Viděl jsem skalní ostroh na východní straně, který se mohutně tyčil nad okolní krajinou. Začali přilétat orli a sedali si na okraj skalního útvaru, odkud hleděli do kraje. Pak jsem zaslechl hlas bubnů a spatřil od západu pochodující hordy, které za sebou zanechávaly spoušť a spáleniště. Lidé, kteří pokojně bydleli v kraji pod skalním masivem, hlas bubnů zaslechli, ale nevěděli, co to je za zvuk, ani odkud přichází. Většina obyvatel lidských sídel v té krajině byly děti. To také způsobilo, že neznámému zvuku nevěnovaly příliš pozornosti. Teprve v okamžiku, kdy se na obzoru objevily první oblaky dýmu, lidé začali vybíhat z domů a shlukovat se. Přesto však chyběl jasný povel či instrukce, která by je nasměrovala k tolik potřebné přípravě. (1)
Pán obrátil můj pohled ke skále a já porozuměl, že to je skála věků, skála našeho spasení, sám náš Pán Ježíš Kristus. Ukázal mi náhorní plošinu, po které se procházeli válečníci v zářivé zbroji. Měli svalnatá těla a vyzařovalo z nich odhodlání, odvaha a naprostá oddanost svému veliteli. Náhle se vedle nich objevil Pán a promluvil ke svým bohatýrům: "Jistě jste si všimli lidí, co pokojně bydlí v krajině pod skálou. Pokud jim nepošlu pomoc, hordy je zašlapou do země. Moc času nezbývá, ale pošlu vás, abyste vytrhli můj lid z jejich bezstarostnosti a pomohli jim připravit se na vše, co přichází." Byl jsem si jist, že válečníci nemohli z náhorní plošiny, kde se procházeli, vidět dolů do kraje. V ten okamžik se však ke mně obrátil jeden z orlů a řekl: "My jsme oči bohatýrů." Podíval jsem se na jednoho bohatýra a všiml si, že má šátek přes obě oči. Náhle si všichni bohatýři sejmuli šátky z očí a orli zmizeli; bohatýrům však narostla orlí křídla a byli schopni létat. Pán mě vzal stranou a začal mi vysvětlovat, co jsem právě viděl. "Bohatýři jsou proroci, v nichž přebývá můj duch. Zcela je strávila horlivost pro můj dům a oni se stali slepými a hluchými k žádostem světa. Proto jsem jim dal zrak, kterým vidí to, co by svým fyzickým zrakem vidět nemohli. Stojí přede mnou, dívají se do mého srdce a já jim ukazuji vše potřebné pro jejich další úkol." Vzpomněl jsem si na orli, kteří v rozestupech na skále hleděli různými směry, podle toho na jaké straně ostrohu seděli. Ptal jsem se, proč orli zmizeli a bohatýři se změnili. "Tito válečníci mají zvláštní poslání. Jsou to vůdci v mém lidu, v kterých přebývá duch proroků. Jsou zároveň proroky i vůdci." Myslel jsem si totiž, že válečníci nasednou na orly a orlové je snesou k lidským sídlům v krajině pod skálou. Pán však znal mé myšlenky a pokračoval. "Jistě. Oni nejsou jediní proroci. Však uvidíš, co se stane, až zatroubím na roh." Pán pokynul na anděla, který měl v ruce roh, a ten dlouze zatroubil. Tento zvuk z nebe přinesl kupodivu mnohem větší zděšení mezi obyvateli než zvuk bubnů. Po počátečním úleku však nastalo něco mnohem horšího; na obzoru se objevily hordy a lidé se domnívali, že ony jsou původci toho nebeského zvuku. Lidé stáli jako opaření a nedokázali se ve vzniklé situaci vyznat. Z nebe však přilétali bohatýři s orlími křídli a celé nebe bylo poseto nebeským ptactvem. Kolem bohatýrů se vznášeli orlové a také mnoho zpěvavých ptáků. Byla to zvláštní symbióza; nejenže se zpěvaví ptáci orlů nebáli, ale dokonce jedna skupina čerpala sílu od druhé. Ozval se za mnou Pánův hlas: "Chvála z upřímného a čistého srdce je jedno z nejmocnějších proroctví v tomto věku, proto jsou orlové při takových chvalách posíleni. Proroctví pak posiluje touhu chválit a oslavovat Otce." (2)
