Asi ten příběh znáte. Mladíček jménem Saul z kmene Benjamín hledá oslice, prorok Samuel ho pomazává za vévodu nad Izraelem a přitom mu oznamuje, jaká znamení se na něm naplní. Jedno z nich bude setkání s proroky. Saul se s nimi skutečně potkává u Gibeje, Duch Boží ho uchvacuje a on prorokuje spolu s nimi. Přesně, jak mu to prorok Samuel předem řekl. (1. Samuelova, desátá kapitola)
Možná, že někteří z vás sáhli po Bibli a výše uvedenou kapitolu si přečetli. Jak na vás z Písma to Saulovo setkání s proroky působí? Zástup proroků s hudebními nástroji sestupující z návrší ... Myslím, že většina čtenářů Bible má při čtení tohoto příběhu smíšené pocity. Nejen Izraelci v době Samuelově, ale možná i my dnes nějak cítíme, že se jednalo o lidi zvláštní, jiné, asi hlučné, tak trochu výlučné a pravděpodobně konající množství nepochopitelnýchskutků. Pojďme na chvíli od proroků k Saulovi.
Saula uchvátil Duch Boží. (1. Sam 10:10) Písmo navíc svědčí, že při tom došlo i k proměně Saulova srdce. (1. Sam 10:6) A připomeňme si Otníela (Sd 3:10), Jiftácha (Sd 11:29) nebo Samsona (Sd 14:6) - i je Duch Boží uchvacoval a oni přinášeli Izraeli vysvobození. To bylo velmi dobré. Duch Boží konal skrze tyto vůdce Izraele veliké věci.
Extravagantní proroci tehdy, extravagantní proroci dnes. Nenechme se zneklidnit vnějšími projevy, které nechápeme. Pro Saula byl tento Boží dotek důležitý. Zmocnil ho k mnoha velkým vítězstvím nad nepřáteli Izraele. A byl to Bůh, kdo se ve své svrchovanosti rozhodl, že Saulovo srdce promění během setkání s proroky. Nebylo vinou Božího Ducha ani proroků, že v Saulovi tento Boží dotek nevypůsobil trvalou proměnu charakteru. Vždyť to sami dobře víme - k proměně našeho charakteru je potřeba i nás samotných.
Když navíc přemýšlíme o synech Asafových, Hémanových a Jedútúnových, které později král David oddělil pro službu, aby prorokovali s lyrami, harfami a činely (1.Par 25:1), tak se nám ten zástup proroků, který potkal Saula, už možná nezdá tak výstřední. Z Písma se dokonce zdá, že ty dobré, Bohem inspirované prorocké úkony nacházejí v pozdější době své praktické naplnění. V tomto případě se to, co bylo vyjádřeno na návrší u Gibeje amatérskými hudebníky, stalo za několik desetiletí nedílnou součástí bohoslužby v Jeruzalémě prováděnou zkušenými zpěváky a muzikanty. Prorocký duch zůstal zachován, ale kvalita hudebního provedení se obrovským způsobem zlepšila.
Prorocká služba v České republice nyní čelí velké výzvě. Máme za sebou období množství prorockých úkonů (proklamací biblických veršů na nejrůznějších místech, troubení na šófary, tanec s prapory, atd.), které v církvi vyvolaly a pravděpodobně stále ještě vyvolávají množství otázek, mnohdy působí zmatek, nepokoj či nejistotu. Tento článek není nějakým obecným apelem, aby bylo přijato vše, co někdo nazval prorockým. Rozhodně ne. Buďme střízliví, ale také zdrženliví a varujme se rychlých odsudků. Nechme v našich srdcích prostor Bohu, aby se sám přiznal k tomu, co nám dnes připadá jiné, hlučné, výstřední, výlučné nebo nepochopitelné. Třeba je to obraz něčeho, co se po čase stane nedílnou součástí bohoslužby našich místních církví, a navíc v mnohem lepší kvalitě.
Prorocká služba bude v sobě vždy zahrnovat i Bohem inspirované prorocké úkony na "návrších země", ale nesmí zůstat pouze u nich. Jednotliví věřící a místní sbory jsou ti první, komu je prorocká služba Nové smlouvy určena. Stálá, trvalá, průběžná a velice praktická služba Ducha Kristova, která v jednotlivcích inspiruje touhu stále více se podobat Ježíši a v místních církvích rozněcuje společný oheň vášnivé lásky nevěsty k našemu nebeskému ženichovi. K tomu je nám potřeba davidovských vedoucích, kteří ač Bohem ustanovení "králové", jsou ve svém jednání v církvi zcela poddáni Králi králů, našemu Pánu Ježíši Kristu.
Saul měl oproti Davidovi obrovskou výhodu - po nemalou část svého života mohl hledat pomoc u věrného Hospodinova proroka Samuela, jehož slovo bylo naprosto spolehlivé. (1. Sam 3:19-20) Této možnosti však nevyužil. David se zachoval jinak. Ačkoli byl sám Božím prorokem, obklopil se množstvím vidoucích a proroků. Gád, Nátan, Asaf, Héman či Jedútún jsou v Písmu výslovně jmenováni a možná kolem Davida byli i další. V každém případě se díky Davidově podřízenosti Božímu slovu událo něco podivuhodného - to, co kdysi bývalo výlučným a extravagantním prorockým úkonem, se nyní ve srozumitelné formě široce otevřelo celému společenství Izraele.
Prorocká služba je jako chléb o dvou kůrkách. Z jedné strany držena proroky a z druhé vedoucími. Potřeba davidovských vedoucích je dnes možná naléhavější než kdykoli dříve. Davidovští vedoucí totiž drží klíče k zásadnímu průlomu prorockého působení v církvi - dávají prorokům prostor a současně je tlačí ke srozumitelnosti a tím proroctví zpřístupňují široké mase věřících. A nejen jim. Jak svědčí Písmo, i nevěřícího a neznalého srozumitelné proroctví usvědčí takovým způsobem, že padne na tvář, pokloní se Bohu a vyzná: "Vskutku, mezi vámi je Bůh!" (1. Kor 14:25) Takové prorokování bychom si jistě všichni přáli.
Milan Chotaš
