Poznámky k vyučování:
III. Duchovní anatomie
Jak souvisí prorokování s duchovní anatomií člověka? Kdo nerozumí sám sobě, svým pohnutkám, svému přemýšlení, svým emocím nebo svým tužbám, kdo nevidí ve svém těle chrám Ducha svatého, kdo tápe mezi duševním a duchovním, ten bude jen těžko schopen předat čistou Boží promluvu.
tělo
- tělesná schránka - veškeré části pevného i kapalného skupenství (včetně krve, mozkových buněk, atd.)
"Vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha. Nejste sami svoji. Byli jste přece koupeni za velikou cenu; oslavte tedy svým tělem Boha." (1.Kor 6:19-20)
" ... abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu." (Ř 12:1)
duše
"Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu země a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší." (1.M 2:7)
- život přirozeného těla začal příchodem dechu života a končí posledním vydechnutím - odevzdáním ducha:
Mt 27:50 Ježíš ... vypustil ducha.
Mk 15:37 Ježíš ... vydechl.
Lk 23:46 A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Když to řekl, vydechl naposled.
J 19:30 Ježíš ...odevzdal ducha.
- Bůh drží vše živé při životě svým dechem života / svým Duchem
"V jeho ruce je duše všeho živého a duch veškerého lidského těla." (Jb 12:10)
- z popisu stvoření (1.M 1) se nezdá, že by duše byla spojována i se životem organismů rostlinné říše
5. den "I řekl Bůh : Ať se vody hemží havětí duše živé ..." (1.M 1:20) ... rostliny byly stvořeny 3. den
6. den "Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm každou zelenou rostlinu." (1.M 1:30)
- živé organismy živočišné říše projevují život v rozsahu, který jim vymezil jejich Stvořitel - Bůh; domnívám se, že tento souhrn projevů života Písmo nazývá duší - rozsah projevů života ryby nebo člověka se ovšem velmi liší
- člověk je stvořen 6. den stejně jako vyšší živočichové, ale podle 1.M 2:7 a Jb 12:10 (a mnoha dalších veršů) má oproti zvířatům navíc ducha* - duch má panovat nad duší (zvířat i nad vlastní); spojení ducha a duše činí z člověka bytost stvořenou k Božímu obrazu
*pozn.: z Písma je zřejmé, že i jiný duch může opanovat zvíře:
"Bylo tam početné stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni Ježíše poprosili, aby jim dovolil do nich vejít; a dovolil jim to. Démoni vyšli od toho člověka a vešli do vepřů, a stádo se zřítilo po svahu do jezera a utopilo se." (Lk 8:32-33)
"Hospodin otevřel oslici ústa a ta řekla Bileámovi: Co jsem ti udělala, že jsi mě takto třikrát bil?" (4.M 22:28)
krev jako symbol duše, symbol života a smíření
"Neboť život těla je v krvi a já jsem vám ji dal na oltář k získání smíření pro vaše duše, neboť je to krev, která získává pro člověka smíření." (3.M 17:11) – život za život, duše za duši
3.M 17:11 ... život těla je v krvi ...
Zj 6:9-10 ... duše zabitých ... za naši krev
Zj 20:4 ... duše těch, kteří byli sťati pro Ježíšovo svědectví ...
He 12:24 ... K Ježíšovi a krvi pokropení, která mluví lépe než krev Ábelova.
- prolitá krev spravedlivého volá před Bohem; byl násilně zbaven přirozeného života, ale svou duši, svůj věčný život si zachoval
- zemská atmosféra (obraz Ducha svatého, který vše obklopuje a naplňuje) - vzduch (dech / Duch) - dychání živých tvorů - kyslík do krve (dech / Duch zasahuje do duše) - okysličená krev vyživuje tělesné buňky (Duch v duši obživuje tělo)
- kyslík v krvi ukazuje spojení ducha a duše – duch není duše, ale zasahuje do ní a je v ní obsažen, ale je i mimo ni; celá lidská bytost je jako duha, kde jednotlivé barvy plynule přecházejí jedna v druhou – duch zasahuje do duše a duše zasahuje do těla a také tělo zasahuje do duše a duše zasahuje do ducha
filosofické pojetí duše
- duše definovaná jako rozum, emoce a vůle (touhy) je filosofický koncept řeckého filosofa Platóna; ten byl v průběhu času detailně rozpracováván dalšími filosofy a vědci z jiných vědních oborů – psychologie, medicíny, sociologie, atd.