Obrátil jsem zrak zpátky k zemi a všiml si, že krajina byla poměrně rozlehlá a lidská sídla byla daleko od sebe. Zřídka dosedlo více bohatýrů na jedno místo, tu a tam byli dva či tři, ale většinou pouze po jednom na celé město. Na místech, kde přistáli dva nebo tři bohatýři, proběhla krátká porada. Jeden zůstal na místě a zbylí pokračovali pěšky k blízkým vesničkám. Tito pochodující válečníci se proměnili ve lvi a neohroženě prošli bezpečně až k opevněným vesnicím. Připadalo mi velice zvláštní, že vesnice jsou opevněné, zatímco města jsou otevřená a bezstarostná. Když jsem si nad tím lámal hlavu, náhle přede mnou stál Pán. "Města jsou hnutí, která slavila úspěch v nedávné minulosti. Naprosto však zapomněli na účinnou obranu proti zlému. Svými sváry a roztržkami, polovičatým životem a lehkovážným přístupem k milosti zanechali práce na hradbách, dokonce je bořili, když materiál používali na budování vlastních sídel či zábavních atrakcí. Lidé na vesnicích jsou mnohem chudší na duchovní dary, ale drží se pevně všeho, co mají. Proto je jejich víra plodnější a užitečnější." Během Pánových slov jsem si všiml, že ve vesnicích je mnohem více starších lidí než ve městech; starci ve vesnicích uklidňovali své okolí a já věděl ve svém duchu, že za jejich jistotou víry je díkůvzdání, od kterého neupustili ani v nejtěžších chvílích svého života. K mému zděšení, přišel-li bohatýr do vesnice, kde nalezl takové starce, jenom na ně vložil své ruce, vydal o nich svědectví před celou vesnicí a pokračoval dále k další vesnici. Upokojil jsem se však, když tvář těchto zmocněných starců omládla a mnohým narostla orlí křídla. Také jejich oči se proměnily; zářila z nich Pánova autorita a schopnost propátrat hlubiny lidského srdce. Celá vesnice k nim získala nový respekt a poslouchala jejich instrukce. (3)
Ptal jsem se v duchu, co asi reprezentují vesnice a samoty roztroušené po kraji a opět jsem se ocitl před Pánem. "To jsou ti, kterým se města posmívají. To jsou ti, co milují svou zemi a půdu." Skutečně jsem si najednou uvědomil, že lidé na vesnicích často poklekají, noří své ruce do země a se zalíbením si ji přikládají k nosu, aby ucítili její vůni. Vůbec jim nevadí, že jsou jejich ruce od půdy zhrublé a zhnědlé."Řeknu ti tajemství: učiním rozdíl mezi pracovitými a lenochy a nebude to množství slov, které budu vážit na svých vahách, nýbrž nepohnutelnost slov, která byla vyřčena. Tito lidé nemluví do větru, ale váží každé své slovo, aby se za sebe nemuseli stydět, kdyby své slovo nemohli uvést ve skutek." Ihned jsem začal přemítat, že se mi nelíbí to zevšeobecňování lidu na vesnicích a lidu ve městě. Pán se na mě podíval se zvláštní shovívavostí i lítostí v očích, jako by ho překvapila moje nechápavost, ale nic dalšího nedodal. Poznal jsem, že stále ještě nejsem schopen plně porozumět Božím měřítkům a posuzuji po lidsku. (4)
Přistoupil k nám starší muž s dlouhými vlasy. Jeho vzezření bylo až odpudivé. Ač starý, vypadal velmi divoce. "To je Samuel. On ti řekne víc o cestách ducha, který zkoumá hlubiny lidského srdce." Najednou jsem měl radost, že se mnou mluví právě Samuel, který sám zakolísal, když hleděl na Jišajovy syny. "Ano, byl jsem uchvácen jejich zevnějškem, vlastně jsem hledal nového Saula, ale Pán mě zastavil." Přestože téměř šeptal, jeho hlas byl tak mocný, jako bych slyšel řítící se vody. Podivil jsem se nad tím, ale nechal ho pokračovat. "Musíš stejně jako já pochopit, že pravý poklad se skrývá v neproniknutelné hlubině. Jedině Duch ti může dát nahlédnout tam, kde se rodí každá pohnutka a skutek. Mnoho lidí mluví jako kniha, ale připomínají chodící mrtvoly, bez duše, bez očí, bez srdce. Na vše mají odpověď, ale jejich osobní život je veliké tajemství. Varuj se takových, kteří nemají nikdy čas otevřít ti své srdce. Jsou to chodící plakáty, obílené stěny, jejichž nitro je skrz naskrz zkažené. Ať tě nepřekvapí, že prostá víra prostého člověka s malým obdarováním je mnohem cennější než spisy myslitele, který se přestal dívat do zrcadla. Ovoce Ducha znáš. Pro správné a pravdivé posouzení všeho nepotřebuješ nic jiného." (5)
