Slyš, má země. Nevydalas úrodu po dlouhých sedm let, ale přišel jsem, abych úhor obrátil v úrodné pole. Nově tě oseji a pole zbělají ke žni. Ve větvích ovocných stromů budou hnízdit ptáci; ne však proto, aby plody snědli, nýbrž aby zpívali novou píseň o Hospodinových činech. Hle, Pán se smiloval a vztáhl žezlo své milosti k české zemi. Otevřel nebesa a ta vydala vláhu. Zaraduj se neplodná země, která jsi rodila trní a bodláčí. Nyní přijdou mnozí a do kypré půdy zanoří své pluhy. Osejí tvé rovné brázdy a já budu zalévat a dávat svítit svému slunci milosrdenství. (1)
Zaraduj se církvi, která jsi hořekovala nad svým neplodným lůnem, neboť, hle, pracuješ ku porodu a tentokrát to nebude vítr, nýbrž záplava synů a dcer. Připravte postýlky, aby bylo kam novorozeňata uložit. Připravte láhve, aby bylo kam nalévat mléko Božího slova. Připravte ruce, které budou chovat, a ústa, která budou líbat nově příchozí na svět. Zaraduj se, neboť skončil čas tvých potratů. Vyžeň pochybnosti a sváry ze svého středu. Tyto porodní báby se vloudily do tvého středu a tys je trpěla. Vyžeň je. (2)
Přijdu jako ten, který rozměřuje zemi. Není církve, kterou bych minul. Kdo mě hledá a dotazuje se na mou vůli, uvidí měřicí provaz v mé ruce. Vytyčím nově hranice a mezníky a vy si již nebudete závidět paběrky. Budete mít plné ruce práce, abyste obstarali vše, co je potřeba pro váš sbor, pro vaši církev či pro vaši denominaci. Která církev je ta pravá? Ta, která zná své hranice a pracuje na svém poli. Lenochy a povaleče však nestrpím a vyvrhnu je do temnot. Až ti vytyčím hranice, rozběhni se ke svému dílu a neumdlévej, neboť déšť požehnání a setba Hospodinova bude do jistého času, kdy se nebe opět uzavře. Ty však nebudeš naříkat, neboť ve tvých sýpkách bude hojnost veškerých plodin země. Nyní jdi a poslouchej, vyhlížej mračna deště a přivolávej je na zemi. (3)
Hle, můj Duch vane a Boží lid nebude zaskočen. Přesto však učiním rozdíl mezi pracovitými a věrnými služebníky a mezi domýšlivci, kteří se mezi sebou nazývají pány nad polnostmi a stády, ale svýma rukama nepohnou a práce se štítí. Takové nesnesu, jsou hanbou a kamenem úrazu. Také pokrytce a lidi cizího ohně odstavím, neboť si pletou službu Bohu se svým koníčkem či zdrojem vlastního prospěchu. Hle, přichází čas, kdy všichni, kteří zemřeli sobě, zazáří jako světla na noční obloze. Ti, kteří se však zabydleli v tomto světě a pouští mému lidu žilou v bláznivé snaze zachovat si zdroj obživy, budou hladovět. Utlačovaní a opomíjení totiž vyrostli a zmužněli. Nebudou se již bát vyjít z domů Lábana; já sám jim dám část pole i setbu. Nové církve se objeví a budou mít úspěch. Varujte se proti nim bojovat. Kdo jim bude spílat a zlořečit, bude trpět nouzi. Odejmu své požehnání od každého, kdo vnáší sváry mezi bratry. Neklamte se, ne každý, kdo si říká "otec" je můj, natož otec. Děti a mládenci tyto samozvané "otce" zahanbí. Praví otcové mi však v tento čas uvěří a pokoří se pod mou mocnou ruku. Budou mě hledat jako ti, kteří došli až na konec své cesty a ocitli se před železnou bránou, kterou sami nedokážou otevřít. Tam na ně čekám. Kdo dojde až sem, bude zachráněn. Nadto je zahrnu vybranými lahůdkami ze svého stolu. Tehdy s nimi budu hovořit a ustanovím je za proroky a učitele svého lidu i mnohých národů. Z tohoto národa vyjdou otcové, kteří se nevraceli k dětinskosti své počáteční cesty, nýbrž došli až k bráně Hospodina. Ta brána nese název "Autorita a moc Páně". (4)
Hle, za branou jsem spatřil rozkvetlou louku zalitou sluncem a v jasu té nové krajiny vypadala cesta k bráně jako temná kobka. Ta nová země byla rozlehlá a nebylo ji možné přehlédnout. Také jsem vnímal, že tam již dlouhou dobu nikdo nevstoupil a že ptáci i květy nedočkavě vyhlíží první příchozí. A pak se začali objevovat muži, jejichž hlavy byly ozdobeny šedinami. Nebyly to zástupy, spíše jednotlivci, a rozcházeli se na všechny strany; nepřekáželi si, mlčky každý z nich vykročil pevným a rozhodným krokem. Věděli totiž, kam půjdou; ta nová krajina pro ně nebyla překvapením. To jsou ti, kteří se dotazují Hospodina a Pán je nazývá svými přáteli. Již nyní ví o své cestě a toužebně vyhlíží den, kdy projdou Hospodinovou bránou.