- apoštolové Platónovu definici duše nevyvrací, ani na ní nestaví; vedou však jasnou dělicí čáru mezi přirozeným (tělesným) a duchovním, přičemž duši přidávají do oblasti přirozené, aby evangelium striktně oddělili od řecké filosofie
1.Kor 2:14 Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího, neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně.
Jk 3:15 To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská.
He 4:12 Boží slovo ... proniká až do rozdělení duše a ducha ...
Přirozený člověk vedený svým rozumem, emocemi, vůlí nebo instinkty stojí v kontrastu s člověkem duchovním, který má mysl Kristovu (1.Kor 2:16), raduje se v Duchu svatém (Ř 14:17) a ze své svobodné vůle se dobrovolně poddává Božím příkazům (Lk 22:42).
- člověk byl stvořen jako člověk duchovní; byl stvořen k Božímu obrazu
"Učiňme (tzn. My – tři osoby Boží Trojice) člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali (tzn. lidé, lidstvo) nad ... (vyjmenováni živočichové) ... Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. Bůh je požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad ... (vyjmenováni živočichové)." (1.M 1:26-28) – schopnost rodit nový život, expandovat, podmanit si zemi a vládnout je obrazem Boží podstaty
Trojjediný Bůh
- několik aspektů Boží trojjedinosti (výčet není konečný)
1) Tři vydávající svědectví na nebi
"Tři jsou, kteří vydávají svědectví na nebi – Otec, Slovo a Duch svatý – a ti tři jsou jedno." (1.J 5:7)
2) Tři vydávající svědectví na zemi
"A jsou tři, kteří vydávají svědectví na zemi – Duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno." (1.J 5:8)
Duch, který vzkřísil Ježíše z mrtvých
Voda slova, které dal Otec Ježíši, aby ho mluvil (srovnej J 8:28, J 12:49)
Krev, kterou prolil Ježíš a usmířil tak člověka s Bohem
3) „duch, duše, tělo“ Boha
"Bůh je duch ..." (J 4:24) – Bůh Duch svatý – neomezený, nekonečný, ani nebesa nebes ho nemohou pojmout
Bůh má také duši – Bůh Otec – zdroj všeho života a život sám
- apoštolové Platónovu definici duše nevyvrací, ani na ní nestaví; vedou však jasnou dělicí čáru mezi přirozeným (tělesným) a duchovním, přičemž duši přidávají do oblasti přirozené, aby evangelium striktně oddělili od řecké filosofie
1.Kor 2:14 Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího, neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně.
Jk 3:15 To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská.
He 4:12 Boží slovo ... proniká až do rozdělení duše a ducha ...
Přirozený člověk vedený svým rozumem, emocemi, vůlí nebo instinkty stojí v kontrastu s člověkem duchovním, který má mysl Kristovu (1.Kor 2:16), raduje se v Duchu svatém (Ř 14:17) a ze své svobodné vůle se dobrovolně poddává Božím příkazům (Lk 22:42).
