Každý strom se pozná po ovoci. Václava Klause, Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka jsme mohli vidět růst a nést plody. Všichni tři představují stromy velmi silné, statné a neskutečně přizpůsobivé měnícímu se prostředí, avšak značně zplanělé. Všichni tři se opakovaně ukázali jako neoslovitelní, nekorigovatelní, sledující vždy vlastní prospěch na prvním místě.
Jistě. Nemusí to tak zůstat stále. Nyní však nemáme žádné viditelné signály, že by docházelo k nějaké změně jejich smýšlení či jednání. Je proto naprosto zřejmé, že jejich příští ovoce bude stejné jako to z let minulých. Budou-li dále zůstávat ve stavu totální neoslovitelnosti, budou plodit stále horší pláňata.
V Božím srdci je pokoj a dobro. Václav Klaus, Mirek Topolánek a Jiří Paroubek nejsou nositelé pokoje ani dobra. Proto není Boží vůlí, aby se vrátili do vrcholné politiky.
S Boží vůlí je to ovšem složitější. Musíme mít na paměti, že v okamžiku, kdy se Bůh svrchovaně rozhodne vložit významnou úlohu při naplňování své vůle do rukou člověka, je její plné projevení nejisté. Stejně jako u spasení každého člověka, které si Bůh samozřejmě přeje. Jeho vůlí je, aby všichni byli spaseni. Nebudou. Každý člověk totiž hraje ve své spáse naprosto zásadní roli.
I v tomto případě je naše role významná. Nenechme se svést myšlenkami, které tito pánové hlásají. Je to pouhý obal, není to ovoce samotné. Odmítejme snahu zlého znovu je představit před naše oči a vyvýšit je. Horlivě se modleme. Postavme se před Boží trůn a směle prosme našeho Pána, aby zabránil jejich návratu do vrcholné politiky. Znovu říkám, taková modlitba je podle Boží vůle. Vroucí spravedlivou modlitbu svého lidu náš Otec vyslyší.
Milan Chotaš
