nepohyblivé sestře Veronice (to není dar pomoci, ale projev elementární lidské slušnosti, kterého je schopen každý duševně zdravý jedinec). Tento dar je na úrovni charitativní (humanitární, sociální) pomoci překračující hranice místního sboru.

Vedení (pl.) se drží v hranicích místní církve, pomoci (pl.) dosahují dále a nesou světu zvěst o Boží lidumilnosti - jeho dobrotě a péči o všechny lidi, nejen věřící.

Dobře vykonávaná duchovní pravomoc 2. stupně (vedení) činí z místní církve živoucí prostředí bezpečné pro lidi uvnitř. Dobře vykonávaná duchovní pravomoc 3. stupně (pomoci) činí místní církev známou okolnímu světu.


"Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." J 13:35

Musíme pochopit, že se zde nemluví o lásce sexuální či lásce vyjádřené pouze květnatou mluvou modliteb či písní - taková "láska" zpravidla nikoho nic nestojí; Duch svatý zde mluví o lásce praktických skutků a duchovní dar pomocí je krásným výrazem této praktické lásky, která je v Kristu Ježíši. 

Poznámka: je smutné, pokud věhlas a dopad místní církve na okolní svět končí zdmi místnosti, kde se církev schází. A v dnešní době není vůbec těžké ani nákladné zjistit, zda lidé v daném městě církev XY znají a s čím si ji spojují. Stačí jednoduchý průzkum veřejného mínění - dotazník s dvěma prostými otázkami: 1. Znáte církev XY Horní Dolní? (Ano / Ne) 2. Pokud ano, s čím si ji spojujete?

Je politováníhodné, když vedoucí na 2. stupni duchovní autority ignoruje (ignorují) Bohem povolané lidi s darem pomoci a ti jsou nuceni sloužit mimo místní církev ve světsky řízených charitativních a dobročinných organizacích, aby zde naplnili své povolání. Kdo dává církvi obdarování lidí jako dar? Kristus. Je v tom snad rozdělen? Ohrožuje tím celistvost či funkčnost svého těla? Naprosto ne.

Žádný vedoucí, a tím méně vedoucí s duchovní pravomocí 2. stupně, není Bohem postaven k tomu, aby měl vše pod palcem. Kristus má vše pod palcem. Král Ježíš Kristus vymezuje hranice duchovní správy a přivádí všechny své poddané k rozpoznání hranic své duchovní pravomoci. Pokorný člověk s darem pomoci nebude mít ambice překračovat hranice své pravomoci - jeho autorita 3. stupně ovšem "přebíjí" v oblasti jeho daru autoritu 2. stupně.

Vždy je třeba pochopit oblast a primární autoritu, která v hranicích této oblasti hraje "první housle". Proto je řečeno "podřizujte se jeden druhému v bázni před Kristem" Ef 5:21 - to není slovo k vyvolání zmatku, ale nezbytná instrukce pro zachování vůdčí role Ducha svatého, jímž se všichni mají naplňovat a jehož skutky mají všichni konat (viz Ef 5:17n). Bez podřízenosti jednoho druhému nemůže vládnout Kristus, ale vždy - dříve či později - bude vládnout člověk. Jedině bázeň před Králem Ježíšem Kristem zaručí, že lidé budou respektovat hranice své duchovní pravomoci a neopováží se ovládat oblast, kterou Král svěřil do pravomoci jiného svého služebníka.

4. stupeň - dary (pl.) uzdravování

4. stupeň duchovní pravomoci je vyšší než 3. stupeň duchovní pravomoci a přidává ke zjevení Boží podstaty nadpřirozené působení; roste věhlas místní církve a Satanovo království je viditelně konfrontováno s Boží mocí. Člověk na 4. stupni duchovní autority konzistentně slouží dary uzdravování, tím se liší od člověka, skrze něhož se některý z darů uzdravování projevil jednorázově (duchovní pravomoc 1. stupně).

Místní církev ovšem není jenom uzdravující shromáždění. Stejně jako v případě duchovní pravomoci 3. stupně (pomoci) se i člověk s duchovní autoritou 4. stupně (dary uzdravování) musí podřizovat ostatním v bázni před Kristem. Tělo musí fungovat jako tělo, každá část má svůj úkol. A hlavou těla je Kristus.

Minout však možnost sloužit světu dary uzdravování, když je v místní církvi takto obdarovaný člověk, to by bylo naprosto bláznovské. "Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil skutky Ďáblovy." 1.J 3:8

Znovu říkám, jedině bázeň před Kristem přivádí lidi k poslušnosti Písmu - k podřízenosti jednoho vůči druhému.

5. stupeň - moci (pl.)

Znovu jako u všech nižších stupňů, 5. stupeň duchovní pravomoci je vyšší než 4. stupeň duchovní pravomoci. Boží moc se již neváže pouze k zázrakům na lidském těle (popř. i duši a duchu) , ale projevuje se i jiným způsobem (proměnou vody ve víno, rozmnožením chlebů, chozením po vodě, atd.).

Shrňme si nyní, co již bylo řečeno: existuje základna soukromé osobní zbožnosti, 1. stupeň občasného duchovního daru pro daný okamžik, 2. stupeň vedení pro daný časový úsek. Tyto úrovně duchovní pravomoci zůstávají skryté okolnímu světu. Lidé zvenku se s nimi setkají pouze, pokud přijdou do církve.

Od 3. stupně se již o místní církvi mluví v souvislosti s praktickou pomocí - viditelnými skutky milosrdenství a pomoci potřebným. 4. stupeň duchovní pravomoci přidává nadpřirozenou dimenzi - uzdravování těla (popř. i duše a ducha) a 5. stupeň tuto nadpřirozenou dimenzi rozšiřuje i na mnoho jiných projevů Boží moci.

A od 6. stupně již mluvíme o službách (úřadech / služebnostech), kdy jsou konkrétní lidé dáváni církvi jako dary.

6. stupeň - učitel

7. stupeň - prorok

8. stupeň - apoštol

"A v církvi Bůh ustanovil nejprve apoštoly, za druhé proroky, za třetí učitele, potom moci, potom dary uzdravování, pomoci (pl.), vedení (pl.), druhy jazyků." 1.K 12:28

6., 7. a 8. stupeň stojí nad nižšími stupni duchovní pravomoci. Služba apoštola, proroka či učitele je specifická v tom, že apoštol, prorok či učitel je církvi dán jako dar. Na rozdíl od nižších stupňů duchovní pravomoci, kde lidé slouží církvi dílčí oblastí svého života, apoštol, prorok či učitel je dán církvi jako celistvá bytost oddělená pro Hospodina - je podoben "celopalu" na Hospodinově oltáři.

Apoštol, prorok či učitel ztratil svůj život, zahubil svou duši a ve svém zapírání sebe sama překročil hranici, kdy se na něm naplňuje Písmo "nežiji už já, ale žije ve mně Kristus" (Ga 2:20)

Poznámka: tento verš "nežiji už já, ale žije ve mně Kristus" je samozřejmě určen všem, ale míra jeho naplnění je u různých lidí odlišná.

Teď si v krátkosti srovnejme 1.K 12:28 a Ef 4:11. "A on (tj. oslavený Ježíš Kristus) dal jedny apoštoly, jiné proroky, některé evangelisty, jiné pastýře a učitele, aby připravil svaté k dílu služby, k vybudování těla Kristova ..." Ef 4:11-12

Ve výčtu Ef 4:11 máme navíc evangelisty a pastýře. V tom ovšem není žádný rozpor: 1.Kor 12:28 hledí na vnitřní správu již existující místní církve. Služba evangelisty je vně - přivádí nové a nové lidi ke Kristu, čímž se automaticky stávají součástí těla Kristova; příchodem nových lidí do místní církve se ovšem bezprostředně Boží řád autority v místní církvi (nastavení jednotlivých stupňů duchovní pravomoci) nemění, zůstává zachován.

Obsah a rozsah služby pastýře je ve světle celého Písma trochu složitější a komplexnější. Zjednodušeně lze říci, že pastýřem je v Písmu nazýván vedoucí - ten, kdo vede lidi: prorok (např. Mojžíš), soudce, král či starší; ti všichni jsou v Písmech nazýváni pastýři.

