Abramův desátek vděčnosti

Desátky - ano či ne?

Znovu a znovu se setkávám s nejistotou nevyučených lidí: musím či nemusím platit desátky? Vyuč se od Boha a nabydeš jistoty víry. "Cokoli není z víry, je hřích." (Ř 14:23)

Znovu a znovu slýchám nejrůznější lidská vysvětlení, zda desátky ano či ne. Znovu a znovu potkávám křesťany, kteří Malachiášem argumentují v případě rozvodu manželství, ale neodváží se jej použít pro okrádání Boha.

"Nenávidím propuštění (tj. rozvod), praví Hospodin" (Mal 2:16) je pro tyto lidi živé, platné a aktuální Slovo Boží, zatímco " ... okrádáte mě ... na desátcích a darech pozdvihování" (Mal 3:8-10) je pro tyto lidi již mrtvé slovo zvetšelé staré smlouvy.

To, co k tomu řeknu, si vypůjčím z Ježíšových úst: kdo takto rozdvojeně zachází s Písmem a "ruší jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učí lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším." (Mt 5:19)

Písmo není rozdvojené. Není rozdvojený Zákon ani Proroci. Musíme správně pochopit Písma, co je Zákon Mojžíšův, co jsou Proroci a jak se na nás - vyvolené účastníky nové smlouvy - příkazy Pána vztahují. Je-li ovšem Ježíš Kristus - Slovo Boží - naším Pánem.

První desátek

Kdy poprvé promluvil náš Pán - Slovo Boží - o desátku (tj. desátém díle / desetině)? Ve 14. kapitole Genesis. Duch Boží zde popisuje Abramův skutek. Věděli jste, že první desátek nebyl dán z povinnosti?

Abram vysvobozuje Lota a jeho majetek z rukou élamského krále Kedorlaómera. Melchisedech, kněz Boha Nejvyššího, Abramovi vychází vstříc, přináší mu chléb a víno a žehná mu slovy: "Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, Tvůrci nebes i země. A požehnán buď Bůh Nejvyšší, který vydal tvé protivníky do tvé ruky. Nato mu Abram dal desátek ze všeho." (Gn 14:19-20)

Abram se setkává s Melchisedechem, knězem Boha Nejvyššího - s knězem, který jako prostředník stojí mezi Bohem Nejvyšším a jím - Abramem. Abram přijímá požehnání od tohoto prostředníka a "není sporu, že nižšímu (Abramovi) je žehnáno od vyššího (Melchisedecha)." (Žd 7:7) Melchisedech navíc Abramovi potvrzuje to, co Abram možná jenom tuší a nebo již sám dobře ví - Bůh Nejvyšší mu vydal jeho protivníky do ruky. To, co získal a nyní patří jemu, získal z Boží milosti.

Abram rychle uvažuje: "To, co se stalo, to velké vítězství, je od Boha. Bůh je pro mě, Bůh je proti mým nepřátelům, žehná mi a to, co mám, mám od něj." A když to vše proběhne jeho myslí, dává Bohu desátek; dává ho do ruky Melchisedechovi, který je Bohem postaven do pozice vyšší autority, aby Abramovi předal požehnání od Boha.

Abram nepřichází kvůli Melchisedechovi, Melchisedech přichází kvůli Abramovi. Má od Boha Nejvyššího vyšší autoritu než Abram, ovšem ne aby si nechal sloužit, ale aby Abramovi sloužil; přináší Abramovi chléb a víno jako předobraz nové smlouvy - Bůh maří skutky Abramových protivníků, vydává mu je do ruky. "Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil skutky ďáblovy." (1J 3:8) "Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží." (Lk 10:19)

Abram se opět setkává s Božím zájmem o něj, je to jeho další osobní zkušenost: "Bůh je ke mně dobrý." A dává desátek, dává ho z vděčnosti. Je to jeho přirozená reakce na Boží dobrotu.

Druhý desátek

Víte, že ani druhý desátek nebyl z povinnosti? Opět stejný princip, stejné porozumění: Bůh mi dává a já mu z toho, co mi dává, dám desátek.

