Proč evangelista nevede místní sbor?

V článku "Osm stupňů pyramidy moci" (ze dne 16. září 2015) uvádím, proč se - podle mého názoru - liší výčet služeb (služebností / úřadů) v 1.Kor 12:28 a v Ef 4:11. Zatímco v 1.Kor 12:28 Duch svatý ustavuje hierarchii duchovní správy věřících (církve), v Ef 4:11 popisuje komplexní Boží dílo konané uvnitř církve i vně.

Církev jako dům

Představme si církev jako dům, kde se žije, jí a pracuje. Kromě prací v domě - přípravy a rozdávání pokrmu, úklidu či oprav rozbitých částí domu - existují i práce mimo dům. Vedle domu je pole, louka, sad a les. Mezi obyvateli domu jsou lidé, kteří se v domě příliš nezdržují; pudí je to ven, jejich práce je venku.

Do domu samozřejmě chodí, jí zde, spí zde, pomáhají s pracemi v domě, ale svou užitečnost si naplno uvědomují na poli, na louce, v sadu či v lese. Tam jim jde práce od ruky a, upřímně řečeno, ostatní si vedle nich připadají tak trochu jako "amatéři". Nikoli proto, že by je ti "profíci" ponižovali nebo se jim posmívali, vůbec ne; "profíci" jsou pro svůj fortel, zručnost, schopnost a způsobilost pracovat venku prostě úplně jiná kategorie. Ostatní lidé z domu to vidí, respektují to a mají upřímnou radost. Je přece nádherné vidět mistra při práci.

Evangelista pracuje hlavně mimo dům

Evangelista pracuje vně, tam jsou jeho hlavní úkoly od jeho Pána (Ježíše Krista), tam se plně projevuje Pánovo povolání a zmocnění. Evangelista má samozřejmě v domě své místo, chodí se tam najíst, občas tam přespí, odpočívá zde, pomáhá i s pracemi uvnitř domu, ale pobývá tam jen po dobu nezbytně nutnou. Jeho srdce je venku u lidí, kteří stojí vně a dosud Pána nepoznali . Oni, nevěřící lidé, jsou evangelistovo pole, louka, sad a les.

Absence proroků a učitelů v domě

Představme si situaci, kdy je evangelista nejzralejším a nejzkušenějším ze všech lidí v domě. Není tam prorok, není tam učitel, do služby (Ef 4:11) dorostl zatím jen on - evangelista. Jakou cestou se dá? Existují dvě možnosti; říkejme jim scénáře.

Scénář č. 1 - Naplním své povolání

Evangelista se rozhlédne po domě a řekne si: "Naplním své povolání." Svolá lidi v domě a řekne jim: "Budeme získávat duše, budeme pracovat na poli, na louce, v sadu i v lese." Den za dnem vycházejí, pracují, povzbuzují se, v domě se příliš nezdržují, jídlo probíhá rychle, úklid základní, opravy jen nezbytně nutné. Lidé nejsou na poli přetěžováni, nejsou nuceni do konkrétních činností na louce, v sadu je jim poskytnuta volnost, o jaký strom se postarat nejdříve, a pro les jsou instrukce ještě svobodnější.

Přesto někteří lidé pokukují směrem k domu. Jedna dívka se zálibně kouká na okna a říká si: "Tady bych ušila krásné záclonky a závěsy s třásněmi." Starší muž se zasní a pomyslí si: "Naložil bych maso a upekl ho pro všechny ty pracanty venku." Žena, které ostatní neřeknou jinak než sluníčko, si u domu představuje předzahrádky. "Udělám záhonky, vysázím kytičky. Čerstvé květy dám na stoly v jídelně. Z prosvětleného prostoru, který není v domě používán, udělám zimní zahradu."

Evangelista si všímá občasných prostojů v práci. "Tváří se nějak zamyšleně, usmívají se, copak se jim to honí hlavou. Já mám radost, že jsme zde venku, děláme užitečné věci pro lidi, kteří Pána neznají."

Scénář č. 2 - Pomůžu lidem v domě naplnit jejich povolání

Evangelista se rozhlédne po domě a řekne si: "Pomůžu lidem v domě naplnit jejich povolání." Svolá lidi v domě a řekne jim: "Víte, že moje srdce je u lidí venku. Jistě, budeme získávat duše, budeme pracovat na poli, na louce, v sadu i v lese, ale také se společně postaráme o to, aby každý rostl do svého povolání. Asi toho nyní na poli, na louce, v sadu a v lese uděláme méně, ale připravíme a uzpůsobíme dům takovým způsobem, aby zde lidé žili a pracovali rádi, aby odsud neodcházeli a aby ti, kteří jsou stejně jako já povoláni k práci venku, měli v domě skvělé zázemí, kde budou moci načerpat novou sílu a inspiraci pro ještě užitečnější a plodnější práci vně."

