Výklad prorockého zjevení Davida Louly, který jsem přijal při sobotním odpoledním modlitebním bloku za církev (12.11.2011) a rozpracoval dále v biblické studii dne 13.11.2011
Z materiálu MOKON:
"David Loula přijal před měsícem v Izraeli vidění holubice, která chtěla v ČR už už usednout, ale nemohla, protože to lidé chtěli mít pod kontrolou + bránily i jiné hříchy, nečistota"
Při modlitbách za příchod holubice (Ducha svatého) mi Pán připomněl situaci z Písma, kdy Duch svatý v podobě holubice sestoupil. Ježíšův křest ve vodě a příchod Ducha svatého v podobě holubice je popsán ve všech čtyřech evangeliích. Je to naprosto zásadní zkušenost a mluví o křtu v Duchu svatém těch, o nichž Bůh Otec vydává svědectví: "Toto je můj milovaný syn (a dcera), v němž jsem nalezl zalíbení." (například Matouš 3:17)
Ježíš ještě neučinil žádný zázrak, žádným skutkem ještě viditelně neprojevil své božství. V plnosti svého lidství byl však naprosto poslušný, plně poddaný Bohu, tichý a pokorný v srdci, a tak těšil srdce svého nebeského Otce. Poslušnost z lásky! Křest v Duchu svatém pak Ježíše připravil na období zápasů a zkoušek (pokušení na poušti), kterým vítězně prošel a obdržel následně pomazání moci (Lukáš 4:14). Toto pomazání moci je v Písmu zobrazováno jako plamen ohně (ohnivý jazyk) a je stejně jako v případě holubice spojeno s Duchem svatým, který byl učedníkům zaslíben a sestoupil na ně o Letnicích - přečti si za sebou následující verše (Jan 15:26-27, Jan 16:7, Lukáš 24:49, Skutky 2:1-4, Skutky 2:33, Skutky 2:38-39). Jak úchvatný a dokonalý je Boží předzvěděný plán pro učedníky Pána Ježíše Krista!
Vidění Davida Louly má nejméně dvě roviny:
1. Křest v Duchu svatém jednotlivců v necharismatické části těla Kristova.
2. Boží záměr naplnit Duchem svatým charismatickou část těla Kristova před vstupem do období těžkostí a zkoušek přicházejícího na velkou část Evropy.
Této druhé rovině se chci věnovat blíže.
Charismatická církev se musí zastavit, musí se přestat ujišťovat o tom, že z nebe zní stále Boží hlas: "Ty jsi můj milovaný syn, v němž jsem nalezl zalíbení." Ano, ten hlas skutečně zní, ovšem né k církvi jako celku, nýbrž k poslušným jednotlivcům, mužům a ženám, starcům i dětem, kteří mají tiché a pokorné srdce, jsou Kristu naprosto poddáni a poslouchají ho ve všem. (Před Kristovým příchodem toto svědectví zazní k nevěstě Kristově, která bude bez poskvrny a vrásky). Tito poslušní jednotlivci, tyto hvězdy na noční obloze, děti světla, mají toto svědectví v sobě. Žij jako dítě světla, rozhodni se poslouchat Boha ve všem, setřes ze sebe jho otroctví jakékoli nepravosti, neumlčuj Ducha svatého, když tě usvědčuje ze hříchu. Je to k tvému dobru. Poslechni ho, změň smýšlení, změň své chování, změň svůj jazyk. Budeš k tomu potřebovat pomoc a modlitby milujících a laskavých sourozenců, důvěrného přítele v Kristu. Nezůstávej sám ve svém trápení, ve svém zoufalém zápase se hříchem. Pojmenuj hřích, řekni o něm svému příteli a rozhodni se pro změnu. Pak se s přítelem modli a domluv se, jak budete v kontaktu. A hlavně, rozuměj tomu, že nemůžeš předělat svou starou přirozenost! Ta je mrtvá! Ta je v hrobě! Nedovol jí vstávat jako zombie (živoucí mrtvole)! Přikaž jí: "Zpátky do hrobu!" Žij ze síly nové přirozenosti, jinak je boj se hříchem marný!