K Jákobovi v noci přichází Bůh a potvrzuje mu, že smlouva, kterou uzavřel s jeho dědečkem Abrahamem, přechází na něj a jeho potomka. Scénář je stejný: Bůh má iniciativu, Bůh říká (tentokrát) Jákobovi: požehnám ti. A Jákob na to reaguje spontánně slibem: "Jestliže bude Bůh se mnou, bude mě chránit na této cestě, kterou se ubírám, a dá mi chléb k jídlu a oděv k oblékání, takže se vrátím v pokoji do domu svého otce, bude Hospodin mým Bohem ... a ze všeho, co mi dáš, ti jistě dám desátek." (Gn 28:20-22)

Máme tu Abrama, později Bohem přejmenovaného na Abrahama, a máme tu Jákoba. A oni, k zahanbení mnohých, nepotřebují žádný příkaz, žádné pravidlo, jednají spontánně, vyjadřují svou vděčnost praktickým způsobem - ze všeho, cos mi dal, ti dávám desátek (Abram) a ze všeho, co mi dáš, ti jistě dám desátek (Jákob).

Zákon Mojžíšův

Uplyne 400 let a přichází Zákon Mojžíšův; ten "není ovšem dán pro spravedlivého, nýbrž pro nespravedlivé a nepoddajné, bezbožné a hříšné, pro nesvaté a světské..." (1.Tim 1:9) O Abrahamovi však Bůh svědčí, že je spravedlivý z víry (Gn 15:6) a stejně tak i o Jákobovi (Žd 11:21)

Zákon, který je dán pro nespravedlivé, neruší vděčnost spravedlivých. Naopak. Staví vděčnost do protikladu k lakomství. Vděčnost spravedlivého jako projev uctívání Boha stojí proti lakomství nespravedlivého jako projevu uctívání ďábla. "Lakomství je modloslužba." (Ko 3:5)

Nevěděl jsi, že lakomec je uctívač ďábla? Kdo slouží modle, uctívá ďábla, protože ďábel stojí za každou modlou.

Okrádání Boha

"Vraťte se ke mně a vrátím se k vám, praví Hospodin zástupů. Ptáte se: Jak se máme navrátit? Což smí člověk okrádat Boha? Ale vy mě okrádáte! Ptáte se: Jak tě okrádáme? Na desátcíc a na darech pozdvihování. Kletbou jste prokleti, protože mě okrádáte, celý národ." (Mal 3:7-9)

Chápeš nyní, ke komu mluví Malachiáš o okrádání Boha? Malachiáš mluví k modlářům - k lakomcům. Ale pozor - lakomství je pouze část této ďábelské rostliny; její kořen je milování peněz a její zralý plod je krádež.

"Což smí člověk okrádat Boha? Ale vy mě okrádáte!" Jste zloději! Bůh se nezdráhá nazývat zloděje zlodějem - pravdivým označením člověka neodsuzuje, ale jako otec ho napomenutím vede k pokání. Vždyť stvořil člověka jako svobodného k dávání, nikoli jako zotročeného hříchem k lakomství. "Kdo činí hřích, je otrokem hříchu." (J 8:34)

Malachiáš, stejně jako všichni Boží proroci, ukazuje těmto otrokům hříchu cestu k nápravě a připomíná jim Boží dobrotu, která opět začne proudit do jejich života, budou-li činit pokání a navrátí se k Bohu.

"Přineste celý desátek do skladu. Ať je potrava v mém domě. Vykoušejte mě takto, praví Hospodin zástupů, zdali vám neotevřu nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání dokud nebude dostatek." (Mal 3:10)

"Zloděj ať již nekrade..." (Ef 4:28) a dá Bohu to, co Bohu patří.

Kam patří desátek?

Tři nezávislí svědci - tři různá místa v Písmech - ukazují jasně, kam patří desátek. Bůh je naprosto konzistentní - skrze Malachiáše dává tuto instrukci: desátek přineste do domu Hospodina. Jákob se k desátku zavazuje na místě, které pojmenovává Bét-el - Dům Boží. A Abram stojí před domem Božím a dává desátek do jeho rukou.

Melchisedech je dům Boží? Ano, Melchisedech "... bez otce, bez matky, bez rodokmenu, nemá ani počátek dnů ani konec života; ... je připodobněn Synu Božímu a zůstává knězem navždy. A Syn Boží je dům Boží. Vždyť Kristus plné postavy - to je hlava a jeho tělo - církev. "Dům Boží - to je církev Boha živého, sloup a opora pravdy." (1.Tim 3:15)

Desátek tedy patří do církve - tam, kde je člověk součástí duchovní Boží stavby (1.Kor 3:9), kde je živým kamenem duchovního domu (1.P 2:5) - domu Božího.