Není sporu o tom, k jakému scénaři vybízí Písmo - přemýšlejme o dokonalém Božím plánu, který přináší prospěch všem lidem.

Neblahé ovoce scénáře č. 1

Člověk ve skutečném úřadu evangelisty za ta léta chození s Pánem poznal a přijal dostatek z celé rady Boží. Proto - podle mého názoru - pro dobu, kdy je Pánem ustaven jako hlavní správce života v domě, zvolí scénář č. 2.

Nemluvme tedy o službě evangelisty (služebnosti / úřadu), ale spíše o člověku obdarovaném a nadšeném pro evangelizaci, který je v našem případě (popisovaném v tomto článku) také nejzralejší a nejzkušenější ze všech lidí v domě. Pokud zvolí scénář č. 1, způsobí závažné škody Božímu dílu - nikoli tím, co se udělá venku, ale tím, co se neudělá uvnitř domu.

1. Dramatické omezení rozmanitosti a počtu

Je-li scénář č. 1 realizován nějakou dobu, církev se stále více soustřeďuje kolem obdarovaných lidí pracujících venku. Slabší lidé všech obdarování odpadají a silní lidé obdarovaní pro práci uvnitř domu odcházejí. V církvi vydrží pouze dvě skupiny lidí - ti, kteří rádi pracují venku a ti, kteří jsou s obdarovanými venkovními pracovníky spojeni pevným poutem přátelství.

Církev se nestane univerzální a rozmanitou, spíše bude homogenní, složená z lidí podobného typu. Její početní růst se zastaví, a to i přesto, že bude poměrně úspěšná v oslovování nových lidí. Velká většina z nich však projde církví jako ryby proplouvající děravou sítí. Předivo sítě je totiž tkáno praktickými skutky lásky AGAPÉ, kterými si slouží navzájem lidé v domě.

2. Odsouzení nově příchozích k nezralosti

Při scénáři č. 1 se to hlavní odehrává venku - na poli, na louce, v sadu a v lese. Hlavním poselstvím je evangelium, cílem je převést lidi ze smrti do života. Vše se točí kolem počátečního učení o Kristu - kolem pokání a víry v Boha. Nevěřící lidé jsou cílovou skupinou, poselství je zacíleno na ně a uzpůsobeno tak, aby bylo jednoduché a průrazné.

Nově příchozí lidé se stanou křesťany a naskočí do práce venku. Znovu a znovu slyší a vidí mistrovské předávání evangelia, velmi obtížně se však budou dozvídat věci další, bude záležet na nich samotných, jak se sami z Písma vyučí. Ti, co se nebudou schopni sami vyučit, odpadnou, a u těch, co se vyučí, bude záležet na jejich povolání. Povolaní pro práci venku zůstanou, ostatní odejdou.

3. Frustrace samotného "evangelisty"

"Evangelista" (viz výše - uvozovky pouze ukazují, že nemluvíme o úřadu evangelisty, ale o člověku obdarovaném a nadšeném pro evangelizaci) zvolil scénář č. 1. Pracuje na plný výkon, povzbuzuje ostatní, aby mu pomáhali a aby sami venku pracovali, oslovuje velké množství lidí. Je i úspěšný, ale lidé nezůstávají. Jednomu se nelíbí to, druhému ono. Jako by dával peníze do děravého váčku, jako by zaséval semeno podél cesty, na skálu a do trní a i ti, co se jevili jako dobrá země, se začnou odvracet také. "Co vám vadí na mém povolání?" vrtá mu hlavou. "Proč církev neroste, proč se nedaří?"

Chyba není v povolání. Povolání je svaté, dobré a slavné. Chyba není v nedostatku odvedené práce. Píle je příkladná a hodná následování. Chyba je v sebestřednosti. Nemůžeš zvolit scénář "naplním své povolání". Bůh naplní tvé povolání v určený čas, když nyní zvolíš lásku, která nehledá svůj prospěch, ale prospěch druhých - nejen těch vně, ale v první řadě těch uvnitř.

Závěr

Chceš-li jako "evangelista" vést sbor, musíš nyní konat službu proroka a učitele, ač nejsi ani prorok ani učitel, musíš jako pastýř vést lidi jejich jedinečnou dráhou v rámci Cesty, musíš ze všech sil budovat dům a lidi v domě, aby ses, tak jak budou lidé dorůstat do svých povolání, mohl stále více a více zaměřovat na své vlastní povolání.