Také jsem spatřil děti a dospělé, jak v té nové krajině dovádějí a společně si hrají. Tito se v nefalšované a upřímné radosti těšili ze všech nových věcí, barev, vůní i forem života. Nikdo je neokřikoval a všichni k sobě byli velmi uctiví a pozorní, jako ti, kteří jsou plní lásky i bázně Boží. A tito lidé milosti pak začali rychle a koordinovaně sestavovat dětské postýlky a vymývat kojenecké lahvičky. (5)
A pak se nebe zbarvilo překrásnými večerními červánky a já slyšel hlas rodiček, desítek, možná stovek, jak pracují ku porodu. Po celé zemi se ozýval křik a úpění matek, které přiváděly na svět nové děti. A žádná z nich nebyla opuštěná; kolem každé z nich bylo dostatek pomocníků a ti jí pomáhali. Pro každé miminko se našla postýlka a každé mělo svou lahvičku. (6)
Jen na místech, kde se na nová miminka nikdo netěšil a nikdo se na jejich příchod nepřipravoval, bylo ponuré ticho a mdlé přítmí. Mihotající se plamínky začaly postupně uhasínat a lidé začali tyto bezduché stánky prázdného náboženství opouštět. Když vycházeli na světlo, jas nového života je oslepoval. Lidé milosti však byli připraveni na příchod i těchto lidí a pomáhali s omytím jejich obličeje, svlečením starých šatů, omytím celého jejich těla a oblečením nových šatů, které na rozdíl od starých černých zářily všemi barvami. Staré šaty pak byly sváženy na hromady a spalovány. Falešní pastýři a utlačovatelé stád, kteří drželi lid v temnotě bludů, odsouzení a vlastních nepravostí, si pak začali stěžovat na odliv věřících a dožadovali se zákonného zakotvení svých prebend. Nikdo je však neposlouchal, neboť celá země nehovořila o ničem jiném, než o moci a slávě evangelia, které přinášelo radost a požehnání do celé země. Mnoho vylidněných církví však přežilo a vybojovalo si svou rentu v čase, kdy se nebe uzavřelo. (7)
Hle, toto vše se stane v této generaci. Proto neotálej a posilni své ruce k práci. Zahálku nestrpím. Také se posvěť a předstup před Hospodina, abych ti oznámil tvou cestu. Kdo se neposvětí a nepřistoupí ke mně, toho zahubím. Nenechám na živu nikoho, kdo znesvěcuje mé jméno. Střez se přinést vlastní oheň. Nedočkavce obžaluji z nevěry a odejmu jim jejich stáda, aby již nadále neúpěla pod lidskými břemeny. Hle, můj Duch je s tebou. Ty buď se mnou a můj, abych tě nestihl klatbou. (8)
Hlubší rozbor a výklad některých dílčích aspektů proroctví. (Jedná se pouze o výběr těch nejdůležitějších symbolů a slovních vyjádření.)
