Čtyři pražské články pro 21. století

Čtyři pražské artikuly z roku 1420 stále mají co říci. Jak by asi zněly v dnešní době?

V roce 1420 usilovali naši předkové o duchovní proměnu českého království, toužili po ustavení nového celospolečenského řádu. Formulovali čtyři pražské artikuly a iniciovali jejich projednání s tehdejší světskou a církevní mocí Evropy. I když bylo jejich úsilí z politických, náboženských i čistě duchovních důvodů odsouzeno k nezdaru, čtyři pražské články mohou být i dnes aktuální inspirací, a to nikoli pro transformaci celé české společnosti, nýbrž pro krok k průhlednějšímu svědectví a srozumitelnějšímu poselství křesťanské církve vůči svému okolí.

Čtyři pražské články by ve svém přeformulování mohly český ekumenismus posunout  k většímu důrazu na Velké poslání (1. článek), hlubší úctě k odkazu české reformace (2. článek), řádnému a čitelnému finančnímu hospodaření (3. článek) a závaznému přihlášení se k Boží svatosti a nezvratnosti přicházejícího soudu (4. článek).

Čtyři pražské články ve svém staronovém znění ovšem nejsou pro mnohé církve okamžitě aplikovatelné. Leckteré církve čeká celá řada praktických změn, chtějí-li dospět k duchovní zralosti a finanční samostatnosti. Bude-li nynější čas dobře využit, pak by se někdy mezi roky 2030-2040 mohlo mnoho křesťanských církví působících v České republice připojit k tomuto či podobnému textu, a pokud ne formálním aktem, tedy aspoň svým transparentním jednáním. U příležitosti výročí 610 let od projednávání čtyř pražských článků a 2000 let od Kristova ukřižování a zmrtvýchvstání by to byl jistě neocenitelný dar církve všem lidem, o jejichž spásu v Ježíši Kristu zápasíme. A nyní, ve 21. století, správně - duchovními zbraněmi.

**********************************************************************************************************

Čtyři pražské články pro 21. století

Za prvé, prvotním posláním křesťanské církve je kázání Božího slova a žádný státní, církevní či nezávislý orgán, rada nebo instituce to nemůže změnit, a to ani zákonnou normou. I kdyby se v průběhu času stalo kázání Božího slova porušením právního řádu České republiky či Evropské unie, křesťanská církev bude toto poslání i nadále naplňovat.

Za druhé, v poslušnosti Kristových ustanovení křesťanská církev nebrání žádnému učedníku Pána Ježíše Krista v přijímání večeře Páně, chleba a vína, tedy těla a krve Kristovy.

Za třetí, křesťanská církev financuje svou činnost výhradně z dobrovolných příspěvků a darů a její hospodaření je naprosto transparentní.

Za čtvrté, křesťanská církev nazývá hřích hříchem. Smilstvo, cizoložství, sex mezi osobami stejného pohlaví, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, závislost na drogách, obžerství, opilství, hýření, požitkářství, krádež, vražda, lež, podvod, lstivé jednání, křivé svědectví, lakomství, korupce, nepřátelství, svár, žárlivost, hněv, rozdělení, soupeření, závist, pýcha, nadutost, sobectví, mamon, domýšlivost, rouhačství, chvástavost, neposlušnost, vzpoura, nevděčnost, bezcitnost, nesmířlivost, pomlouvačnost, hrubost, zrádnost, lehkomyslnost, zbabělost a podobné skutky, postoje a vzorce chování jsou Bohem označeny za zlé a odsouzeníhodné. Křesťanská církev tuto skutečnost nikomu nezamlčuje a ve svých řadách hřích netoleruje. Křesťanská církev nepodlehne nátlaku státní (ČR) či nadnárodní (EU) moci a nebude uzavírat sňatky osob stejného pohlaví ani žádným jiným skutkem nebude zlé jednání legitimizovat.

Milan Chotaš

Zdrávas, Maria ...

Lid Izraele po čtyřiceti letech strastiplného putování dosáhne zaslíbené země. Slaví jedno vojenské vítězství za druhým a ujímá se svého dědictví. Konečně má vše, po čem jeho srdce touží, vlastní zemi, svobodu a svědectví Boží přízně, pomoci a ochrany. Jozue a Eleazar umírají, umírají i starší, kteří s Jozuem kenaanskou zemi dobývali. Nová generace se dle slov Písma neúčastnila bojů o zaslíbenou zemi, nezná Hospodinovy cesty a skutky, jejich zkušenost s Bohem je zprostředkovaná vyprávěním o dobách minulých. Jsme v období Soudců. Jak si nová generace Izraelských vůdců poradí s tímto obrovským požehnáním, které jim bylo nahrnuto do klína? Nepracovali a nezápasili o něj, čekalo na ně u jejich kolébky, bylo jim předáno jejich předky.