Ježíš povolává apoštola Petra jako pastýře v evangeliu Jana: "Pas mé beránky, ... pas mé ovce ..." J 21:15-17

Apoštol je tedy také pastýřem. A jakým způsobem apoštolové pásli Ježíšovy ovce? Co bylo tím prvním a nejdůležitějším nástrojem pasení?

"Ti, kteří radostně přijali jeho (tj. Petrovo) slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tří tisíce duší. Vytrvale zůstávali v učení apoštolů a ve společenství, v lámání chleba a modlitbách." Sk 2:41-42

Pastýř předně učí Boží slovo. To může být pro mnohé lidi překvapení, ale je to tak. Pastýř není v první řadě ten hodný, poslouchající, empatický člověk. Tyto znaky křesťanského charakteru jsou samozřejmě potřebné, ale tou základní podstatou pastýřské péče je učení.

S tím zcela souzní další důležitá souvislost. Apoštol Petr o sobě mluví jako o spolustarším (1.P 5:1), apoštol Jan se také označuje titulem starší (2.J 1:1, 3.J 1:1). Není překvapením, že požadavkem na staršího je schopnost učit. (viz 1.Tm 3:2, Tt 1:9)

O služebnostech Ef 4:11 se někdy mluví jako o pateru služebností a podle mého názoru je jich skutečně pět.

Poznámka: někteří vykladači mluví o čtyřech službách - pastýře spojují s učitelem. To vzhledem k výše uvedenému vztahu pastýřské péče a učení jistě není daleko od pravdy; přesto to považuji za zjednodušení a sám rozlišuji pět služeb.

Jaký je tedy vztah pastýř - učitel? Ne každý pastýř (služba / úřad / služebnost) je učitel, každý učitel je však pastýř.

Poznámka: lidé si chybně myslí, že namyšlený a tvrdý člověk, který v jejich církvi ze všech nejlépe vysvětluje Písmo, je učitel. Omyl, to není učitel, ale hulvát, který je nadmutý poznáním. Takový nestojí ve službě Pána, ale slouží vlastnímu egu.

Povolávaní vedoucí jsou velice různí a bývají ustavováni do služby pastýře v různém stádiu zralosti. Také jejich působnost je různá - někdo vede 10 lidí, jiný tisíc.

Pastýř jako starší (vedoucí) místní církve nemusí stát ve službě učitele. Učitel (služba / úřad / služebnost) v místní církvi je však zároveň pastýřem z titulu duchovní pravomoci k vedení lidí.

V Antiochii (viz Sk 13:1) bylo minimálně pět starších / pastýřů / vedoucích této místní církve. Byli to lidé vyzrálí a stojící ve službě proroka (Barnabáš) či učitele (Saul). Je možné, ale spíše nepravděpodobné, že mimo těchto pět lidí v úřadech proroka a učitele tam byl / byli ještě jiní starší / pastýři / vedoucí. Tito další starší by také měli schopnost učit, ale nestáli by v úřadu učitele, jinak by byli též vyjmenováni. Můj osobní názor je ovšem ten, že tam bylo právě pět starších / pastýřů / vedoucích místní církve, kteří jsou jmenováni.

Teď je doufám jasnější pojem pastýř. Také by mělo být zřejmé, že pastýřem místní církve může být člověk s duchovní autoritou 2. stupně. A taková je skutečnost v drtivé většině případů místních sborů. Proto je naprosto zásadní, aby pastýř s duchovní pravomocí 2. stupně oblékl pokoru. V jiném případě odsoudí sám sebe a celý sbor, který vede, ke stagnaci - co do působení Ducha svatého, počtu lidí i dopadu na okolní svět. Pyšný pastýř (jednotlivec či staršovstvo) totiž nedovolí nikomu, aby sloužil na vyšším stupni duchovní autority, než má on sám.

6. stupeň - učitel

Podívejme se na růst duchovní pravomoci v oblasti učení. Schopnost učit spolu se spoustou dalších předpokladů v oblasti charakteru kvalifikuje člověka k vedení a péči o lidi; takový člověk se může stát starším místní církve. Učitel má ovšem vyšší duchovní pravomoc než člověk schopný učit. A ještě výše stojí apoštol, jehož učení je provázeno demonstrací Boží moci. Apoštolské učení je na samém vrcholu pyramidy duchovní autority.

Učitel tedy není apoštol. Učitelovo pověření a rozsah jeho služby je mnohem užší než u apoštola. Navíc jeho učení nemusí být nutně spojeno se zázračnými projevy Boží moci. Přesto je úřad učitele nesmírně důležitý. V okamžiku, kdy do místní církve přijde učitel, pak by to měl být hlavně on, kdo ponese tíhu břemena vyučování.

Příchod učitele do místní církve není Ježíšovo vyslovení nedůvěry těm, kteří vyučovali dříve, je to Boží milost, která místní církvi otevírá cestu ke komplexnímu duchovnímu růstu. Učitelský úřad totiž zásadním způsobem posouvá Boží slovo k praktické aplikaci - k chození v předaném zjevení. Učitelova způsobilost je v první řadě v oblasti Ducha, slovo ožívá a v srdci posluchače koná to, co by pouze v mysli nikdy vykonat nemohlo. Učitel učí jako ten, kdo má pravomoc, jeho slovo má tíhu Boží slávy, která je vnímána bezprostředně a velmi osobně. Písma vykládaná učitelem nejsou o jiných lidech, o hypotetických situacích, k nimž mohu zaujmout celou škálu postojů, jsou o mě, o mé situaci, přesvědčivě a přesně popisují stav mého srdce.

Poznámka: není žádný jiný způsob, jak poznat duchovní pravomoc učitele, než ho nechat učit; kvalitu tanečníka přece také poznáváme podle tanečníkova tance, kvalitu tlumočníka podle tlumočníkova tlumočení, kvalitu kuchaře podle jeho vaření a následné ochutnávky kuchařova díla.

Učitel a stejně tak prorok či apoštol je dán církvi jako "celopal" - celý člověk; je Bohem oddělený k budování těla a za jeho službu mu náleží spravedlivá odměna. "Hoden je dělník své mzdy." 1.Tm 5:18, Lk 10:7

7. stupeň - prorok

7. stupeň je vyšší než 6. stupeň. Prorok je v Písmu jmenován před učitelem. Prorok měl ve staré smlouvě nezastupitelnou úlohu a má ji i v nové smlouvě; přináší / "ztělesňuje"realitu neviditelného Božího království mnohem dříve, než se projeví ve viditelné oblasti. Je garantem toho, že se život místní církve točí kolem úplných a dokonalých nebeských vzorů. Staví do kontrastu úplnost a neúplnost, dokonalost a nedokonalost.

Je klíčový pro strategická rozhodnutí, má zmocnění k duchovnímu boji. S prorokem místní církev neusne, zbožní lidé se pohybují velice blízko hranice svých možností. Bez proroka bývá církev podobna hromadě ladem ležících kamenů, lidé nevstupují do svých povolání, spousta darů v lidech je opomíjena a zůstává bez užitku. Církev přijímá nižší standardy, pomalejší tempo; jsou sice zajištěny základní životní funkce organismu, ale chybí rozmanitost, různorodost, lidé si povolují, začínají lenivět a stávají se konzumenty. Žijí hluboko pod svými možnostmi.

Prorok v místní církvi je jako olej přilévaný do ohně Ducha svatého, přináší akceleraci, dynamiku, vědomí Boží převahy. Prorok konfrontuje vše, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha, neúnavně volá k pokání.

Tak jako člověk schopný učit ještě není učitel, ani člověk s darem proroctví ještě není prorok. Pravé proroctví vydává svědectví Ježíši (viz Zj 19:10), prorok však vydává svědectví Ježíši ve své celistvosti, jako bytost.

8. stupeň - apoštol

8. stupeň je vyšší než 7. stupeň - apoštol je jmenován před prorokem.

Znovu chci odkázat na svůj článek na tomto blogu ze dne 26.11.2011 s názvem Apoštolská autorita. Popisuji zde pět základních charakteristik apoštolské pravomoci: povolání, Kristův charakter, učení, otcovství a mocné činy. Všechny tyto charakteristiky jsou u apoštola přítomny a skrze lásku pracují k naplnění Božího záměru.