Musí to být desátek?

Abram neměl žádnou povinnost a sám od sebe se rozhodl dát Bohu desátek. Jákob nebyl ničím a nikým vázán, ale znal Abrahamův příběh a i on se rozhodl pro desátek. Po čtyřech stech letech bylo nespravedlivým a nepoddajným, bezbožným a hříšným... přikázáno, aby dávali desátek a přinášeli i další jasně stanovené oběti.

Abraham a Jákob, spravedliví z víry, jsou nám příkladem. A nebo nám mají být příkladem bezbožní, kteří musí být zavázáni příkazem Zákona? Nejsme pod Zákonem, ale nejsme bez zákona - pracuje v nás "zákon Ducha života v Kristu Ježíši - ten nás osvobodil od zákona hříchu a smrti." (Ř 8:2)

Chceš dovolit kořenu milování peněz, aby vyrostl stonkem lakomství a přinesl zralý plod okrádání Boha? Nebuď "strháván a váben vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt." (Jk 1:14-15) Chceš jako modloslužebník skončit v ohnivém jezeře? (Zj 21:8) Jak bláznivé!

Své pozemské sklony máš umrtvovat - "umrtvi tedy ... lakomství, které je modloslužbou, aby na tebe pro tuto věc nepřišel Boží hněv." (Ko 3:5-6) Pokud své lakomství umrtvovat nehodláš, jsi nepoddajný a musíš být přinucen příkazem - nežiješ totiž jako svobodný syn, ale dosud jsi nesvobodný otrok hříchu, dosud jsi syn neposlušnosti, v němž působí vládce mocnosti vzduchu - ďábel. (Ef 2:2)

Jsi-li ovšem svobodný, pak v tobě zákon Ducha života v Kristu Ježíši působí bez zábran - jsi svobodný jako Abram a možná se rozhodneš pro desátek a možná pro jinou část z toho, co ti Bůh dává. "K té svobodě tě Kristus osvobodil. Stůj tedy pevně a nenech se opět podrobit pod jho otroctví." (Ga 5:1) Hřích tě chce zotročit a nejzuřivěji tě napadá právě tehdy, když jsi byl zcela osvobozen z jeho otrockého jha. "Jestli nebudeš jednat správně, hřích číhá ve dveřích. Dychtí po tobě, ale ty nad ním máš vládnout." (Gn 4:7)

Radostné dávání

Kristus nás osvobodil ke svobodě! Osvobození je vždy provázeno radostí a čím lépe chápeme, k jak velkolepé svobodě nás Kristus osvobodil, tím více naše radost roste. Nepřemýšlej o desátcích, přemýšlej o Kristově spasení. Přemýšlej o tom, žes byl přijat za syna Božího (ať jsi muž nebo žena) a za spoludědice Ježíše Krista. Bůh ti spolu s Kristem dává všechno! Buď vděčný a raduj se ve svém Pánu, raduj se v něm vždycky. A pak dávej - "každý, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh." (2.Kor 9:7)

V Kristu Ježíši žiješ zákonem Ducha života, mimo Krista umíráš zákonem hříchu a smrti. V Kristu Ježíši spoléháš na Boží milost, Bůh ti vydává tvé protivníky, "on ti dává moc získat majetek." (Dt 8:18) Mimo Krista spoléháš na sebe. V Kristu Ježíši konáš z víry, mimo Krista konáš z nevíry. Abram, tváří v tvář tomu, který je připodobněn Synu Božímu, konal z víry.

Obrátil ses k Pánu? Stojíš před ním tváří v tvář? Spatřuješ s odhalenou tváří Pánovu slávu? Pak jsi proměňován v obraz samotného Pána. A být proměněn v obraz Pána je mnohem slavnější, než být proměněn v obraz Abrama či Jákoba.

Přemýšlíš-li o desátku s nechutí, je to ke tvé hanbě. Jsi však povolán ke slávě Boží a od slávy ke slávě můžeš být proměňován pouze od Pána Ducha. (2.Kor 3:16-18)

Kristus Ježíš v sobě vzpurného nesnese, vyvrhne ho ven, Boha poslouchajícího však v sobě skryje a zákon Ducha života v Kristu Ježíši je učiní jedním - "kdo se připojuje k Pánu, je s ním jeden duch." (1.Kor 6:17)

A je něco víc, než být jedno s Všemohoucím Bohem? Sám si odpověz, co vlastně chceš.