Kniha Soudců (Sd 2:13) popisuje duchovní smilstvo této nové generace Izraelců. Opustili Hospodina, místo uctívání Boha Jahve, jediného pravého Boha Izraele, začali uctívat božstva původních národů Kenaanu - Baala - zbožštělé padlé mužství a Ašeru - zbožštělé padlé ženství / mateřství. Izraelci se totiž s původními obyvateli Kenaanu spříznili, smísili a přijímali jejich způsoby chování včetně náboženských úkonů. Sexuální zvrácenost a modloslužba těchto národů se Izraeli staly léčkou, přivedly je k duchovní nevěře.

Křesťanství je tomuto období dějin Izraele v mnohém podobné. Narození, život, smrt a vzkříšení Pána Ježíše Krista otevřely vstup do zaslíbené země – našeho osobního duchovního života. Ježíš dokončil svůj pozemský úkol a vrátil se zpět k Otci. Apoštolové a ostatní očití svědci Ježíšova zmrtvýchvstání zemřeli. Evangelium se však šíří dál a proniká do pohanských národů římské říše. Je křesťanství zachováno ve své čisté podobě Ježíšova učení nebo je ovlivněno pohanskou modloslužbou? Projevila se sexuální zvrácenost pohanských národů římského impéria v náboženských úkonech, které přetrvaly do současnosti?

Chci se krátce zamyslet nad jednou konkrétní praktikou, která vyvěrá z pohanské modloslužby. Jedná se o uctívání Panny Marie - prosím své katolické bratry a sestry, aby u této věty znechuceně neskončili, ale pokusili se číst dále a přemýšleli o celém textu. Tento akt vztahování se ke zbožštělé ženě / matce je stejného původu jako starověké uctívání Ašery, bohyně matky. Modla Panny Marie je novodobá Ašera pokřesťanštěné západní civilizace. Slovo modla je důležité; pokorné židovské děvče jménem Marie za své zbožštění nemůže. Uctívání zbožštělého ženství / mateřství v kultu Panny Marie má přinejmenším dvě příčiny. Jedna souvisí se svévolí a druhá se zákonictvím. Ten možný původ ve svévoli je spjat s hříšnou (bezzákonnou) sexualitou, možný zákonicko-náboženský původ je pak spojen s pokřiveným pohledem na Boha.

Sexualita má svůj právní rámec - manželství. Je již od stvoření člověka vymezena Božími nařízeními a pravidly. Svévole žádná vnější pravidla neuznává, vlastní vůle je jedinou autoritou, která pravidla určuje. Kombinace svévole a sexuálního chtíče přivádí člověka k představám a skutkům, které opouštějí Bohem vymezený prostor pro sexualitu. Takové přestoupení Božího zákona pro sexualitu je v Písmu nazýváno smilstvem. To při nekajícném pokračování v těchto skutcích zavleče člověka k cizoložství (porušení manželské smlouvy, ještě však s možností nápravy) a rozvodu (zrušení manželské smlouvy bez možnosti nápravy). Podobně jako v období Soudců byl i středověk plný hříšné (bezzákonné) sexuality. Domnívám se, že by bylo možné vysledovat hříšné sexuální chování kněží, biskupů a papežů v období před a kolem počátku uctívání Panny Marie - je jisté, že fenomén nemanželských dětí kněží nebo pohlavního zneužívání není záležitostí pouze posledního století. Tomuto aspektu se však nyní nechci věnovat, cílem tohoto článku není předložení historicky ověřených sexuálních hříchů středověkého kléru, který do katolické zbožnosti vnesl uctívání Panny Marie. Cílem tohoto článku není ani odsouzení těchto lidí. Hříšná (bezzákonná) sexualita má však i duchovní dopad a fyzické smilstvo je i duchovním smilstvem. Fyzické a duchovní smilstvo jsou spojené nádoby, kdy jedno podněcuje druhé a platí to oboustranně.