Praktická aplikace "pyramidy moci" v místní (městské) církvi

Pokora vedoucích. Pokud není pokora společný jmenovatel, maximum možného v konkrétním městě bude občasný ekumenismus v podobě nějaké společné aktivity - bohoslužby, modlitebního setkání, evangelizace, kurzů alfa, fotbalového turnaje ... duchovní správa místních sborů však nedozná žádné změny. Církev ve městě je pak dlouhodobě podobna několika torzům odlišných lidských těl - jedno tělo je bez rukou, druhému chybí nohy, třetí je spíše shlukem různých orgánů bez ladu a skladu ... tímto politováníhodným stavem se nezdržujme.

Pokora vedoucích. Řekněme, že v konkrétním městě je přítomna, aspoň u některých. Tito pokorní lidé, Bohem ustavení k duchovní správě, mohou vstoupit do výše popsaných věcí: každý z nich totiž o sobě smýšlí střízlivě, zná hranice svého povolání a prahne po vyvýšení Krista, svého krále, jemuž je zcela poddán.

1. tito lidé se musí setkat

2. musí se rozhodnout jít společnou cestou duchovního společenství; to si žádá společně trávený čas

3. tomuto společenství nejprve vystaví svůj osobní život, kdy budou sloužit jeden druhému

4. pak mu (tomuto společenství vedoucích) vystaví život svých rodin

5. potom mu vystaví život církve, kterou z Božího pověření spravují

Jedině v důvěrném společenství vzájemné podřízenosti dobře prospívá duchovní povolání a ukazuje se člověku samotnému i druhým ve své komplexnosti. Setkávají-li se lidé ke svému vzájemnému budování, prorok prorokuje - nemůže jinak, učitel učí - nemůže jinak. A nejen prorok nebo učitel, každý slouží druhým tím darem, který pro budování druhých přijal od Pána. Postupem času je stále zřejmější, kdo je kým v těle Kristově.

Pokora. Tak jako na počátku, kdy se vedoucí rozhodnou pro společné setkávání, i nadále je naprosto nezbytná. V okamžiku, kdy se totiž zřetelně ukážou služby apoštola, proroka, evangelisty, pastýře a učitele a další dary ve své bohatosti a rozmanitosti, Bůh očekává, že se lidé poskládají podle Božího řádu. Nikoli k panování, nýbrž ke službě. Tehdy získá Ježíšův výrok "kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne" velmi praktický význam. Shluk orgánů a částí těla za Ježíšem jít nemůže, zformované tělo však ano.

Tedy, řeknu to ještě jednou co nejjednoduššími slovy: pokorní vedoucí, najdou se, mají duchovní společenství, které buduje nejprve jejich osobní život a pak i život jejich rodin. Dají tomuto společenství dostatek času, aby se v jasných obrysech - ne nutně ve všech detailech - ukázal obsah a rozsah duchovního povolání jednotlivých vedoucích. Z milosti Boží se jednotliví vedoucí pravdivě najdou na určitém stupni duchovní pravomoci a poddají se jeden druhému; nyní už ovšem ne pouze na základě proměněného charakteru, ale taktéž na základě Božího řádu: apoštolové, proroci, učitelé, moci, dary uzdravování, pomoci, vedení.

POZOR!!! Pokud se třeba v daném městě začnou setkávat vedoucí, kteří v průběhu času shledají, že jsou všichni na 2. stupni duchovní pravomoci (vedení), je to skvělá výchozí pozice! Mnohem lepší, než když se vedoucí na 2. stupni duchovní pravomoci navzájem označují apoštoly, proroky či učiteli, aniž jimi jsou.

Pak ať v rámci tohoto duchovního společenství pokorných vedoucích předkládají jednotliví vedoucí své podněty, jak "připravit svaté k dílu služby, vybudovat tělo Kristovo" v daném městě - od těch na nejvyšším stupni duchovní pravomoci k těm na nižších stupních.

Hledejte jednomyslnou shodu, jak tyto podněty prakticky realizovat. Někteří vedoucí narazí na nepřekonatelnou opozici ambiciózních lidí ve svém vlastním sboru, jiní budou moci právě skrze tyto podněty svůj sbor postupně transformovat tak, aby co nejplněji čerpal milost z nové duchovní správy Duchem zformované a ustavené v daném městě.

Závěr

V názvu tohoto článku používám výraz "pyramida moci" - záměrně; chci totiž, aby si tento článek přečetli i lidé, kteří touží po moci místo toho, aby se zcela poddali Kristovu kralování a rostli v duchovní pravomoci.

Proč to chci? Vždyť i Ježíš projevuje svou shovívavost vůči svým učedníkům, když se znovu a znovu handrkují o to, kdo z nich je mezi nimi největší. Nemylme se, církev je plná lidí s ambicemi, silnější je však milost, kterou Pán dává a já se modlím, aby se pyšný pokořil, přijal milost a stal se tím, kým se v těle Kristově může stát.

Modlitba

Pane Ježíši, shromáždi pokorné, dej a dávej jim milost, dej jim chodit ve větší a větší duchovní pravomoci, dej milost, aby se vedoucí místních církví setkávali v důvěrném společenství s tebou a Otcem, konali ti službu, postili se a Duch svatý k nim mluvil. Dej milost, aby si navzájem nepřekáželi, ale učili se rozpoznávat hranice svého povolání, s radostí a vděčným srdcem v něm rostli a přinášeli hojné ovoce ke tvojí slávě. Dej milost, aby oslavující sebe nalezli ve svém srdci místo k pokání, zastyděli se a vykročili cestou novou k naplnění svého života. Amen.

Milan Chotaš

Užitečný idiot nebo vůdčí osobnost

Léta 90. minulého století. Těším se na modlitební. Nepamatuji si přesně, zda-li jsme se setkali na jarovské koleji nebo na VŠE. Pamatuji si však, že jsme se naléhavě modlili v jednotě Ducha shodujíce se v jednotlivých prosbách a přímluvách bez ohledu na to, kdo z nás se zrovna modlil. Nevadilo nám, že jsme byli pouze dva - já a velice vzácná a pokorná sestra v Kristu, katolička.

Zhruba ve stejný čas dochází (příležitostně) na křesťanskou skupinku studentů VŠE jeden katolík. Popisuje své zážitky při modlitbě k Panně Marii, nadšeně mluví o růženci ... tak zvláštně se u toho rozněžní .... teprve po letech mi zasvítí verš z listu Galatským .... " ... kdo vás očaroval ..." Gal 3:1

Osobní víra jedné ženy a jednoho muže - jedna tak nepodobná té druhé. Díky těmto dvěma lidem a desítkám ba stovkám dalších jsem se naučil ostře rozlišovat mezi osobní vírou jednotlivých lidí. Nikoli jako soudce, ale jako člověk hledající jednotu Ducha s těmi, kteří mají Ducha Kristova.

Následující řádky ovšem nejsou o osobní víře jednotlivých lidí. Jsou spíše o očarované náboženské instituci. Usadila se na starém posvátném pahorku, kde kdysi stávala věštírna. Ten pahorek nese název Vaticanus Mons (pahorek věštců).