Milan Chotaš

Vírou Boží ke křtu v Duchu svatém

Víra Boží nebo víra lidská

Pokud od nás Bůh očekává víru lidskou, pak se jednotliví lidé liší v tom, jak dokáží zmobilizovat své duševní schopnosti (intelektové, emoční, volní) k vyprodukování duševního výsledku. Liší se v duševním výkonu. Pokud však od nás Bůh očekává víru Boží ("Mějte víru Boží" Mk 11:22), pak se jednotliví lidé liší v tom, jak ji a v jaké míře ji umějí přijmout. Víra Boží není z jejich lidského úsilí, je shůry, od Boha.

Vírou Boží přijímáme neviditelné skutečnosti, takže se viditelně projevují

Vše nebeské přijímáme vírou Boží. Není žádný jiný způsob pro přijetí věcí shůry. Vírou Boží přijímáme, že za nás zemřel Ježíš Kristus. Vírou Boží přijímáme, že jej Bůh vzkříšil z mrtvých. Vírou Boží přijímáme Ducha svatého. A Duch svatý je pečetí - nezpochybnitelným potvrzením - od Boha samotného, že se k Bohu vztahujeme vírou Boží a nikoli pouze intelektovým pochopením, citovým vzplanutím či pragmatickým rozhodnutím.

Živoucí projev přijetí Ducha svatého

To vysvětluje rozdíl mezi křesťanem, který ještě nepřijal Ducha svatého a tím, kdo ho již přijal. Podstata rozdílu není v intelektu - mnoho křesťanů ještě nezapečetěných Duchem svatým je chytřejších než mnoho těch, kteří jsou již zapečetěni. Podstata rozdílu není v momentální schopnosti bouřlivě projevit emoce, není ani v síle vůle. Ta podstata rozdílu je ve schopnosti / ochotě / rozhodnutí přijmout, přijmout Ducha svatého.

Již jsi přijal nebo jsi ještě nepřijal. Přijímáš nebo nepřijímáš. A pokud nepřijímáš, činíš sám sebe neschopným přijmout nebo tě neschopným / neochotným přijmout učinil někdo jiný?

Jeden ze Satanových osvědčených triků, jak křesťana odvést od skutečného přijetí Ducha svatého, je namluvit mu skrze falešné učení, že jej již přijal - nějak skrytě. "Ty si toho sice nejsi vědom, ve svém duševním těle jsi to neprožil, ale je to tak, musíš tomu věřit." To je blud!

Duch svatý je na zemi a v okamžiku, kdy ho poprvé přijímáme do svého života jako Boha se vším všudy, Duch svatý sám sebe zjevně demonstruje našemu nitru, takže celá naše bytost ví, že došlo ke změně. Tuto zásadní změnu popisuje Písmo různými výrazy: darem Ducha svatého, přijetím Ducha svatého, křtem v Duchu svatém, pomazáním Duchem svatým, zapečetěním Duchem svatým. Všechna tato slova popisují z různého pohledu jednu skutečnost - k našemu znovuzrozenému duchu, který se narodil z Boha (J 1:13), a ke Slovu Božímu, které je duch a život (J 6:63), přibyl třetí duchovní svědek v našem nitru - Duch svatý. To má mnoho duchovních souvislostí (viz 2.K 13:1), ale zde se věnuji pouze tomu aspektu, že se Duch svatý v našem nitru zjevným způsobem ohlásí, a to tak vehementně, že to celá naše bytost prožije.

Osobní zkušenost stejně hmatatelná, jako zkušenost Elíšova

Osobní zkušenost... Je to naprosto stejné jako při Elíšově přijetí dvou dílů Elijášova ducha. Elijáš Elíšovi říká: "Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak (tzn. přijmeš dva díly mého ducha). Jestliže neuvidíš, nestane se to." 2.Kr 2:10 ... Elíša to uviděl (2.Kr 2:12); nikdo ho nemusel přesvědčovat, jestli to viděl nebo neviděl. Viděl to vlastníma očima. Byla to jeho osobní zkušenost. A protože to viděl, tak skutečně přijal dva díly Elijášova ducha.

Pokání z bludu a přijetí Ducha svatého

Prožij tuto zkušenost! Nedej se nikým připravit o tuto slavnou a velkolepou výsadu Božího dítěte - s láskou ji pro tebe připravil tvůj nebeský Otec.