Pán mi pokynul směrem k planině, kde se kolem obrovského lva nahrnula horda rozdivočelé chátry. Vůbec jsem nechápal, proč je ten lev osamocen, proč se neproměnil ve válečníka s orlími křídly a nebojoval nebo neodletěl. Vlastně se ocitl v hloubi nepřátelského území na dně propasti. Náhle se vyhrnula dobře secvičená jednotka se sítí a lva se jim podařilo spoutat. V okamžiku, kdy se ke lvu blížili a zvedli svá kopí, aby mu zasadili smrtící ránu, rozplynuli se jakoby obrovským žárem. Zůstal jenom nepatrný obláček černého dýmu, který se v mžiku rozptýlil. Lev zmizel a objevilo se malé dítě, k němuž se vztáhly ruce otce a matky. Dítě bylo v bezpečí. Pán ke mně přistoupil a řekl: "Kdybych se nestal malým dítětem a nevydal za vás svůj život, k této bitvě by nedošlo. Celá země by již byla dávno pustá a prázdná. Skoncoval bych se vším životem a litoval, že jsem učinil člověka. Má oběť vám dala naději a zajistila budoucnost. Pojď rychle, pospěš, ať nezmeškáš rozhodující střet." (6)
Vzal mě za ruku a já se ocitl uprostřed bitevní vřavy. Měl jsem zbroj a křídla a postupoval dopředu spolu s bratry po pravici i levici. Bojová linie se táhla do dáli a já nebyl schopen dohlédnout na její konec. Náhle se od východní strany přihnali stovky orlů. Ve svých pařátech nesli obrovské kvádry a vrhali je mezi nepřátelské šiky. Způsobili tím naprostou paniku. V okamžiku, kdy se nepřátelé začali znovu šikovat, přiletěl orel a vrhl ohromný kvádr do jejich středu. Když se začali rozptylovat, byli sráženi mečem postupujících bohatýrů. Po několikahodinové snaze vymyslet novou strategii, jak nepřijít o získané pozice, hordy svůj záměr vzdaly a daly se na ústup. Z východní strany se přihnala mračna sršňů a hordy se v děsu obrátily na úprk. Náhle se z východní strany přihnalo nespočetné stádo bílých koní, válečníci na ně rychle nasedli a začali hordy pronásledovat. Nikdy jsem nespatřil taková jatka. Pronásledování neskončilo, dokud nebyl skolen poslední voják temnoty. Pánovo vojsko se dostalo až k pevnostem Zlého. Ty však byly již opuštěné a z jejich trosek stoupal dým. Pán, který se náhle ocitl po mé pravici, mi s úsměvem řekl: "Vítej v Sodomě posledního času." Pochopil jsem, že na tomto místě přišel Boží soud, jako za času Abrahama a Lota. Bylo mi divné, že se Pán usmívá, ale když jsem se otočil, vše jsem pochopil. Pán hleděl směrem k přicházejícímu vojsku. K mému úžasu se vojáci, kteří měli za sebou nejtěžší bitvu svého života, okamžitě chopili práce obnovy. Nebyla na nich vidět únava ani vyčerpání. Pohlédl jsem k nebi, kde kroužili orlové a mávali mocnými křídli. Vytvářeli tak větrné víry, které ovívaly každého z válečníků a obnovovaly jejich sílu. Čekal jsem, že budeme vytrženi a přeneseni na jiné místo, ale Samuel, který byl uchvacován v povětří a vzdaloval se ode mne, jenom pokynul na pozdrav a zavolal: "Ještě ne. Dny této země ještě nebyly sečteny, ještě nevydala všechny své poklady." A jeho hlas zněl jako zvuk mnohých vod. (7)
Hlubší rozbor a výklad některých dílčích aspektů proroctví. (Jedná se pouze o výběr těch nejdůležitějších symbolů a slovních vyjádření.)