Fikce

"Jaký je náš mediální obraz v Čechách, tajemníku?" "O mnoho lepší než v roce 1918, Vaše Jasnosti, a stále děláme pokroky." "Jak si stojíme podle buštěhradského rathingu mediální důvěryhodnosti?" "Ehm ... zdá se, že se již konečně vzdalujeme sedmičce a míříme ke třem šestkám ..." "Výtečně, jde to tedy rychleji, než jsme doufali." "Zajisté, účinně využíváme sociální sítě. A hlavně se nám v poslední době daří bílit několik skvrn na naší pověsti v Čechách." "Jak symbolické! Nejmenuje se ta hora za Prahou "bílá"? "Brilantní bonmot, Nejjasnější. Ona není tak úplně bílá, když polyká Prahu a nebo Praha spolkla ji? Je těžké se v tom orientovat; naši věštci na pahorku mají v poslední době nějak rozmazaný obraz." "O to jasnější musí být ten obraz mediální! Co ta pečená Husa?" "Již je upečená; naštěstí si Češi vždy vystačili s jedním hrdinou hořícím za danou věc - Jeronýma tedy řešit nemusíme, je zapomenut." "Výborně, co navrhujete dál?" "Rozhodně sloup před chrámem Matky Boží." "Mamma mia! Jste si jistý?" "Ano, naši ekumeničtí přátelé nám pomohou; ještě o tom sice neví, ale ...." "A dál?" "A pak nás již čeká mezinárodní smlouva mezi naším královstvím a těmi českými .... ehm .... občany." "Chtěl jste říci ... " "Ano, Veličenstvo, ale do 21. století se slovo ... ehm ... kacíř ... ehm ... již nehodí." "Máte pravdu, nemusíme každému říkat, co si o něm v hloubi srdce myslíme. Je to takové naše tajemství, tajemníku, že?" "Jistě, Vznešený."

... přepis utajeného odposlechu na utajeném místě z utajené schůzky tajemných lidí kdesi na pahorku věštců.

Zdroj: utajený


Skutečnost

?


Osobní názor

Ekumenické akty smíření vyjadřují, mimo jiné, i upřímnou snahu upřímných katolických a nekatolických bratří a sester, kteří vždy mezi zúčastněnými byli, jsou a budou. Ti konají tyto skutky, protože nerezignovali na své svědomí. Hluboce se však mýlí, jsou-li přesvědčeni, že svědomí má i náboženská instituce z pahorku věštců.

To, co může platit pro jednotlivé katolické bratry a sestry, neplatí pro katolickou církev jako organizaci. Jednotlivci mohou mít dobré svědomí a pokoj s Bohem. Katolická církev jako organizace řízená z pahorku věštců nikoli. Katolická církev je již po staletí náboženskou institucí nynějšího věku, která dobré svědomí nenávratně zavrhla, protože chce zůstat institucí nynějšího věku. To ovšem neznamená, že by nevyužívala každé příležitosti, jak se historických skvrn na svém svědomí jednou provždy zbavit.

Pokání / změna smýšlení této mamutí nadnárodní organizace nepřichází v úvahu - v sázce je příliš mnoho moci, majetku a svrchované fungování městského státu Vatikán - náboženského státu, subjektu mezinárodního práva (ano, je to pouhý zlomeček dřívějšího papežského státu, ale ještě pořád stát - aspoň ve vnímání států ostatních). Pokání ale není jediná cesta, jak změnit mediální obraz o sobě samotném. Podstata se měnit nemusí, stačí starý obraz nahradit novým.



Fikce

"Kdo vydává svědectví sám sobě, jeho svědectví není pravé ... ,  tak nějak se to tam píše, ne?" "Přesně - obdivuhodná paměť, Svatosti." "Co tedy navrhujete, tajemníku?" "Rozhodně ... ehm ... užitečného idiota. Nejlépe .... ehm ...." "Kacíře! Tajemníku, zde přece můžete mluvit na rovinu." "Jistě, Vaše Veličenstvo. Ano, velmi by nám prospělo, pokud by uznání lítosti naší organizace bylo spoluřečeno i z úst kacíře - Bílá hora a doba po ní by byla bělejší než sníh a pečená Husa by už byla jednou provždy strávena." "Ha, hledejte tedy užitečného idiota. Co jednoho, desítky, stovky, tisíce, všechny ... přesvědčujte, odměňujte, zvěte mezi nás, nakonec je přece jedno, že nejsme jedno. Mediálně jedno jsme!" "Ano, postarám se, hned zítra vyjde inzerát v našich Novinách Romana Pozorovatele." "Skvěle, tajemníku!"

... přepis utajeného odposlechu na utajeném místě z utajené schůzky tajemných lidí kdesi na pahorku věštců.

Zdroj: utajený

Inzerát v Novinách Romana Pozorovatele následující den: "Hledá se vůdčí osobnost pro mediální náboženské úkony v Čechách. Zn.: Pouze Čech!"


Skutečnost

?


Osobní názor

Ekumenismus může být v jednotlivých případech konkrétních lidí upřímnou snahou vystavět lidské mosty. Ve velkých věcech národního či mezinárodního významu však bude toto úsilí vždy ovlivněno, pokud ne přímo podřízeno zájmům, které zůstávají skryté a nepojmenované. Upřímní řadoví věřící se budou pohybovat v mantinelech, které si nikdo nedovolí překročit. Lítost, stisk rukou, společná deklarace, společná modlitba - to vše je a bude akceptovatelné. Změna smýšlení pahorku věštců je však tabu. O změně smýšlení "Svatého stolce" ekumenismus nikdy nebyl a nikdy nebude.


O Bohumilovi

Mladý pohledný muž jménem Bohumil miloval svou snoubenku. Přišel žoldnéř starého knížepána a Bohumilovu snoubenku násilím odvedl na knížecí zámek. Čas plynul, žoldnéř zemřel, ale v celém knížectví se o této křivdě stále mluvilo. Knížepán si zavolal svého rádce a zeptal se ho: "Co mám dělat? Lidé o tom pořád ještě mluví." Rádce mu odvětil: "Velectěný, Vy se chcete s Bohumilem smířit." "Smířit? Nikdy!" Rádce pokračoval: "Smířit po našem. Snoubenku mu vracet nemusíte. Stačí, když řeknete, že je Vám líto skutků toho nelidského starého žoldnéře. Ten už je navíc dávno mrtvý. Je Vám líto té kruté doby, v níž bylo lidské svědomí znásilňováno." Na tváři starého knížepána se rozhostil spokojený úsměv.

Rádce nechal postavit velké pódium, sezval Bohumilovy příbuzné a oblékl je do slavnostních rouch. Společně se pak postavili před shromážděný lid a vyhlásili slova "smíření po našem". Příbuzní Bohumila pak odešli za Bohumilem a naléhali na něj: "Bohumile, buď rozumný, to chceš do nekonečna vyčítat starému mrtvému žoldnéřovi jeho násilný čin? Vždyť i knížepán nad ním projelil lítost." "Cožpak žoldnéř jednal sám za sebe? Nevykonal snad vůli svého pána? A kde je má snoubenka?" zeptal se Bohumil. Příbuzní se začali jeden po druhém vytrácet, věděli, že je totiž stále držena na knížecím zámku. Bohumil již svou snoubenku nikdy neviděl. Zanedlouho zemřel. Umřela i jemu zaslíbená žena a na konec i stařičký, již zcela nemohoucí knížepán.

...

Před Soudce byla přinesena kniha s názvem "Smíření po našem: Čechy". Byla otevřena spolu se všemi knihami. V soudní síni stál knížepán, jeho rádce, starý žoldnéř a hned vedle něj příbuzní Bohumila. Svýma očima hledali Bohumila a jeho ženu, ale nikde je neviděli. V jejich srdcích se rozhostil strach ...

Bohumil byl se svou nevěstou a po této svatbě je již nikdo nikdy nerozdělí ...



Závěrem

Nikomu nelze zabránit, aby v pozici vůdčí osobnosti sehrál roli užitečného idiota a prosazoval cizí a třeba i své vlastní zájmy - ať už nevědomě z oklamání či vědomě ze zištných motivů. Příbuzenský vztah s Bohumilem takovému člověku ovšem nakonec nemusí být nic platný.



Milan Chotaš

Prorocký sen o matkách a šroubech a jeho výklad

Sen

Na začátku února tohoto roku (2015), několik dní před přijetím prorockého slova o duchu zrady (odkaz níže), jsem měl sen. Stál jsem u regálu s malými příhrádkami, v nichž byly matice a šrouby (spojovací materiál); byly pro mne volně přístupné, mohl jsem je vzít do ruky a vybrat si ty, které jsem chtěl.

Najednou přede mnou vyrostl plot. Díval jsem se na ty malé příhrádky se spojovacími součástkami, ale nyní jako bych stál vně nějakého velkého komplexu, který připomínal obchodní centrum pro kutily typu OBI, Baumax nebo Bauhaus.