"Učiňte pokání ... a přijmete dar Ducha svatého." Sk 2:38 ... Učiň pokání ze svého dřívějšího názoru, že jsi Ducha svatého již přijal. Byl jsi lidmi uveden v omyl, uvěřil jsi této lži a ta lež zabila tvou touhu přijmout Ducha svatého, neboť ti namluvila, že jsi jej již přijal. Ještě se to však nestalo!

Popros Boha za odpuštění, že jsi věřil této lži, a přijmi Ducha svatého vírou Boží. Jak? Víra Boží je ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží (Ř 10:17) Co to znamená? Že přijmeš to, co říká Bůh, protože to říká Bůh. A přijmeš to přesně tak, jak Bůh říká, že to máš přijmout - jako nepohnutelnou, neotřesitelnou pravdu, za kterou stojí Bůh celou svou bytostí.

Vsuvka pro pyšné

Pokud nebereš vážně, to co Bůh říká, Boha se nebojíš a Bůh pro tebe není Bohem. Ještě stále ničemu nerozumíš, jsi namyšlený nafoukanec a hlupák. Abys vůbec vykročil na cestu moudrosti, musíš mít před Bohem bázeň (Př 9:10). Teprve až budeš mít bázeň před Bohem, pak začneš brát Boha vážně, začneš brát vážně to, co říká. "My všichni jsme zabloudili jako ovce. Každý jsme se obrátili na svou cestu..." Iz 53:6 ... Pokoř se, odstup ze své vlastní cesty a zvol si cestu tiché a pokorné poslušnosti.

Ježíš je věrný a pravdivý ve všem, co říká. On řekl učedníkům před svým ukřižováním: "Požádám Otce a dá vám jiného Zastánce, aby byl s vámi na věčnost - Ducha pravdy." J 14:16-17 A po svém vzkříšení jim svá slova opakuje, když říká: "Já na vás posílám zaslíbení mého Otce" Lk 24:49 ... "přijmete moc Ducha svatého, který na vás přijde a budete mi svědky v Jeruzalémě..." Sk 1:8

To se přesně stalo! Kdy? O Letnicích - padesát dní po Ježíšově ukřižování. Kde? Jak Ježíš řekl - v Jeruzalémě! "Když nastal den Letnic ... všichni byli naplněni Duchem svatým" Sk 2:1-4 Ježíš mluvil pravdu. Ježíš vždy mluví pravdu, jeho slovo je naprosto spolehlivé. Je to Bůh, Slovo Boží je jeho jméno (Zj 19:13).

A teď pozor, teď přichází slovo pro tebe, které máš přijmout jako slovo od Boha. Když je apoštol Petr naplněn Bohem Duchem svatým, tak říká: "Přijmete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh." Sk 2:38-39

Bůh Ježíš Kristus říká svým učedníkům: "Já na vás posílám zaslíbení mého Otce" Lk 24:49 a Bůh Duch svatý vysvětluje, že "dar Ducha Svatého, to zaslíbení platí ... všem ... které si povolá Pán." Sk 2:38-39

Dar Ducha svatého je Boží zaslíbení pro tebe! Nikdo tě o toto zaslíbení nemůže připravit, pokud v jeho naplnění věříš vírou Boží. To, co říká Bůh, je pravda a ta pravda se naplní ve tvém životě, pokud bereš to slovo jako slovo od Boha!

Došel jsi až sem? Věříš, že ti Bůh chce darovat Ducha svatého? Pak ti jako Boží prorok potvrzuji, že křest v Duchu svatém prožiješ celou svou bytostí. Předtím si ale musíš vyjasnit, jestli chceš poslouchat Boha ve všem, co říká ve svém slově. Žádné vytáčky. Chceš nebo nechceš. Jestli nechceš, tak pro tebe Bůh není Bohem. Máš velký problém - ještě pořád nejsi poddán Pánu. Je-li Ježíš Pánem, pak mu patří vše, celý tvůj život. Je Bůh Ježíš tvým Pánem? Poddal jsi a poddáváš mu vše ve svém životě? Jsi rozhodnutý dát mu sám sebe a vše, co jsi a co máš?

