Reformace bez revoluce

Reformace. Re-formace, přeskupení, nové uspořádání věřících kolem Krista ukřižovaného ...

Evangelium, pomazání, povolání, to vše v církvi je. Já to tam vidím. Domnívám se však, že církev potřebuje v čerstvém Božím zjevení spatřit originál, původní předlohu církve - společenství učedníků kolem Ježíše Krista, které bylo po letnicích proměněno ve společenství pomazaných učedníků kolem Ježíše Krista skrze Ducha svatého.

Církev je ve svých formách, způsobu fungování, uspořádání, pravidlech, řádech, působení (atd.) tak různorodá, a přece existují její jednoduché charakteristiky, které lze snadno definovat.

Církev je společenství znovuzrozených lidí s Otcem, jeho Synem Ježíšem Kristem a mezi sebou navzájem skrze Ducha svatého, je to společenství lidí vyvolaných z temnoty do světla Kristovy přítomnosti. Kristova přítomnost je naprosto zásadní. Nemohu mít společenství s Kristem, pokud On nemá společenství se mnou. Kristus mne nikdy neopouští a nezříká se mne, tedy na jeho straně je stálá a neměnná touha mít se mnou společenství. Já se však od Krista odvracím, odcházím z jeho přítomnosti, tápu a bloudím v temnotě. Uslyším-li usvědčující hlas Ducha svatého a nezatvrdím-li se ve svém srdci, obrátím se k Pánu Ježíši Kristu, vycházím z temnoty a vracím se do světla jeho přítomnosti. Obnovuji tak "společenství svatého Ducha" (2.Kor 13:13), což je Pavlovo zkrácené vyjádření pro společenství s Kristem skrze Ducha svatého. "Kdo se připojuje k Pánu, je s ním jeden duch." (1.Kor 6.17)

Nejde však o mne pouze jako jednotlivce. Apoštol Jan říká: "Naše (mn.č.) společenství je s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem." (1.J 1:3) A právě pro ta dvě slova "naše společenství" potřebujeme čerstvé Boží zjevení.

Abychom mohli znovuobjevit "naše společenství", potřebujeme se vymanit z působení dvou sil, které tomuto našemu společenství s Kristem a se sebou navzájem brání a bojují proti němu. Tyto dvě síly pohánějí lidskou konstrukci, která je ve světě i mnohými křesťany také nazývána "církví". Znovu říkám: existuje lidská konstrukce, systém, převrácený koncept Božího království, který je nebiblicky nazýván "církví".

Tou první silou je systém pravidel, forem a způsobů. Tou druhou pak lidské vůdcovství. Výrazná převaha první síly vede ke vzniku zákonických organizací a stejná síla tyto zákonické organizace udržuje v monotónním, mechanicky se opakujícím, předvídatelném chodu. Je-li silnější ta druhá síla, potom vznikají organizace sdružené kolem člověka, lidského vůdce. Tyto síly se pak vzájemně kombinují - lidští vůdci implementují rigidní pravidla, aby upevnili své viditelné a všemi uznávané postavení v čele. V zákonických organizacích také existují lidští vůdci, ale svůj vliv a tlak na dodržování pravidel uplatňují ve skrytu. Obě síly jsou pozemské, duševní, démonské, obě síly jsou antikristovské - nahrazují Kristovo působení tělem (padlou přirozeností).

Není těžké pochopit, jak se od těchto dvou sil osvobodit, obtížné však bývá tuto svobodu udržet. Je k tomu totiž třeba právě to společenství s Bohem a lidmi. Lidé ovšem bývají z nejrůznějších důvodů nakloněni spíše k pohodlnějšímu způsobu života, než k nesení Kristova kříže a následování Krista skrze Ducha svatého.

Proč jsem článek nazval titulkem "Reformace bez revoluce"? Domnívám se totiž, že bychom neměli lít nové víno do starých měchů. Máme staré víno, máme staré měchy, nemůžeme se tvářit, že neexistují nebo jimi pohrdnout, měchy zahodit a víno vylít. Také máme nové sklizně, nové hrozny, nové víno. To dejme do nových měchů.

Reformace - přeskupení, nové uspořádání věřících kolem Krista ukřižovaného. Jsi v církvi, chválíš Boha při chvalách, modlíš se na modlitebních, a přece postrádáš hluboké duchovní společenství s Bohem a lidmi? Nejsi divný a nejsi sám. Tak to na mnoha místech je. Tak to funguje a bude fungovat dál. Ten systém se nepromění revolucí. Co však můžeš udělat ty?

Pokud skutečně prahneš po životě ve světle, kde pro Kristovu přítomnost skrze Ducha svatého mají lidé společenství mezi sebou a krev Ježíše je očišťuje od každého hříchu (1.J 1:7), pak musíš tyto lidi najít. A na začátek stačí jeden člověk, který má stejný hlad jako ty. Nebuď překvapen, že hledání je složité a dlouhé. Možná nenajdeš nikoho ve své církvi, kdo zemřel své pověsti, svým hříchům i svým zásluhám, a je připraven a ochoten mít otevřené duchovní společenství s Kristem a s tebou. Nerezignuj, hledej mezi lidmi v jiné církvi, nespokojuj se s konzumním způsobem křesťanské víry, stav si před oči učedníky shromážděné kolem Ježíše. Tvá touha je z Boha, je oprávněná a je Bohu milá. Pokud ve svém hledání nezemdlíš, takového společenství se ti dostane.

Ať nové žije vedle starého. Nové společenství dvou, tří nebo více lidí, kteří mají dost na tom, že mají společenství s Kristem a mezi sebou navzájem. Nepotřebujete mít název, nepotřebujete být členy jednoho sboru, nepotřebujete registraci u žádného státního úřadu, nepotřebujete svolení žádné církevní autority, zvláště ne té, která vám není podřízena. "Podřizujte se jeden druhému v bázni před Kristem." (Ef 5:21) Podřízenost je totiž vždy oboustranná, na což církevní autority často zapomínají. Vaše podřízenost Kristu a vaše hledání společenství s Ním a lidmi je nadřazeno lidské kontrole a manipulaci. Lidé ať nad vámi nepanují.

Buďte citliví, stále hledající Boží vůli. Možná bude vaše nové společenství zárodek něčeho většího. Možná bude jako magnet pro nové a nové lidi, možná zůstane oporou a místem proměny do Krista jen pro vás dva, tři nebo několik málo lidí. "Skrze lásku otročte jedni druhým." (Gal 5:13), a tak si zachovejte svobodu od prázdného zákonictví a lidského panování.

Reformace - přeskupení, nové uspořádání věřících kolem Krista ukřižovaného není aktem proti někomu. Je to skutek pro vás, pro váš duchovní růst, pro vaši proměnu do Krista, pro Boží slávu.




Milan Chotaš