(1) Má země je v první řadě půda lidských srdcí vykoupených Kristem – tedy srdce křesťanů (to jest znovuzrozených věřících). V druhé řadě je to také český národ jako celek a česká země. Pán křesťany v ČR vybízí, aby otevřeli své uši – mějte uši nastražené ke slyšení a srdce připravená k uposlechnutí Božích výroků. Poslušnost svatých předznamená schopnost slyšet a vůli uposlechnout v celém národě.
Sedm let symbolizuje plnost odvrácení a zatvrzelosti spíše než sedm kalendářních let. Až se završí čas neposlušnosti (v první řadě křesťanů, ale i celého národa), Hospodin se nad ČR smiluje. Jen díky jeho milosti nebude naše země (v první řadě neposlušní a tělesným sklonům podléhající křesťané, ale i celá země) prokleta, vždyť neplodná země rodící trní a bodláčí je blízko prokletí (srovnej Žd 6:8).
Pán přijde v milosti, aby:
Obrátil úhor v úrodné pole. Úhor jsou nevydaná srdce křesťanů a také nezasažená srdce nevěřících. Neobdělávaná půda již nebude ležet ladem. Bůh na ni ukáže prstem (usvědčí Duchem svatým) a určí k obdělávání (srovnej J 6:65).
Obrátil úhor v úrodné pole. Úhor jsou nevydaná srdce křesťanů a také nezasažená srdce nevěřících. Neobdělávaná půda již nebude ležet ladem. Bůh na ni ukáže prstem (usvědčí Duchem svatým) a určí k obdělávání (srovnej J 6:65).
Úrodné pole nově osel – to jest zasel novou setbu. Nová setba je čerstvé, lží nezkažené, hříchem nepokroucené, aktuální, Duchem zmocněné a zjevené Boží slovo proroků a učitelů k církvi a evangelistů k nevěřícímu světu.
Zasetá setba přinesla úrodu – to jest pole bělající se ke žni. Pán bude bdít nad růstem nového semene a zachová je pro den žně.
Pán udělí svou milost nejen ke spáse duší (obilí připravené ke žni), ale také k vnitřní proměně a k naprostému odevzdání se (ovocné stromy). Ovoce Ducha (Gal 5:22-23) a intimní sebevydání (srovnej Pís 4:13, 7:14) milovanému ženichovi (Kristu) přivábí andělské chóry. To jsou ti nebeští ptáci hnízdící ve větvích ovocných stromů a zpívající k Boží chvále.
Král a Pán celé země projeví svou milost specificky k české zemi (vztažení žezla). Vyslyší modlitby svatých - otevře nebesa a pošle déšť(srovnej Jl 2:23). Vše bude Pánem připraveno – dobrá půda, nové semeno, sluneční světlo, teplo i vláha, množství služebníků a také ostré pluhy. Hospodinův Duch bude konat své dílo proměny skrze usvědčování, potěšování, vyučování a oslavování Krista - dobrá půda poslušných srdcí se nasytí vláhou a stane se plodnou, kyprou půdou.
Pán se ke svému slovu přizná s nebývalou autoritou a mocí (veliká ostrost pluhu). Služebníci slova budou mít upřené oči na Pána, který je bude předcházet, a nebudou se otáčet zpět - soustředěnost na Pána a ostrost pluhu (Duchem zmocněné slovo) umožní zorání pole lidských srdcí do rovných brázd.
Boží milosrdenství pak bude bdít nad růstem přijatého a zakořeněného slova. Déšť Ducha a jasná zář Kristovy tváře (slunce) nebudou odňaty od srdcí, jež se na Boha spoléhají.
(2) Na církev přijde požehnání Sáry – moc k početí množství potomků skrze Syna zaslíbení. Duch apeluje na církev, aby v poslušnosti víry toto zaslíbení přijala za své a zaradovala se v Pánu, nehledíc na svou neplodnost (marnou snahu otěhotnět).