Místo – kdo to chce přijmout, území, o němž se v tomto proroctví mluví, je Evropa. V tomto duchovním teritoriu se nachází i naše země (ČR).
Čas – obecně platí, že načasování a naplňování proroctví bývá v Písmech spojeno s konkrétním i alegorickým naplněním; často také s opakovaným naplňováním v různé intenzitě a kontextu. Je také důležité pochopit, že Boží čas pro naplnění některých proroctví je zastavován lidskou nevěrou a neposlušností. Tak je tomu i v tomto případě. Modleme se tedy za víru a poslušnost církve, ať nedojde k prodlení a my se staneme účastníky všech těchto úžasných věcí.
(1) Skalní ostroh je skála věků, Ježíš.
Pochodující hordy jsou duchovní síly zla. Jsou v pohybu. Snaží se expandovat, obsadit zemi. Blíží se od západu (zde se jedná o symbolické i zeměpisné určení). Toto proroctví neodhaluje jednotlivé duchovní moci zla, ale jednou z nich je bezpochyby Mamon.
Východní strana je symbolické vyjádření. Za prvé slouží pro orientaci. Vidění (obrazy), které jsem viděl je možno si představit jako mapu, kde napravo je východ, nalevo západ, nahoře sever a dole jih. Objekty napravo jsou tedy na „východě“, objekty nalevo přicházejí od „západu“. Za druhé jde také o symboliku; od východu přichází služebník spravedlnosti (srovnej Iz 41:2) nebo Boží sláva (srovnej Ez 43:2). Na východě Hospodin vysázel zahradu a postavil tam člověka (srovnej Gn 2:8). V tomto kontextu je tedy „východ“ spojen s Hospodinem, jeho přebýváním a uskutečňováním jeho vůle. (Pozor: v Písmu je východ spojen i s negativními věcmi, například modloslužbou (srovnej Iz 2:6). Tuto symboliku (tento výklad) tedy nelze paušálně používat na jiná proroctví či výklad Písem.)
Orli jsou proroci (viz níže rozdělení na jednotlivé úrovně).
Většina obyvatel země jsou děti. To jest nezralí, duchovně nevyspělí křesťané. Dětinskost se projevuje bezstarostností, strachem z neznámého a neschopností včas a správně zareagovat na nové (dříve nepoznané) okolnosti.
(2) Bohatýři s orlími křídly jsou proročtí vůdci s posláním od Pána, válečníci plní síly, víry, odvahy, zcela uchvácení Kristem, kteří jsou naprosto oddáni plnění jeho vůle. Jsou to vedoucí v apoštolské autoritě, sami apoštolské autoritě poddáni. Mají od Pána určenou oblast, nad kterou bdí. Jsou si vědomi hranic své služby a respektují území služby ostatních vedoucích.
Dlouhé troubení na roh je svolávání celé obce Božího lidu (srovnej Nu 10:3,7). Je to zvuk pro českou církev (i církev v Evropě) neznámý, proto vyvolal chaos a byl dokonce spojován s dílem zlého. V české církvi totiž nikdo (apoštolská autorita) a nic (způsob komunikace k denominacím či sborům) neoslovuje celou obec. Svolávací signály jsou specifické, určené pouze pro vlastní potřebu denominace či sboru.
Orli kolem bohatýrů jsou proroci v místních sborech, kteří podporují konkrétního prorockého vůdce, stojí při něm a doplňují jeho službu svým specifickým obdarováním (například prorockou chválou, slovem moudrosti, slovem poznání a podobně).