Bůh Duch svatý říká skrze apoštola Petra:

1. Učiňte pokání - to znamená svůj dosavadní způsob života, kdy jste žili podle svého vlastního uvážení, nazvěte tím, čím je v Božích očích - hříchem a považujte ho za hřích. Od tohoto hříchu - způsobu života podle vlastního uvážení - se odvraťte a nově přijměte způsob života podle toho, co Bůh již uvážil a již řekl ve svém slově. Jinými slovy: učiňte Boha a jeho slovo měřítkem všeho, co v životě děláte. Chceš to takhle nebo ne - budeš ve svém životě rozhodovat ty nebo bude ve tvém životě rozhodovat Bůh, který to dělá tak, že do tvého nitra vloží (nebo již vložil) svůj vlastní život. Chceš opravdu takto učinit pokání - od sebe k Bohu?

2. a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů. Udělal jsi sám za sebe pokání od vlastního způsobu života k životu podle Boha? Pokud ano, poslechni Boha a dej se pokřtít.

3. a přijmete dar Ducha svatého. Tak to bude, to se stane, to vám zaručuji - to říká Bůh Duch svatý.

Problém není nikdy na straně Boha. Bůh to říká jasně. On sám za sebe ručí, udělá přesně to, co řekl. Pokání ale máš udělat ty. A dát se pokřtít je také na tobě. Pokud tedy Boha poslechneš a uděláš sám za sebe všechno, co ti Bůh přikazuje, On udělá to svoje - dá ti Ducha svatého.

Úplné pokání k víře Boží

Výše jsem uvedl, že víra Boží je od Boha. Představ si víru Boží, jako koncertní křídlo (piano), které Bůh spustí s nebe přímo před tebe. Pokání si představ, jako změnu, kdy křídlu nejdříve nevěnuješ pozornost, ať o křídle víš nebo nevíš, k tomu, že křídlu věnuješ veškerou svou pozornost. Tehdy, v tom okamžiku, kdy křídlu věnuješ celou svou pozornost, ti Bůh řekne: zahraj tón.

To jestli křídlu věnuješ celou svou pozornost nebo ne, to ví jenom Bůh. On je spravedlivý a umí to zhodnotit u každého člověka. Celá tvoje pozornost, kterou věnuješ křídlu, to je obraz tvého úplného pokání. Když tvé pokání proběhne úplně, Bůh si toho všimne. On právě na tento slavný okamžik čeká a celé nebe s ním.

A jak jsem řekl, v ten okamžik ti dá příkaz: zahraj tón. A ty to buď uděláš a nebo neuděláš, poslechneš nebo neposlechneš. Budeš nad tím spekulovat a přemítat, co má Bůh za lubem a proč bys to měl udělat a že vlastně neumíš hrát a že to je trapné a co si pomyslí lidé, že zahraješ jeden tón a tisíce dalších bla bla bla bla bla... A nebo to prostě uděláš, zvedneš prst a udeříš jím do klávesy: tááááááááááá. Tehdy se víra Boží - to koncertní křídlo - rozezvučí jasným tónem. A v okamžiku, kdy zazní tenhle tón, který jsi nevydal ty, ale který by bez tvé poslušnosti nemohl zaznít sám od sebe, v ten okamžik k tobě přiběhne klavírista, obejme tě svým silným objetím, políbí tě, vezme tě za ruku, posadí tě k sobě na stoličku a začne před tvýma očima hrát tu nejúžasnější skladbu, kterou jsi takto hrát ještě nikdy neslyšel. Ten klavírista, to je Duch svatý. Způsob, jakým přišel, co s tebou udělal, jak nyní hraje a ty ho vidíš a slyšíš, to je tvoje hmatatelná zkušenost. O té tě nikdo nemusí přesvědčovat.

Elíšu nikdo nemusel přesvědčovat, jestli viděl nebo neviděl. Tebe také nebude muset nikdo přesvědčovat, zda jsi Ducha svatého dostal nebo nedostal.

Dar Ducha svatého ti otevírá cestu k účinné službě

Ježíš začíná sloužit veřejně po křtu v Duchu svatém a nepřestává. Ježíšovi učedníci zrovna tak. Vyzkoušeli si to už za Ježíšova života, ale sami za sebe začínají sloužit veřejně také až po křtu v Duchu svatém - po letnicích. Ježíš i apoštolové vědí, že musí být oblečeni mocí s výsosti - shůry. Tehdy to bude slavná služba Ducha a nikoli duševní výkon. "Mějte víru Boží!"

Milan Chotaš