Stál jsem za plotem, hleděl na ty matice a šrouby a věděl jsem, že se k nim kvůli tomu plotu již nedostanu. Přistoupila ke mně tmavovlasá žena ve firemním stejnokroji obchodního centra; myslím, že na prsou měla připnutou cedulku se jménem - patřila k tomuto oplocenému komplexu. Znal jsem ji, mluvili jsme spolu a ona mi v průběhu rozhovoru nabídla, že mi ty matky a šroubky ukradne. To jsem považoval za nemorální a její nabídku jsem odmítl.

Pak jsem se ocitl v autě, řídil jsem a při jízdě mluvil se svou manželkou, která v autě seděla vedle mne. Cílem naší cesty bylo nějaké místo, o němž nadšeně mluvila ta tmavovlasá žena z obchodního centra; nejsem si jist, zda mě tam pozvala nebo zda pouze mluvila o tom, jak dobré to tam je a že to rozhodně musím vidět.

S manželkou jsme si cestou povídali a já jsem se jí zmínil o mém rozhovoru s onou tmavovláskou; kupodivu, navzdory té nemorální nabídce, že pro mne matice a šroubky ukradne, jsem o ní mluvil velmi pozitivně. Manželka mi ve snu ovšem jednoznačně radila, abych s touto ženou neměl nic společného.

Autem jsme dorazili na místo. Ocitli jsme se uvnitř nějaké sportovní haly či stadiónu. Vše připomínalo koncert nějaké hvězdy populární hudby; hlasitá muzika, lidé namačkaní na sebe, tančící do rytmu, velké pódium uprostřed, světelná show.

Podíval jsem se na vyvýšené pódium, které bylo viditelné ze všech stran - každý návštěvník toho stadiónu měl nezakrytý výhled a na pódium viděl. Tam uprostřed vřavy, na tom vyvýšeném místě, stála zcela nahá žena s kyprými boky a nalitými prsy kojící matky. Na tuto obnaženou ženu všichni hleděli, očima hltali každý její pohyb, ona byla středem jejich pozornosti - byla to její show. Hudba, světla, lidé namačkaní tělo na tělo, jásot, tanec, všichni k ní vztahovali ruce, zbožňovali jí, atmosféra byla plná sexuálního náboje - byla to jejich bohyně plodnosti - Matka.

Já jsem ale věděl, že ta uctívaná žena je modla, Nevěstka, Matka všeho smilstva (Zj 17:5). Znechuceně jsme se od této ženštiny odvrátili a to místo doporučované onou tmavovlasou ženou jsme s manželkou opustili. Vhled mé ženy ohledně té tmavovlásky se ukázal být správným, osobní zkušenost rozvášněného davu oslavujícího Nevěstku nám však pomohla duchovní sílu, která stojí proti nám, jednoznačně pojmenovat.

Poznámka

Tento sen nám přinesl jasné porozumění situace, v níž jsme se v té době ocitli. Kromě osobního Božího vedení, které je nepřenosné a důvěrné, jsem si však v posledních dnech uvědomil i další věci, které chci sdílet veřejně.

Výklad symbolu matky a šroubu

Šroub a matka (matice, matička) v tomto snu představují manželství, vztah muže a ženy, který je ovlivněn duchovním smilstvem s nečistým duchem zla. Tím duchem zla je duch převracející Boží řád autority v manželství a nastolující vládu ženy - Matky. Matka (matice) v tomto snu znázorňuje ženu, která pro své napnění potřebuje šroub jako výplň. Šroub vyplní to, co matka sama vyplnit nemůže. Matka na šroub těsně nasedá a zcela kompaktně a neprodyšně ho obepíná. Matka je vně a je větší.

Není náhodou, že při pohlavním styku je mužský pohlavní orgán podobným způsobem obepínám ženským pohlavním ústrojím. Bůh takto stvořil fyzické tělo, ale duchovní tělo manželů takto fungovat nemá. Duch ženy nemá obepínat ducha muže. Naopak! Duch muže má být jako lůno Otcovo a duch ženy jako Ježíš, který je v lůně Otcově (J 1:18) v naprostém bezpečí. Tělo (věci pozemské) a duch (věci nebeské) stojí proti sobě, zápasí, přetahují se a Bůh nám pomáhá porozumět tomuto duchovnímu střetu právě tím, že věci tělesné a duchovní staví do protikladu.

Matka v tomto snu tedy představuje ženu, která duchovně ovládá svého muže a šroub představuje muže, který trpí pod duchovním útlakem ze strany své ženy. To je velice závažné, neboť toto převrácení Božího řádu otevírá dveře ďáblu.

Boží řád
Duchovní tělo manželů, které pochází shůry od Otce, se spojuje s Duchem Svatým stejně jako se znovuzrozený duch spojuje s Bohem a je s ním jeden Duch.

Duchovní smilstvo

Pojmy:
Tělo ve smyslu tělesnost / stará přirozenost / starý člověk (ř. sarx)
Tělo ve smyslu fyzická tělesná schránka (ř. soma)

Duchovní tělo manželů, které je podpalováno žádostí těla (tělesnosti / staré přirozenosti - ř. sarx), se spojuje s démonem. Tělo (ř. sarx) nemůže mít duchovní společenství s Duchem svatým, protože Duch svatý nemá nikdy společenství s ničím, co je poskvrněné či nesvaté; duch, který se spojuje s tělem (ř. sarx), je vždy nečistý, je to duch zla.

Tělo (ř. soma) křesťana či křesťanky je pak spojením těla (ř. sarx) a démona znesvěceno a duchovně smilní, neboť není vydáváno Bohu (Ř 12:1), ale jinému duchu.

Výzva pro šrouby

Poznámka: budu mluvit k muži, který je šroubem, ale v tomto postavení šroubu může být i žena.

Jsi ovládaný, manipulovaný, tvé hranice vymezuje tvá žena, snažíš se jí zalíbit, mít doma klid a pohodu. Ona se stala mluvčím vás obou, ona plánuje, ona rozhoduje, pokud jsi již na svou roli muže zcela rezignoval nebo to vše dělá skrytě, aby to navenek vypadalo, že jsi tím, kdo vše řídí a určuje. Když budeš nadále šroubovat dle jejích představ, zajistíš si relativně snesitelné, předvídatelné domácí prostředí, ale zcela mineš Boží záměr pro svůj život, pro své manželství i pro svou rodinu.

Chceš se poddat Bohu? Musíš se vymanit z démonického útlaku své manželky a ujmout se své právoplatné autority (pravomoci). Začni beze slov, ve skrytosti, ve svém modlitebním pokojíku, odpusť své ženě její manipulaci, odevzdej své tělo Bohu a rozhodni se před ním poslouchat jeho slovo, vyznej, že budeš milovat svou ženu Boží láskou a požádej Pána o pomoc. Žehnej své ženě, modli se za ni a ptej se Ducha svatého, jakým skutkem lásky můžeš potěšit svou ženu. Začni takto jednat* a dej tomu čas, ať se to stane něčím, co budeš činit zcela přirozeně.

Pak* se vzepři duchu manipulace a kontroly. Tvoje láska k ženě, žehnání a stálé modlitby za ni a skutky lásky ti dají smělost a jistotu víry. Budeš překvapen, jak snadno rozlomíš to otrocké jho.


Pokud ses ocitl v tomto postavení šroubu, ale výše uvedené rady ti připadají nesrozumitelné či neuchopitelné, kontaktuj svého pastýře. Máš před sebou spíše delší čas a tvůj pastýř ti pomůže docílit změny vzorce tvého chování.


Poznámka:
Pak* "Poddejte se Bohu, postavte se proti Ďáblu, a uteče od vás." (Jk 4:7) Ve svém modlitebním pokojíku se začni stavět proti duchu manipulace od prvního okamžiku, co se cele poddáš Bohu ve svém rozhodnutí zcela ho poslouchat. Ta souslednost je důležitá!

Výzva pro matky (matice)

Poznámka: budu mluvit k ženě, která je matkou, ale v tomto postavení matky může být i muž.