Druhá možnost je nebýt správcem života v domě a zvolit scénář č. 1. Jsi-li evangelista podle Ef 4:11, uděláš vše proto, aby se naplnilo Písmo v 1.Kor 12:28.

Milan Chotaš

Mít vliv ve světě - sedm hor... Babylónu?

Od 90. let minulého století vidím, jak některé církve přestávají být Božím Královstvím. A nejrychleji degenerují ty, které začaly hledat své místo ve světě a přijaly světskou definici církve.

Lidé světa a světský právní řád měl, má a vždy bude mít ambici pojem církev vymezit a zakotvit. Nic proti zákonnosti. Církev - viditelný projev Božího Království - je však vymezena Písmem - Zákonem Božím a lidské ustanovení k tomuto Božímu vymezení nic nepřidává a nic z něj nemůže ubrat.

Být relevantním, mít ve světě vliv... Kazatelé se chytli do pasti a stali se jednateli a výkonnými řediteli světských organizací s ustavujícími schůzemi, kontrolními komisemi, výročními zprávami, zápisy, výbory, odbory, sekcemi... Podle světa jsou transparentní, a přece jim Bůh nezjednal vážnost v očích lidí světa, přece nejsou "všemu lidu milí". Poddat se světským zákonům a dodržovat je prostě nestačí. Stejně jako farizeům a zákoníkům v době Ježíšově nestačilo odvádět desátky z máty a kopru. Bůh je nenazval plemenem zmijí proto, že by selhávali v odvodech koření. Bazírovali na podružných věcech a základní věci jim unikali - ve svých vlastních očích byli váženými, ale Bohu se hnusili.

Velké poslání není "jděte ke všem národům a zeptejte se jich, jaká jejich pravidla byste měli dodržet." Vždyť už zákon Mojžíšův byl dán kvůli vrahům, lhářům, modlářům, zlodějům... a český právní řád má stejný cíl - stavět hráz špatnosti. Opravdu je církev to, co si o církvi myslí svět a jak ji svět definuje?

Shnilý je ten základ - být ve světě relevantním a mít zde vliv. Byl před staletími založen odpadlíky od víry a nová a nová falešná učení na něm stále staví až do dnešních dnů.

Vezměme si učení "Seven Mountains" (překl. Sedm hor). Definuje oblasti jako je třeba vzdělání, politika, média atd., kde by církev měla mít vliv. To, co může být pravdivým prorockým zjevením se může stát destruktivním učením, pokud se proroctví s učením zamění. Všichni si přejeme, aby se oblasti vzdělání, politiky, médií atd. proměnily, ale co vede k této proměně?

Řeknu to velmi zjednodušeně - proroctví ukazuje to, co se stane, když člověk bude dělat to, co má dělat. Učení je návod pro člověka, jak dělat to, co má dělat. Je-li "sedm hor" proroctví, pak učedníci Ježíše budou naplňovat velké poslání - činit nové učedníky, křtít je a učit je všemu, co Ježíš přikázal - a Boží Království bude postupně zasahovat různé oblasti - včetně vzdělání, politiky či médií. Je-li "sedm hor" učení, pak se budou křesťané snažit proniknout do médií, do politických stran, do řídících funkcí ve vzdělávacích institucích atd.

Nezdá se vám to odlišné? Mně ano. A pozor: mezi nevěstou a nevěstkou je rozdíl pouze jediného písmene. Obě to jsou ženy a obě mohou být velmi půvabné, s krásnou postavou a líbeznou tváří. Přes několik shodných rysů jsou však velmi rozdílné. Jedna věrná, druhá nevěrná, jedna ukázněná, druhá bezuzdná, jedna čistá, druhá poskvrněná, jedna Bohem přijatá, druhá Bohem zavržená.

Jestli nechceme slyšet, jak nás Bůh oslovuje "plemeno zmijí", pak se musíme ujistit, že skutečně posloucháme jeho Slovo. Nesmíme se stejně jako farizeové a zákoníci věnovat podružnostem a vystavět na nich lidské nauky. Na sedmi horách přece leží Babylón - Matka všeho smilstva. Kdo nás povolal učinit ze světa ráj na zemi? Cožpak nejsme z jiného Království? Nemáme pracovat na Ježíšově příchodu tím, že budeme poslouchat a plnit to, co Ježíš říká?

Chceš být pro svět relevantní a mít vliv? A co raději přemýšlet o tom, jak poslechnout Ježíše a naplnit jeho příkazy? Možná pak budeš pro svět relevantní a budeš mít takový vliv, o jehož rozsahu se ti ani nesnilo. 

Milan Chotaš