„Karikatura“ Boha – pokřivený, zkreslený, disproporční pohled na Boha Izraele vedoucí k potřebě zbožštělého ženství / mateřství je podle mého názoru výsledkem špatného svědomí. Hříšné jednání člověka vede k pocitu Boží nelibosti - lidské svědomí či Boží duch v nás vydává tento pravdivý signál: „Toto jednání se Bohu nelíbí.“ Pokud tento pocit Boží nelibosti není správným způsobem odstraněn lítostí nad spáchaným hříchem, opuštěním hříchu a Božím svědectvím o správné nápravě, zůstává v člověku špatné svědomí a Bůh je skrze tento přítomný pocit viny vnímán jako Bůh přísný. Přísný, hněvající se Bůh vyvolává potřebu milosrdenství, které je poskytnuto (nebo zprostředkováno) jemnějším, něžnějším, citlivějším a shovívavějším prostředníkem. A v roli tohoto prostředníka vystupuje žena / matka Panna Marie (v jiných případech však také zesnulí lidé či andělé). Tam, kde Kristus není tímto dokonalým, jemným, něžným, citlivým a shovívavým prostředníkem, tam se hledá prostředník další a Kristův kříž je vyprázdněn nebo je přinejmenším omezena jeho smiřující moc. To je projev ducha Antikrista, Kristova role je přenášena na jinou bytost, nezáleží na tom, zda duchovní či lidskou. Dokonalé zahlazení naší viny a odstranění pocitu Boží nelibosti je ovšem možné pouze v Kristu. Kristus sám naplnil požadavky Zákona a uspokojil Boží přísnost – vzal na sebe trest za všechny naše hříchy, sňal naši vinu a vyhlásil nad námi osvobozující rozsudek. Tento osvobozující rozsudek „NEVINEN“ přijímáme vírou, jejíž pravost je viditelně potvrzena ovocem pokání.

Uctívání Panny Marie je duchovní klam, přenášený z generace na generaci. Je to trvalé a nevratné poškození DNA katolické tradice. K uzdravení tohoto konkrétního poškození DNA je potřeba Boží zázrak – milosrdenství toho jediného prostředníka mezi Bohem a lidmi, člověka Krista Ježíše, který odpustí hřích a odejme vinu, pokud bude toto jednání odhaleno jako hřích a opuštěno. Zjevení a osobní prožitek Boží dokonalé lásky, soucitu, shovívavosti a milosrdenství Pána Ježíše Krista přinášející dokonalé a trvalé odpuštění kéž naprosto zahladí potřebu obracet se k jiné bytosti než trojjedinému Bohu. Pohanství nemá v uctívání Ježíše Krista místo.

Modlitba očištění:

„Nebeský Otče, svatý a jediný Bože, lituji svého pomýlení a odvracím se od svého hříchu. Prosím, odpusť mé duchovní smilstvo. Byl jsem oklamán. K Panně Marii, jiným zesnulým lidem a andělům jsem se modlil bez pravého poznání. Nyní se od této modloslužby odvracím a vyznávám, že se od této chvíle budu modlit pouze k Tobě - Otci, Synu a Duchu svatému. Odpusť prosím i mým bratřím a sestrám, kteří dosud zůstávají oklamáni a ze strachu z přísného Boha či pro své neusmířené svědomí hledají jiného prostředníka než Krista Ježíše. Dej mi k nim lásku a pomoz mi, abych jim svým laskavým slovem a milosrdným jednáním pomohl spatřit dokonalost tvé vroucí a nehynoucí lásky. Amen.“

Milan Chotaš

Ježíši, má lásko!

Prožívám zvláštní období, kdy pro své prosby a přímluvy za naši zemi nenacházím slova, kdy mne zahlcuje smutek a lítost nad Božími soudy, které si jako národ zasloužíme. A v tomto tichém rozjímání v srdci se mi na rtech objevila tato modlitba:

„Otče svatý, odpusť prosím náš hřích, naše vraždy a násilí, naše loupeže a vydírání, naši zběsilou touhu po penězích, po moci, po rozkoši. Odpusť naši tvrdost k slabým, necitlivost k bezbranným, lhostejnost k postiženým a nemocným. Odpusť našim vládcům, zákonodárcům a soudcům - převracíme právo, straníme osobám, přijímáme úplatky, vědomě lžeme a podvádíme, abychom ve svých zlých skutcích mohli pokračovat, abychom se stali nedotknutelnými, abychom zlomili ducha lidí a přivedli je do otroctví beznaděje, zoufalství a bídy. Odpusť naši touhu panovat nad lidmi a učinit z nich služebníky našich tužeb a chtíčů.

Odpusť našim pastýřům, kněžím a učitelům Zákona. Pane Ježíši, zatluč na dveře našich srdcí. Přijď k nám, kteří se jmenujeme tvým jménem, kteří tě vzýváme a promluv k nám: „Proč bráníte lásce, která byla vylita do vašich srdcí, proč nedovolíte tomuto mocnému prameni, aby prýštil a tryskal, proč se vody nevalí a nezaplavují vaši bytost a neplynou dál k druhým lidem.“ Odpusť nám naše přehlížení toho důležitého, odpusť nám, že se vyslovujeme ke všemu, všechno známe, nade vším máme moc, vše jsme prozkoumali, uchopili, popsali, stanovili, určili, vymezili. Odpusť nám nedostatek vášně k tobě, živému Bohu. Lásko má, můj Vykupiteli, můj Pane, nebráním tvé lásce, ať proudí."

Milan Chotaš