Máme-li zakusit příchod holubice jako církev, musíme být společenstvím poslušných jednotlivců. Holubice je velmi, velmi plachá. Možná se občas odváží i nachvilku usednout, aby však někde zůstávala, k tomu potřebuje pocit naprostého bezpečí. Takové bezpečí skýtá pro Ducha svatého pouze tiché, pokorné, tedy poddajné srdce člověka. (Bůh poslal svého Ducha do našeho srdce - 2. Korintským 1:22) Duch svatý nejenom na Ježíše přišel, ale zůstával na něm (Jan 1:32-33). Ježíš byl tichý a pokorný v srdci a věděl, jak důležité to je pro každého jeho následovníka. Proto nám říká, abychom se učili od něho (Matouš 11:29). V první řadě tichosti a pokoře, ale také všem dalším věcem, které učil. Zůstávání holubice na Ježíši ukazuje na plnost Ducha svatého, která není jednorázovou, chvilkovou zkušeností, nýbrž každodenním způsobem křesťanského života (chození Duchem). Není jiný způsob, jak vítězit nad hříchem, jak v poslušnosti konat Boží skutky. Být stále plný Ducha svatého. K tomu znovu a znovu vyzývají apoštolové (například Efeským 5:18).
Obtížné období plné ekonomické a politické nestability již na Evropu přichází. Bůh chce svou církev ochránit, skrýt ve stínu svých křídel, v nedobytné pevnosti na neotřesitelné skále věků. Chce, aby tímto obdobím prošla a nebyla oslabena. Naopak! Chce, aby obdržela moc s výsosti, Ducha svatého v podobě ohně. Letnice přinesly oheň na církev (moc s výsosti) jednou provždy, Duch svatý již byl dán. Né vždy v historii však všude (ve všech zemích, na všech kontinentech) planul či plane tak jasným plamenem jako v prvotní církvi. A my toužíme po mocném ohni probuzení, nyní, v naší generaci! Připravme se tedy na přicházející obtížné období. Pokořujme svá srdce před naším Pánem, plně se mu vydávejme v živou oběť, naplňujme se každý den Duchem a choďme v jeho plnosti. Tehdy se nebudeme ničeho bát, obstojíme ve zkouškách, těžkostech i pokušeních, projdeme jimi a zůstaneme stát. Budeme navíc posíleni, osvědčení před Bohem, známí svou vytrvalostí a pokorou. Holubice a oheň, těžko bychom hledali dva symboly, které se více liší. A přece Bůh chce, aby na nás byly v plnosti a současně. Holubice je totiž mnohem více spjata s osobní zbožností (osobním vztahem s naším Otcem, který do značné míry zůstává skrytý), zatímco oheň je pro druhé, pro jejich spásu. A tak znovu vidíme ta dvě nejdůležitější Boží přikázání, s jejichž naplněním nám Duch svatý pomáhá.
Holubice - milovat Boha, nechat se naplnit Duchem svatým, skrze něhož je Boží láska AGAPE vylita do našich srdcí a z toho důvodu můžeme Boha milovat tak, jak po nás žádá.
Oheň - milovat svého bližního jako sebe sama, a tedy přivést ho k tomu nejdražšímu - ke spáse duše, předat mu to nejcennější, co jsme sami přijali, evangelium, moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří (Římanům 1:16). Oheň, moc s výsosti, vystrojení Duchem svatým nám bylo dáno ke zvěstování dobré zprávy o našem Spasiteli a Pánu Ježíši Kristu.
Posílá-li tedy Bůh české církvi holubici, pak jí říká: "Miluji tě a toužím po intimním vztahu s tebou. Poddej se mi, otevři se mi, utiš své srdce, slyš můj hlas, stojím u dveří a tluču, pusť mě dovnitř. Chci s tebou večeřet." (Zjevení 3:20)
Milan Chotaš
Žádné komentáře:
Okomentovat