Neposlušná (nevěřící) církev, církev Bohem vydaná moci klamu, nadvládě a útlaku cizích pánů, vynakládá veškerou svou námahu, aby v úpění a bolestech porodila vítr (srovnej Iz 26:18) – to jest vytlačila ze svého nitra ducha smilstva, ducha nevěry, ducha lži, ducha pýchy atd. Poslušná církev je ve své nově nabyté přirozenosti plodná a oslavuje Hospodina množstvím synů a dcer. Chvála buď Bohu, že se česká církev naučí poslušnosti tím, co v čase odvrácení, vlažnosti a vzpoury vytrpěla (srovnej Žd 5:7-8 – Kristus trpěl útlakem démonských útoků a musel vynaložit veškeré úsilí (projevující se mimo jiné křikem a slzami), aby neselhal; církev je vystavena témuž, navíc však trpí ještě následky svých hříchů a provinění, neboť selhává).
Novorozenecká postýlka je jistota nerušeného odpočinku, tepla, bezpečí, místo načerpání nové síly v blízkosti milujícího rodiče. Připravit postýlky znamená vytvořit prostředí láskyplné církve, bratří a sester, kteří o sebe pečují, modlí se za sebe, povzbuzují se a pomáhají si v nesení svých břemen (Kristova kříže) a napomínají se a vyznávají si své hříchy (tedy odhazují břemena, kterých nás Kristus zbavil). Je to církev, jejíž autority dávají milost a lásku a jsou vždy nablízku.
Kojenecká láhev je nástroj pro předání mateřského mléka, prvotní stravy (počátečního učení o Kristu – srovnej například Žd 6:1). Připravit láhve znamená připravit vyučování základů. Proroctví nemluví o přirozeném kojení (z prsu matky), neboť množství nově narozených bude příliš veliké. Navíc, matka je zde symbol církve, nikoli jednotlivce, a mnoho bratří a sester bude podávat mateřské mléko k ústům nově obrácených (to jest vyučovat nebo se podílet na přípravě či organizaci vyučování základů).
Připravit chovající ruce (bezpečí a přijetí) a líbající ústa (lásku a něhu) znamená zajistit modlitební přikrytí nově obrácených a pastýřskou péči o ně.
Potrat je triumf hada nad ženou. (Srovnej Gn 3:15 – počátek nepřátelství mezi hadem a ženou. Srovnej J 10:10 či J 8:44 – ďábel zabíjí, je to vrah od počátku). Duch apeluje na církev, aby se zaradovala v Ježíšově vítězství nad ďáblem – Ježíš svou smrtí zlomil moc ďábla, který měl moc smrti (Žd 2:14). Duch apeluje na církev, aby věřila v moc Pomazaného mařit ďáblovy skutky (1.J 3:8). Konec času potratů je totiž spjat s vírou v Boží nepohnutelné slovo, která se projevuje radostí dobrořečení a chvály Božího triumfu (Ko 2:15).
Ďáblovy porodní báby, služebnice nevěry a nepřátelství se snaží zabít děti přicházející na svět ještě v lůně matky (to jest přivodit potrat). Nemohou-li je zabít, vkládají na novorozence ruce a předávají jim, jak říkají „dar“ a „prorocké slovo“. Je to však slovo prokletí skrze ducha manipulace, ducha Jezábel. Říkají si modlitebnice, které podobně jako Pavel „v bolestech rodí“ (Gal 4:19). Jejich nitro je ovšem plné ducha smilstva. Říkají si prorokyně, avšak prorokují nicotné představy svého převráceného srdce. Před světlem se skrývající, za zády pomlouvající, rozeštvávají bratry a podkopávají víru nezakořeněných křesťanů. Duch apeluje, aby byly tyto otrokyně hříchu odhaleny a vyhnány. Jedině otevřené společenství lásky, sdílení a pastýřská péče oddělí Jezábel (služebnici Ašery) od Anny (z pokolení Ašer – Lk 2:36), služebnici ďábla od služebnice živého Boha - služebnice Jezábel se totiž často objevuje na místě, kde již působí pravé prorocké pomazání a boj proti Jezábel se tak nesmí obrátit proti nevinným. Oddělení čistého od nečistého ať se tedy děje bez předsudků a po důkladném zkoumání. Ať také není nikdo oklamán - ďáblovou porodní bábou bývají i muži. Znovu říkám, Duch apeluje na církev, aby netrpěla ve svém středu tyto rozvraceče a vrahy Božího života – musí je vyhnat.