Ovládáš, manipuluješ, vymezuješ hranice svému muži, naléháš na něj, vyčítáš mu, že ti nic neudělá k vůli, že ti neplní to, co potřebuješ, aby bylo naplněno. Máš tendenci mluvit za vás oba, plánovat váš život, rozhodovat o zásadních věcech a děláš to zjevně nebo skrytě podle toho, co v daném případě bude účinnější. Budeš-li i nadále manipulovat svým mužem a vnášet takto duchovní smilstvo do vašeho manželství, tvůj muž nebo ty sama skončíš ve fyzickém smilstvu; rozbiješ manželství a zcela mineš Boží záměr pro svůj život, pro své manželství i pro svou rodinu.

Chceš se poddat Bohu? Musíš se zříci své manipulace a poddat se Bohu a svému muži. Začni beze slov, ve skrytosti, ve svém modlitebním pokojíku, požádej Boha o odpuštění, odevzdej své tělo Bohu a rozhodni se před ním poslouchat jeho slovo, vyznej, že budeš poslouchat svého muže v bázni Boží a požádej Pána o pomoc. Žehnej svému muži a modli se za něj. Dej tomu čas, ať se to stane něčím, co budeš činit zcela přirozeně.

Budeš překvapena, jak sladkou odměnou bude proměna tvého muže; bude se měnit před tvýma očima.


Pokud ses ocitla v tomto postavení matky, ale výše uvedené rady ti připadají nesrozumitelné či neuchopitelné, kontaktuj svého pastýře. Máš před sebou spíše delší čas a tvůj pastýř ti pomůže docílit změny vzorce tvého chování.

Oheň Karmelu v přímém střetu s bohyní Matkou

Prostředí duchovního smilstva, v němž se daří převrácenému řádu věcí, v němž je tolerována Jezábel, v němž je zbožštěno tělesné ženství, se před Ohněm Karmelu oplotilo. Tento plot nevztyčil Bůh, nýbrž duchovní síla stojící za bohyní Matkou. Oheň Karmelu totiž nese Elijášovské poselství Božího otcovství a přímo tak bohyni Matku konfrontuje; projevy bohyně Matky jsou například mariánský kult, duch Jezábel či převrácený řád autority v manželském svazku.

Proroctví o duchu zrady

http://ohenkarmelu.blogspot.cz/2015/02/ducha-zrady-uzdraveni-srdce.html

Milan Chotaš

Koncentrák, miss mokré tričko, zhasnuté kino a společenství svatých

"Teď věříte? Hle, přichází hodina a již přišla, kdy budete rozptýleni každý do vlastního a mne necháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou. Toto jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. Ve světě máte soužení. Ale buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět." J 16:31-33

"Doufám ..., že vám ... pošlu Timotea ... Nemám nikoho stejně smýšlejícího, jenž by se upřímně staral o vaše dobro; neboť všichni hledají svých věcí, a ne věcí Ježíše Krista ..." Fp 2:19-21

Timotei, "pospěš si, abys ke mně brzo přišel. Démas mě totiž opustil, protože více miloval nynější věk ..." 2.Tim 4:9-10


Hledání vlastních věcí a úspěchu nynějšího věku je spolehlivý zabiják společenství s Kristem. A když se vytratí společenství s Kristem, pomine i duchovní společenství lidí, protože to se děje prostřednictvím Krista.

Lidé pak mohou být spolu, mluví spolu, dělají věci spolu, ale nemají duchovní společenství. To je možné jedině v přítomnosti Krista, když Kristus je mezi nimi, v jejich středu a jeho láska je spojuje dohromady.

V církvi ovšem existují i náhražky duchovního společenství, které se sice tváří duchovně, jsou však z ducha antikrista nebo jsou čistě duševní. Uvedu ty nejčastější typy z různých prostředí.


Společenství "koncentrák"

Nejčastěji používaným heslem je "vykazatelnost". Lidé se musí vykazovat dohlížitelům. Na dohlížení nemusí být nic závadného, koneckonců biblický pojem "dohlížitelé" je použit pro starší sboru. Avšak není dohled jako dohled. Milující matka dohlíží na své dítě jiným způsobem než dozorce dohlíží na vězně ve vězení. Je to jako dohled milosti a dohled zákona - jsou naprosto odlišné. Společenství "koncentrák" je dohled zákona. Je to prostředí kontroly, výkonu, dodržování pravidel. Je to prostředí autoritativního a kastovního systému pánů a kmánů - systém světa, v němž se z vůdců stávají svůdci a z vedených svedení.

A jak "vykazatelnost" funguje prakticky? Je ustaven pravidelný rytmus setkávání, schůzka má danou strukturu a člověk je po počátečním neformálním pokecu přiveden ke "zpovědi" - vykáže se ze všeho, co učinil, co neučinil, jestli byl věrný, v čem se musí zlepšit. Vztah je velmi asymetrický, jako kdyby dohlížitel již dosáhl božské plnosti. Kmán se vykáže a hned je světlo. (ironie)  

Ne, není světlo. Je to temnota přinucení - temnota bez milosti. A kde není milost, tam nemůže být pravda. Není pravda, a proto není svoboda. Není svoboda, a proto není proměna charakteru do Krista. Není proměna charakteru do Krista, a proto není proměna od slávy do ještě větší slávy. Není sláva, a proto není království Krále slávy. Není království, a proto není spravedlnost, pokoj ani radost v Duchu svatém.


Společenství "miss mokré tričko"

Nejčastěji používaným heslem je "vzájemné vyznávání hříchů". Lidé si navzájem vyznávají své nejrůznější hříchy. Někteří to dělají se zvláštním zalíbením a své stejné hříchy vyznávají stále dokola. Mladíci se vyznávají z onanie, dívky z nevhodného flirtu, tlustí s rozzářenými kulatými obličeji vypráví, jak neodolali a mlsají, hubení se žlutými prsty s útrpným výrazem přiznávají, že neodolali a kouří. A pak je dán prostor trpícím - věřící manželky popíší nelidskost jejich nevěřících trubců, osamělí a osamělé si již po tisícáté postěžují na svou samotu ... A ten pocit, že jsou vlastně všichni nečistí a obnažení a trpící, osvobozuje. Nikdo nemá zlé svědomí, jsou pašáci - dokázali na sebe všechno říct. Vidí si do života. (ironie, ironie, ironie)

Ne, ti lidé si nevidí do života. Dívají se do septiku druhého. Vidí odpad staré přirozenosti a společným zážitkem je akorát smrad svévole. Hřích již nevzbuzuje stud, přibrali ho jako svého společníka a výsledkem jsou sebestřednost a rozvolněné mravy. Duše Panovníka Hospodina je zneužívána - jeho milost pošlapávána.


Společenství "zhasnuté kino"

Žádné heslo se nepoužívá. Lidé již mají své zkušenosti s "koncentrákem" i "obnažováním" a nejsou tady od toho, aby se druhým hrabali v životě. Když bude někdo chtít, řekne o sobě, co bude chtít.

Problém bývá ovšem v tom, že neřekne. Za prvé to ve "zhasnutém kině" nikoho nezajímá a za druhé je bezpečnější nic neříkat. A projekce je dostatečně zábavná, takže se z toho dá dobře vyžít.

Společenství "zhasnuté kino" je ovšem proti "koncentráku" a "miss mokré tričko" jako oáza na pustině. Je neinvazivní, lidé se dokáží docela obstojně snést a o zážitek, jídlo i pití bývá postaráno.

Oáza to je, ale až příliš často se jedná o oázu duchovního konzumu: jsem tu - bav mě, služ mi, polechtej mi uši ... zaplatil jsem si to.


Jak z toho ven? Jak obnovit společenství svatých?

S příchodem Krista Krále se všechno mění. Ač všichni poddaní, jsou všichni středem pozornosti Krále a Král je středem pozornosti všech. A žádný z poddaných není před Králem sám za sebe. Lidé se sdílejí o své nové přirozenosti - o víře, o čistotě, o inspiraci, která potěšila jejich srdce, o laskavosti a dobrotě Boží.

Trpícím, mdlým, slabým, opuštěným, osamělým a zoufalým ze hříchu se derou slzy do očí. Vylévají své srdce a nyní však s vírou, protože je svědectví Ježíšovy dobroty zasáhlo, potěšilo, povzbudilo a dalo jim novou naději. Jejich umdlévání je slovem pravdy obráceno v odhodlání nerezignovat a bojovat.