Zpěvaví ptáci jsou symbolem chvály (jednotlivců a hudebních týmů) spolupracující úzce s proroky a společně plynoucí v prorockém pomazání.
(3) Krajina je poměrně rozlehlá (viz výše zeměpisné určení tohoto území – Evropa a ČR jako její součást). Lidská sídla jsou daleko od sebe – mluví se nejen o geografické vzdálenosti, ale i o vzdálenosti v lidských vztazích či učení.
Město je hnutí (například charismatické či letniční). Nejedná se tedy o město v pravém smyslu slova.
Vesnice jsou stejně jako města spojena s denominací nebo proudem, který však nebyl tak silný a nepřinesl tolik obrácených křesťanů. Také se zdá, že tato hnutí či proudy jsou historicky starší.
Bohatýři měnící se ve lvi – pohybují se neohroženě po zemi a mezi lidmi uskutečňují Boží vůli, která jim byla zjevena v přítomnosti Pána (na náhorní plošině skalního ostrohu).
Vkládání rukou bohatýrů a vydávání svědectví starcům je ustanovování starších, předávání autority a daru proroctví. Je to jeden z nejúžasnějších momentů tohoto zjevení - příchod a působení apoštolské autority v tradičnějších či historicky starších denominacích. Tato Pánem svěřená autorita bohatýrů a následně starců bude nejen rozpoznána, ale i respektována.
(4) Půda je symbolem lidských srdcí. Láska k půdě je láska k lidem projevovaná například službou chudým, vdovám a sirotkům, přistěhovalcům, nemocným, narkomanům, vězňům a jiným společensky znevýhodněným skupinám, tedy činnostmi, kterými „superduchovní“ křesťané „moderních“ hnutí opovrhují. Ať se však nikdo nemýlí, Bohu se nikdo nebude posmívat (srovnej Mt 25:31-46).
Ruce zhrublé a zhnědlé od půdy jsou symbolem namáhavé práce.
Lidé na vesnici (znovuzrození křesťané v tradičnějších či historicky starších denominacích) mají tendenci více vážit slova a uvést své slovo v praktický skutek.
Lidé ve městech (znovuzrození křesťané v historicky mladších denominacích) jsou mnohem více ohroženi leností a lehkovážným mluvením.
Zevšeobecňování – ať nikdo není oklamán přílišným zjednodušováním. Chvála buď Bohu za pracovité, pravdomluvné a střízlivý jazyk používající lidi ve městech. Běda lenochům, mluvkům a chvastounům na vesnicích. Pán přece spravedlivě soudí každé srdce.
(5) Posuzuj dle ovoce Ducha (Gal 5:22-23). Kolem mnoha lidí je velký povyk, lidé hltají jejich osobní „charisma“, schopnost mluvit, schopnost se modlit či zdání moudrosti, ale srdce těchto „významných osobností“ zůstává tajemstvím. S nikým nejsou v důvěrném duchovním obecenství naprosté otevřenosti. O nutnosti života ve světle pouze káží, sami jej však nevedou. Proto Duch praví: „Zkoumej a zkoušej každý strom po ovoci a nebudeš oklamán“.
Varuj se obílených stěn (pokrytců), kteří nemají nikdy čas se ti otevřít. Tady je třeba dát velký pozor, abychom Duchu porozuměli. Vedoucí, pastoři, nadsboroví služebníci nebudou mít nikdy čas na důvěrné obecenství s každým členem sboru či denominace. Zde se mluví spíše k vedoucím, aby ve svém týmu a mezi svými spolupracovníky měli upřímné a naprosto otevřené křesťany. Také se zde mluví k pastorům a vedoucím sborů, kteří hledají pomoc a zaštítění autority. Duch praví: „Nehledej supermana, který jenom vyslechne a radí. Hledej otce, který mluví o svých selháních a jak se z nich poučil (to jest jak činil pokání, obrátil se a nese ovoce pokání); tak se přece pomáhá dospělému synu. Takový s tebou bude zacházet s respektem, takový tě ponese na rukách, takovému dovolím, aby tě káznil.“
(6) Lev - zde se mluví o Pánu, který přišel v těle a porazil ďábla. Smrt ani Podsvětí ho nemohly přemoci, nýbrž samy byly přemoženy a rozplynuly se v žáru (srovnej 2.P 3:12). Několikeré vítězství Krista, tak jak mu Otec postupně v určeném pořadí podmaňuje všechny nepřátele (srovnej 1.Kor 15:27), je zde zhuštěno a zobrazeno v jedné události.