(3) Nové vytyčení hranic je připraveno pro věřící (to jest Pána hledající a jeho vůli poslušně konající), kteří necouvají k záhubě, nybrž dosahují zaslíbení skrze vytrvalost. Zaslíbená země totiž nebyla mezi izraelská pokolení rozdělena před, nýbrž po překročení Jordánu. Každá k Bohu se obracející církev dostane šanci. Je čas bojovat společně a po vítězném boji se spokojit s Hospodinovým losem (vyměřeným dědictvím od Boha); je to totiž specifické a jedinečné Boží poslání a povolání s láskou, moudrostí a prozíravostí připravené od věků pro každou jednotlivou církev. Církev (denominace či sbor), která se opozdí a neuposlechne volání ke společnému boji, zůstane ve svém zápase o svůj podíl osamocena.
Nasazení, rychlost a neumdlévající pracovitost bude potřeba k plnému využití dočasného požehnání. Bude to čas velkých osobních obětí, sebezapření, vyčerpávající práce, která se však projeví hojností a zaopatřením pro budoucí časy.
Nyní je čas poslouchat (slyšet a v poslušnosti konat Boží vůli zjevenou v Božím slově), věřit zaslíbením (vyhlížet mračna) a horlivě se přimlouvat (přivolávat je na zemi).
(4) Díky Bohu dostatečné množství spravedlivých rozpozná čas a bude přivedeno Duchem svatým k horlivým přímluvným modlitbám; proto nebude církev zaskočena. Jako při každém Božím navštívení bude však i tentokrát jeho požehnání provázet soud nad pýchou, leností, pokrytectvím, modloslužbou (cizí oheň), hrabivostí a lakomstvím majícím svůj původ nejen v mamonu, nýbrž i ve strachu z nedostatku. Tento soud začne od Božího domu, od zlých pastýřů.
Páni nad polnostmi a stády, tak si připadají někteří vedoucí sborů. Shromáždili kolem sebe pochlebovače, svůj okruh oblíbenců. Navzájem se tito nadutci potvrzují a „prorokují“ si zdar a růst „své služby“. Zaslepeni svou domýšlivostí však vůbec slovu „služba“ nerozumí a jejich prorokování je pouhé lidské blábolení překrucující Slovo. Vyprázdnili evangelium od pronásledování, Kristovy pohany nebo čistého svědomí. Odvrhli od sebe Kristův zákon a ve své bohorovnosti se rozvádějí a znovu žení. Znásilňujíce tak Boží milost, omlouvají své hříchy, jak říkají „hlubším vhledem do Božího srdce plného porozumění“. (Ať se nikdo neklame. Rozvod mimo případ smilstva je hřích – Mt 19:9. Je to mor a rakovina církve.)
Páni nad polnostmi a stády si také staví své sochy v titulech před a za jménem, v množství napsaných knih či počtu navštívených konferencí a nutí své ovce, aby se před jejich sochami klaněly. S podezřením přerůstajícím v nenávist hledí na každého, kdo k nim není dost uctivý, kdo není uchvácen jejich „výjimečným obdarováním“. Pošlapávají a zesměšňují obdarování ostatních, brání jim ve službě a vyhánějí je z církve. Jejich konec, nebudou-li činit pokání, je však blízko.
Ať se ovšem nikdo neodvažuje vztáhnout tato slova na tiché a pokorné služebníky, kteří jsou vzdělaní, pracovití a věrní. Ti právem požívají vážnosti a za svůj příkladný život ve svatosti i neúnavnou práci na Hospodinově díle jsou hodni dvojnásobného uznání (1.Tm 5:17). Ať je souzen každý, kdo osočuje svaté, přidává se k Žalobci bratří a soudí Boží děti, ať velké nebo malé.
Vznik nových církví bude Božím řízením. Pán povolá množství nových služebníků, kteří v trpělivosti a víře Davidově čekali, až jim sám Hospodin připraví cestu. Neproviní se vzpourou vůči pomazaným. Proto se na nich dlouhočekající Bůh oslaví a sám se postaví jejich nepřátelům.