Pyšní namyšlenci, svévolníci, manipulátoři i zbabělci, co složili zbraně, ovšem odcházejí, protože najednou nemají žádné posluchače. Ve společenství svatých není nikdo zvědavý na nekrofilní historky těch, kteří byli na kříži usmrceni a křtem pohřbeni. Ve společenství svatých nikdo nežije v hrobech a neprodírá se lidskými ostatky staré přirozenosti. To je nečisté a svatý není nečistý, ale čistý.

" ... přemýšlejte o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, co má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a je-li nějaká chvála." Fp 4:8


Vše skrze víru

Ke Kristu i ke všem věcem v něm - v Kristu - přistupujeme skrze víru. Nevíra nás vede od něj, k nynějšímu věku, k vlastním věcem. Víra shromažďuje, nevíra rozptyluje. Naše víra je do Krista a v Kristu můžeme mít společenství, společenství svatých, vždyť on je naše posvěcení.




Milan Chotaš

Ukrajina mezi dvěma mlýnskými kameny

"Celý svět leží pod mocí zlého" a někteří tomu věří. Jiní ovšem věří, že jedna část světa je dobrá a druhá zlá.

Křesťanská víra je prostá: nikdo není dobrý, jen Bůh. Jediné dobré království je království Boží. Království Boží není z tohoto světa, ale shůry. Má svého krále - Ježíše Krista. Dobrý Bůh - Ježíš - maří skutky ďábla, vládce tohoto světa. Vládce tohoto světa je již odsouzen, je bez právoplatné pravomoci, přesto dosud svou nelegitimní moc uplatňuje a bude ji uplatňovat až do Ježíšova návratu.

Někteří křesťané se domnívají, že Severní Korea či Írán jsou státy se zlými režimy, zatímco USA je stát s dobrým režimem. Domnívají se, že demokracie je dobrá. Pravda je ovšem taková, že demokracie je nejméně zlá. Zlo je do značné míry drženo na uzdě. Svoboda projevu, necenzurovaná média, mravnost, vláda práva a mnoho dalších atributů demokracie našich představ mají skutečně v boji se zlem velice dobré výsledky. Proto ve zprávách z domova posloucháme téměř výhradně jen dobré zprávy. (ironie) Tento článek ovšem není o úpadku demokracie. Zpět k Ukrajině. 

Všichni soudní lidé se shodnou na tom, že Rusko, co do svobody projevu, není "demokratické" ani náhodou. Zvláště lidé, kteří zakusili nacistickou či komunistickou propagandu, jsou si dobře vědomi, že ruská mainstreamová média manipulují s fakty. Anexe Krymu či ruská podpora rebelů na východě Ukrajiny je prostě fakt. Zlo je identifikováno, agresor je jasný; Rusko se ani příliš nesnaží maskovat svou hrubou sílu medvědích pracek.

A je-li Rusko zlo, pak USA musí být dobro. Opravdu? Nemele se zrní mezi dvěma mlýnskými kameny? Neřeže se pilou zleva doprava a zprava doleva? A výslech pachatele na policii; copak ten tandem "dobrého" a "zlého" policajta nesleduje stejný cíl?

Proč tak fatálně míjíme poselství Písma? "Celý svět leží pod mocí zlého." Proč děláme z ďábla idiota, který si používá jednu půlku světa, zatímco mu patří celý? Dva mlýnské kameny, řezání pilou zleva doprava a zprava doleva. Jeden lev obchází kořist, vyrazí a žene ji proti zbytku lví smečky, která číhá ve skrytu.

Ne, Ukrajina, to není boj dobra a zla. To je dvojí zlo, které si porcuje zemi.

Ruskou propagandu vidíme. Vidíme ale tu americkou? Znovu a znovu se přesvědčuji, že některým lidem vypadla část zorného pole. Jakoby ztratili část barevného spektra. Je tam oslepení mysli, která je zajata v bipolárním vidění světa. Dobrý Bush, zlý Bin Ladin, dobrý Truman, zlý Stalin, dobrý Obama, zlý Putin. No, možná že Obama není úplně dobrý, ale reprezentuje dobrou zemi, takže v tomto smyslu je na dobré straně. (ironie) Opravdu?

"Kořenem všeho zla je láska k penězům" a válka v Evropě, to je dobrý byznys. Ovšem nikoli pro Evropu. Proto ji EU, ČR a konec konců ani Rusko nechce. Válka v Evropě je dobrý byznys pro toho, kdo na 1. a 2. světové válce neskutečně zbohatl.

"Celý svět leží pod mocí zlého" a někteří tomu věří. S těmi se společně modlíme proti válce.

Máme tedy mlčet k agresi Ruska? Rozhodně ne, ale odpovědět válkou je myšlenka ze samotného pekla.

PS: Možná bychom měli papeže Františka a dvě malé děti požádat, aby opět vypustily dvě holubice za mír na Ukrajině jako dne 26. ledna 2014. Bílý racek a černá vrána, "dobrý" a "zlý" agresor, by nám ve světle dnešních událostí možná dávali více smyslu.



Milan Chotaš

Vidění - chléb a voda života

Před časem dostala naše dcerka dárek - 3D puzzle (skládačku). Chtělo to velmi dobré osvětlení a spoustu trpělivosti. Vyhráli jsme si a nakonec zvítězili.


Dnes ráno jsem se modlil a ve vidění jsem spatřil vodní hladinu studánky. Nabral jsem z té vody, přiblížil ji k ústům a napil se. Všiml jsem si, že se to místo okamžitě zaplnilo a barva vody na tom místě se stala sytější, jasnější, barevnější.

Pak jsem uviděl chlebovou placku. Ulomil jsem kousek a snědl ho. To místo se hned zaplnilo novou chlebovou střídkou a znovu, barva chleba na tom místě byla sytější, jasnější a barevnější.

Jako bych vždy vyjmul kus skládačky a na tom stejném místě se objevil stejný tvar ale mnohem barevnějšího a krásnějšího provedení. Pokračoval jsem - pil jsem a jedl, jedl a pil. A najednou se ukázalo, že z té vodní hladiny vystupuje tvář. A z chlebové placky se stává osoba v dlouhém rouchu. Pil jsem vodu života, jedl chléb života. Pil jsem a jedl samotného Ježíše Krista.

"Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije ... Kdo by se napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit."
Jan 7:37, 4:14

"Já jsem ten chléb života ... ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít k věčnosti. A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo." Jan 6:35, 6:51

Voda i chléb jsou obrazem slova Božího. Voda jako Písma a chléb jako výroky vycházející z Božích úst. Voda jako Boží výroky a chléb jako Písma. Jsou nevyčerpatelné. A s každým douškem a každým soustem jsou plnější života. Voda ani chléb se nemění, mají život v sobě. Naše oči se však mění, naše vnímání se mění, oči našeho vnitřního člověka vidí stále jasněji život, který v Písmech a Božích výrocích je. Je to Kristus sám. On je život. On je tou vodou k uhašení naší žízně, On je tím chlebem k nasycení.



Milan Chotaš

V církvi se rozpadlo další manželství

Důvodů pro krach manželského vztahu, odloučení a následný rozvod je mnoho a jsou velice různé. O jednom z nich, právě a pouze o jednom, se s Vámi chci podělit v tomto článku.

Křesťanské manželství - to je manželství věřících do Krista, muže a ženy, jsou nyní jedním tělem, jednou novou bytostí ... a přece znám mnoho věřících vdaných žen a mnoho věřících ženatých mužů, kteří přesto že jsou v křesťanském manželství, chtějí žít život svobodné ženy oddělené pro Pána či svobodného muže odděleného pro Pána. Žádná z těchto žen a žádný z těchto mužů ovšem nerozpoznává, že toto chtění nevzešlo od Pána. Mají horlivý zápal pro Boží věci, ale své pomýlení nevidí; nechápou, že zcela míjí dobrý Boží plán pro svůj život. A některé nezastaví ani první rozvod a i ve svém druhém vztahu běží opět vstříc naprostému sebezničení.