Dítě – Ježíš narozený v lidském těle a také církev, jeho tělo, nesoucí v daném okamžiku na zemi pochodeň života (viz obecnou počáteční poznámku o čase naplnění a naplňování proroctví).
Otec – nebeský Otec, požehnaný a jediný Vládce, Král kralujících a Pán panujících, který jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle, kterého nikdo z lidí neviděl ani vidět nemůže a kterému patří čest a věčná moc (1.Tm 6:15-16).
Matka – Církev všech věků, rodina všech věřících od Adama až po posledního zachráněného před zničením země. Ať se nikdo nerouhá - Matkou není ani Marie, ani Země, ani Královna nebes, ani žádná jiná bytost na nebi, na zemi či pod zemí.
(7) Orli vrhající kvádry jsou proročtí přímluvci v duchu a moci Elijášově přinášející vítězství skrze vyznávané Boží slovo. Mají nezastupitelnou, klíčovou úlohu a v bitvě dramaticky mění poměr sil. Bez jejich přispění by Boží armáda nemohla uspět. Kvádr je úhelný kámen (Ježíš – Slovo), který na koho padne, toho rozdrtí (Mt 21:44).
Sršni jsou Boží andělé válčící proti andělům temnoty (srovnej Ex 23:28).
Bílí koně jsou moc a autorita k vítězství nad nepřítelem (srovnej Zj 6:2).
Zabíjení nepřátel (nepřátelských hord) je Boží soud nad duchovními silami zla, které kradou, zabíjejí a ničí Boží život. Jistě se nejedná o fyzické vraždění nevěřících lidí.
Práce obnovy je péče uvnitř církve o každého bojovníka, který se účastnil bitvy. Je to také obnova domů a opevnění ve městech a na vesnicích, tedy budování Kristovy církve na znovuobjeveném apoštolsko-prorockém základu. Vše se děje za mohutné podpory proroků, kteří znovu podněcují a povzbuzují Boží lid přicházejícími věcmi, neboť jim byly ukázány poklady, které Evropa po vyhrané bitvě brzy vydá.
Závěrečné slovo:
Znovu žasnu nad Boží dobrotou, dokonalostí jeho plánu a plným a včasným zaopatřením všech věcí pro naplnění jeho vůle. Slyším dlouhé troubení. Pán nás svolává. Ne však ke krátké poradě, k rychlému pochopení jednoduchého řešení, ani nás nechce na chvíli potěšit jedním mimořádným shromážděním či konferencí. Každý dotek jeho Ducha je pozvánkou, příkazem i prosbou cele se mu odevzdat a nechat jej kralovat v našem životě den za dnem, každou hodinu, každou minutu, každou sekundu, vždyť ten život jsme darem přijali od něho. Čeká nás dlouhá cesta poslušnosti víry, přesto však ten čas přichází a již je tu. Pokud troubení rohu také slyšíš, připoj se prosím a modleme se společně.
Modlitba
Pane Ježíši, v přicházejícím čase budeme potřebovat tvé apoštoly a proroky, kteří nás povedou, dají nám instrukce, jak se zachovat, jak bojovat bok po boku a v boji obstát. Neprodlévej tedy se svými dary (Ef 4:11) a vzbuď tyto své služebníky mezi námi. Pomaž je Duchem svatým a mocí, aby tě následovali, konali dobro a uzdravovali všechny soužené od ďábla (Sk 10:38). Dej nám milost poddat se pod jejich autoritu, stejně jako se s radostí a pokorou poddáváme svým starším, vždyť právě z nich povstanou tito služebníci tvého zmocnění. Dej nám milost bojovat s nimi ruku v ruce tvůj boj a přispět svým dílem služby k naplnění tvé vůle. Amen.
Milan Chotaš