Praví otcové jsou bohatstvím české církve. Již dávno pochopili, že jejich způsobilost je z Boha. Učinili se závislými na Boží milosti. Jsou si dobře vědomi svých omezení i nedostatků, neboť se naučili zpytovat svá srdce v usvědčující i potěšující přítomnosti svatého Ducha. Pokládajíce se za otroky Pána Ježíše Krista, vydají se ve službě Božímu království z posledního a dojdou až na samý konec svých sil. A pak se tito muži a ženy neproměnlivé víry, čistého svědomí a dobré pověsti rozzáří jako diamanty, až na nich spočine Pánův zrak a oni se stanou účastníky nadpřirozeného zmocnění (projdou železnou, lidskýma rukama neotevřitelnou bránou nesoucí název „Autorita a moc Páně“). Pokřtěni ohněm a mocí vstoupí do nové etapy svého života a zakusí dosud nepoznanou plodivou sílu. Mnozí budou již ve značně pokročilém věku.
(5) Země za branou je zaslíbená země, je to církev slávy nesoucí znaky nevěsty (bez poskvrny a vrásky) vroucně milující svého ženicha, plná milosti, pokory, vzájemné poddanosti a řádu, která svého milého dnem i nocí hledá a naplňuje touhy jeho srdce.
(6) Rodičky jsou modlitební skupiny, sbory a církve přivádějící donošené děti na svět. Jsou připravené, dobře organizované, vykupující každý okamžik tohoto času milosti. Rodí v době večerní, před příchodem noci. Je to možná poslední výrazné Boží navštívení České republiky před Kristovým návratem, jehož hlas se rozezní uprostřed noci (srovnej Mt 25:6).
(7) Místo, kde se na nová miminka nikdo netěší jsou církve bez živé víry, jsou to mauzolea zašlé zbožnosti, kobky smrti a beznaděje. Tyto církve mají vazby do politických kruhů, kterých budou chtít při odlivu členů využít. V čase Božího navštívení (obrácení zástupů) jim však nebude dopřáno sluchu. Obnoví však své pozice státem uznávaných církví v čase po opětovném uzavření nebe a zajistí si svůj finanční přijem.
Péče o čerstvě obrácené náboženské lidi bude probíhat jinak než u obrácených lidí náboženstvím nezasažených. Tito lidé totiž musí být zbaveni:
- pokrytectví vnější zbožnosti. Ta je jako maska (make-up) na jejich přirozené tváři a musí se smýt (omytí obličeje).
- mrtvých skutků (svlečení starých černých šatů) - zaběhlých návyků neopírajících se o Písma, nýbrž o lidské příkazy a nařízení.
- falešné jistoty spasení založené na vnějším úkonu bez vnitřní proměny. Tím úkonem je křest vodou, který není výrazem a vyznáním živé víry. Ať proběhne omytí celého jejich těla.
Oblečení těchto lidí do nových šatů pak bude probíhat podle toho, jakou velikost šatů budou potřebovat. Platí totiž, že i církve bez živé víry předávají svým posluchačům střípky Božích pravd, které formují vydanou část lidského srdce tyto pravdy přijímající.
(8) Aktuální výzva pro tuto generaci:
- neotálej, nečekej, nepřešlapuj na místě, buď smělý, statečný, plný víry
- posilni své ruce k práci
- posvěť se
- předstup před Hospodina
- slyš, pochop a vykroč na Hospodinovu cestu svého života
- žij v Boží bázni, nejednej lehkovážně
- varuj se neposlušnosti a vše plň pilně a správným způsobem
- střez se, varuj se být veden jiným duchem (cizí oheň) než Duchem svatým
- nepropadni Saulovu odsouzení – nespěchej (kdo věří, nebude spěchat, neukvapí se – Iz 28:16)
- buď v intimním a stálém kontaktu s Pánem skrze Ducha svatého
Pojďme, společně se modleme, bojujme Kristův boj ze všech svých sil, setkejme se s Pánem a projděme Hospodinovou bránou do země zaslíbení. Náš národ nás potřebuje.
Milan Chotaš