Neštěstí těchto lidí pramení ve falešném učení. Vím, o čem mluvím, sám jsem mu byl vystaven. Ta podstata tohoto bludu je v tom, že lidé usilují v první řadě o Boží království, aniž by rozpoznávali stav, v němž jsou. Považují ho za irelevantní. A o to právě jde. Pochopení vlastního stavu je naprosto zásadní pro usilování o Boží království v první řadě.

Věřící muž, který uvěřil univerzální zvěsti evangelia, musí při vstupu do manželství a každý den svého manželství v první řadě rozumět Písmům, která mluví k ženatým mužům. Věřící žena, která uvěřila univerzální zvěsti evangelia, musí při vstupu do manželství a každý den svého manželství v první řadě rozumět Písmům, která mluví k vdaným ženám. Jejich postavení manžela a manželky je klíčové a Duch svatý to potvrzuje tím, že k ženatým mužům a vdaným ženám mluví skrze Písma naprosto adresně a zcela konkrétně. Nikoho tak nenechává na pochybách; přesně formuluje skutky, které On, Duch svatý, v ženatém muži a ve vdané ženě vypůsobí. Pro názornost uvedu ty nejprůzračnější: v ženatém muži vypůsobí lásku AGAPE k ženě, ve vdané ženě vypůsobí dobrovolnou poslušnost muži. A toho Božího chtění, které Duch svatý působí v ženatém muži a vdané ženě, je samozřejmě mnohem více.

V pravdivém pochopení vlastního stavu ženatého či vdané pak všechna univerzální Písma naleznou svá pravá vyjádření. V opačném případě, pokud svůj stav nerozpoznávám nebo ho považuji za irelevantní, všechna univerzální Písma pokřivuji a používám je jako záminku pro vlastní svévoli.

Jak se to projevuje? Jsem vdaná žena, ale mé povolání přímluvkyně je pro mne více. Jsem ženatý muž, ale mé povolání chváliče je pro mne více. Jsem vdaná žena, ale prorokování je pro mne více. Jsem ženatý muž, ale mé povolání evangelisty je pro mne více ... atd.

Jsi svobodný? Nehledej ženu. Jsi svobodná? Nehledej muže. Budeš moci sloužit Pánu nerozděleným srdcem a hledání jeho království na prvním místě pro tebe bude příjemným jhem.

Jsi ženatý? Jsi vdaná? Je ještě čas na záchranu tvého vztahu nebo se již nekontrolovatelně řítíš k naprosté zkáze svého manželství? Šlápni na brzdu. Pochop, že jsi ženatý. Pochop, že jsi vdaná.


Sám ses rozhodl (-a) pro manželství. Duch svatý mluví skrze apoštola Pavla naprosto jednoznačně. Neházej toto své rozhodnutí na Pána Boha; ty jsi zodpovědný (-á). Spočítal sis náklady a rozhodl ses oženit. Spočítala sis náklady a rozhodla ses vdát. A své manželství máš nyní spravovat náležitě. Chvála Bohu - Bůh z tebe umí udělat věrného správce milosti, kterou tě zahrnul.

Všechno se ovšem změnilo! Všechno znamená všechno. Znovuzrození z tebe udělalo novou bytost a vstup do manželství z tebe znovu udělalo novou bytost. Znovuzrození je pro věčnost, manželství pro časnost, přesto v obou případech došlo k transformaci. Boží vůle pro tebe - svobodného muže - skončila, je zde Boží vůle pro tebe - muže bytostně spojeného s ženou. Boží vůle pro tebe - svobodnou ženu - skončila, je zde Boží vůle pro tebe - ženu bytostně spojenou s mužem. A ty dvě Boží vůle znějí jako nádherná harmonie.


Pastýři sborů, vedoucí stráží, večerů chval a uctívání, Davidových stánků, věnujte prosím zvláštní péči ženatým mužům a vdaným ženám. Zajímejte se o jejich manželství, abyste nepřispěli k dalšímu rozvodu v církvi. Nehecujte je k duchovnímu nasazení pro církevní programy, zvláště pokud s nimi nemáte důvěrné společenství. Horlivé nasazení některých je výkřik obrovské bolesti, s kterou si neumí poradit - jejich manželství se hroutí. Zajímejte se o ně a učte ženaté muže a vdané ženy plnému pochopení jejich stavu. V pravdivém pochopení svého stavu se ženatý muž a vdaná žena stanou stromy plodícími svaté plody Božího království. A Bůh bude oslaven v křesťanském manželství a chválen lidmi, kteří stojí vně.




Milan Chotaš

Proroctví o duchu zrady a uzdravení srdce

Modlil jsem se v jazycích a přišla mi myšlenka "duch zrady". A také jsem věděl, že to je pouze počátek Boží promluvy. A Pán skutečně pokračoval ... chceš-li to přijmout, toto slovo je pro církev a pro mne a pro tebe.

"Tvé srdce je nemocné duchem zrady, tvé srdce tě zradí a ty zradíš svého bratra, svou sestru. V čase mého navštívení zavrávoráš a tvé srdce vyplaví to, o čem nevíš. Je to uvnitř, skryté tvým očím. Já to však vidím a přišel jsem tě uzdravit. Vyženu ducha zrady, chytím pevně to, co je mé a tvé srdce vyčistím. Roztrhnu tvé srdce a zas je zhojím.

Říkáš, stojím pevně. Jsi však malověrný (-á) a neznáš rozsah svých pochybností. Drží tě jako v kleštích, nemůžeš se pohnout. Došel (-a) jsi na konec svých sil, nevíš, proč se nemůžeš vzchopit. Je to duch zrady, který tě napadl. Vkradl se nepozorovaně. Kousek po kousku zabíral místo ve tvém srdci. S každým kompromisem, s každou neposlušností, s každou nevírou opanoval další díl tvého dědictví. Parazituje na tvých zaslíbeních a ta zůstávají neplodná jako vyhaslé lůno, v němž není život.

Tvé pochybení, tvé zlé slovo, střela z tvých úst, nečestný a podlý skutek tě však zastaví. Zhrozíš se svého nitra, padneš na svou tvář a budeš hořce plakat. Tvé pokání bude klíčem k uzdravení. Tvá rána ti daruje život.

Nejsi sám (-a), kdo je nemocný. Celý vyvolený rod se hroutí a sténá obtěžkán zradou. Duch zrady je lačný krve, aby ji ničil. Odchází život, síla i odvaha vzdorovat zlu. Boží lid je malátný a umdlévá. Smiřuje se se vzpomínkami na mne, na mou živou přítomnost. Nehledá mne horlivěji, docházejí mu síly, ustává a duch zrady udeří. K slabosti těla se připojí svár, roztržky a soupeření, závist a zlé pomluvy. Jakoby samo peklo rozpoutalo v církvi své orgie. Budeš jako opařený. Kde se vzala ta zloba, ta závist, ta nevraživost?

A pak ji mnozí uvidí. Nevěstku, ženu smilnici, matku s nalitými ňadry a kyprými boky a hlučící dav, který ji uctívá. Polekáš se a padneš na tvář. Všechny tvé nestydaté pohledy, veškerá nečistota, tvé dvojsmyslné řeči proběhnou tvou myslí. Zastydíš se. Všechno tvé milování peněz a každá modloslužba tvého srdce na tebe těžce dolehne. Prokletí tvého doufání v člověka na tebe zakřičí a tvá kolena se podlomí. Ze všeho budeš usvědčen (-a) mým Duchem. Můj tichý hlas jsi ignoroval (-a), zakřičím tedy. Svou slabost jsi nevnímal (-a), proto upadneš, aby sis všiml (-a) ohavností ve svém srdci.

Vykřikneš o pomoc a já tě vyslyším. Utečeš z místa smilstva a já se s tebou setkám. Svému srdci přikážeš, aby se zbavilo všeho proklatého. Navršíš přede mnou hranici svých hříchů a já ji spálím. Pak ke mně pokorně přijdeš. Po tvých lících potečou potoky slz. Já sám zahalím tvou nahotu a prohlásím tě nevěstou. Zavrhnu od sebe tvou zradu a učiním tě věrnou. Tak promluvila Hospodinova ústa."

Milan Chotaš