- člověk byl stvořen jako člověk duchovní; byl stvořen k Božímu obrazu
"Učiňme (tzn. My – tři osoby Boží Trojice) člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali (tzn. lidé, lidstvo) nad ... (vyjmenováni živočichové) ... Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. Bůh je požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad ... (vyjmenováni živočichové)." (1.M 1:26-28) – schopnost rodit nový život, expandovat, podmanit si zemi a vládnout je obrazem Boží podstaty
Trojjediný Bůh
- několik aspektů Boží trojjedinosti (výčet není konečný)
1) Tři vydávající svědectví na nebi
"Tři jsou, kteří vydávají svědectví na nebi – Otec, Slovo a Duch svatý – a ti tři jsou jedno." (1.J 5:7)
2) Tři vydávající svědectví na zemi
"A jsou tři, kteří vydávají svědectví na zemi – Duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno." (1.J 5:8)
Duch, který vzkřísil Ježíše z mrtvých
Voda slova, které dal Otec Ježíši, aby ho mluvil (srovnej J 8:28, J 12:49)
Krev, kterou prolil Ježíš a usmířil tak člověka s Bohem
3) „duch, duše, tělo“ Boha
"Bůh je duch ..." (J 4:24) – Bůh Duch svatý – neomezený, nekonečný, ani nebesa nebes ho nemohou pojmout
"Učiním si mezi vámi příbytek a má duše si vás nezoškliví. Budu se mezi vámi procházet, budu vaším Bohem a vy budete mým lidem." (3.M 26:11-12) ... " ... má duše si vás zoškliví." (3.M 26:30)
"Cožpak si Judu zcela zavrhl? Opravdu si tvá duše Sión zošklivila?" (Jer 14:19)
Bůh má také tělo – Bůh Syn – tělo poníženosti a tělo slávy
"Když Kristus vchází do světa, praví: Oběť a obětní dar jsi nechtěl, připravil jsi mi však tělo." (He 10:5)
"A Slovo (tzn. Bůh Syn) se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy." (J 1:14)
4) cesta, pravda, život
"Ježíš mu řekl: Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne."(J 14:6)
Cesta – Ježíš Kristus, cesta směřující k Otci
Pravda – Duch svatý (Duch pravdy – J 14:17), způsob, jak po této cestě jít
Život – Bůh Otec (srovnej život / duše) – cíl cesty
5) Ježíšovo slovo na zemi
"Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život." (J 6:63)
- z Písem je zřejmé, že trojjediný Bůh miluje, nenávidí, hněvá se, raduje se, je pohnut lítostí, přemýšlí, zná, ví, má přání a prosazuje svou vůli - myšlenky, emoce i vůle jsou buď shůry, božského původu, nebo jsou jiného původu, lidského nebo démonského; to potvrzují i další verše:
- myšlenky
"Ježíš poslal před sebou posly; ti vyšli a vstoupili do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. Ale tam jej nepřijali, protože byl rozhodnut jít do Jeruzaléma. Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, chceš, abychom přikázali ohni sestoupit s nebe a zahubit je jako to učinil i Eliáš? Obrátil se a pokáral je. Řekl: "Nevíte, jakého jste ducha." (Lk 9:52-55) - myšlenka zahubit měla démonský původ
"Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, lživá svědectví, urážky." (Mt 15:19) - tyto myšlenky mají svůj duchovní původ (démonský nebo lidský) a objevují se v srdci dříve než v mysli; rozum myšlenky srdce následně rozvíjí.
- emoce
"Má duše velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci ..." (Lk 1:47) - emoce prožívá duše i duch
"A vy jste se stali těmi, kdo napodobují nás i Pána, když jste přijali Slovo v mnohém soužení s radostí Ducha svatého." (1.Tes 1:6)
"Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny; tu se začal rmoutit a znepokojovat. Pak jim řekl: "Má duše je smutná až k smrti ..." (Mt 26:37-38)
"Když Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se a řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď a podívej se!" Ježíš zaplakal. Židé říkali: "Hle, jak ho měl rád." (J 11:33-36)
"Když to Ježíš řekl, rozrušil se v duchu a dosvědčil: "Amen, amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí." (J 13:21)
- vůle
"Ovocem Ducha je ... sebeovládání." (Gal 5:22-23) - Boží vůle v nás bojuje proti přirozeným sklonům
"Otče, chceš-li, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle (tzn. duševní), nýbrž tvá se staň. (Lk 22:42) - Ježíš projevuje ovoce Ducha - sebeovládání; rozhodnutí poslouchat Boha a vůle ducha toto rozhodnutí dovést až do konce stojí proti vůli duše
"Duch je sice ochotný, ale tělo slabé." (Mt 26:41)
"Duchem choďte (tzn. podle Boží vůle) a žádost těla nedokonáte. Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli." (Gal 5:16-17)
Tělesnost stojí v kontrastu s duchovním životem, který pochází shůry. Duch svatý inspiruje lidské konání a současně se také podílí na tomto konání samotném. "Bůh dává chtění i činění." (Fp 2:13) Celá viditelná i neviditelná lidská bytost včetně rozumu, emocí a vůle se stává nástrojem prosazení Boží vůle, je-li poddána Duchu Božímu v nás - tedy, duše má být poddána lidskému duchu a lidský duch má být poddán Duchu Božímu; pak i duše touží po Božích věcech.
"Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože! Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu! ... Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha - vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti." (Ž 42:2-3, 42:6)
"Jen se ztiš před Bohem, má duše, vždyť od něj je má naděje." (Ž 62:6)
"Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej, co vše vykonal." (Ž 103:1-2)
Tedy, lidská duše není jedinou entitou, která se podílí na myšlenkových, emocionálních a volních pochodech člověka; Platón a další filosofové zahlédli pouze část mnohem komplexnějšího celku, ještě nerozuměli znovuzrození a duchovní dimenzi člověka.
duch člověka
- duch prvního člověka - Adama - byl neporušený
- hřích způsobil porušení ducha
- duch člověka porušený hříchem je otrokem hříchu, zajatcem Smrti a je odsouzen k věčnému zahynutí
"Blahoslavený člověk ... v jehož duchu není záludnost." (Ž 32:2)
" ... pokolení umíněné a vzpurné, pokolení nestálého srdce, jehož duch nebyl Bohu věrný." (Ž 78:8)
"Před zkázou je pýcha, před klopýtnutím bývá povýšenost ducha." (Př 16:18)
- usvědčením ze hříchu a změnou smýšlení a jednání (pokáním) tento porušený lidský duch "umírá" (umírá hříchu) a je znovu zrozen z Ducha svatého - bez smrti není nové narození
2. Znovuzrození lidského ducha
"Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, přední muž mezi Židy. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Rabbi, víme, že jsi přišel od Boha jako učitel, neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li s ním Bůh." Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království ...nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království. Co se narodilo z těla je tělo, co se narodilo z Ducha je duch." (J 3:1-6)
Ježíš vysvětluje Nikodémovi, jak se stát duchovním člověkem, který může pochopit věci Ducha Božího.(1.Kor 2:14 - Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího ...)
- duchovním člověkem se člověk stává svým znovuzrozením z vody a Ducha
- z vody - nejde o přirozenou vodu, ale o vodu duchovní - evangelium Ježíše Krista (= Slovo)
" ... Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal, aby ji posvětil, když ji očistil koupelí vody v slovu ..." (Ef 5:25-26)
"Ježíš řekl Petrovi: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než umýt nohy, neboť je celý čistý ..." (J 13:10)
Ježíš řekl učedníkům "vy jste již čistí pro slovo, které jsem vám pověděl." (J 15:3)
- z Ducha - lidský duch narozený z Ducha svatého
- duchovní člověk zrozený z vody - dobré zprávy Božího slova o odpuštění hříchů skrze Ježíše Krista - a z Ducha svatého vstupuje do Božího království
Nová smlouva a znovuzrození
- duchovní obřízka srdce Duchem svatým je znamením uzavření smlouvy mezi Bohem a člověkem; pravé pokání a víra člověka jsou Bohem potvrzeny obřezáním lidského srdce. Tuto obřízku dělá Duch svatý v lidském duchu ostrým Božím slovem.
"... toto je ta smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po těchto dnech, je Hospodinův výrok: Svůj zákon dám do jejich nitra a zapíšu jej na jejich srdce ... odpustím jejich vinu a na jejich hřích již nevzpomenu." (Jr 31:33-34)
" ... pravý Žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle; ale pravý Žid je ten, kdo je Židem uvnitř, a pravá obřízka je obřízka srdce Duchem, nikoli literou ... " (Ř 2:28-29)
- zákon nové smlouvy tentokrát není vyryt na kamenné desky - na kamenné srdce, ale na masité srdce
"A dám jim jedno srdce* a nového ducha** vložím do vašeho nitra, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce masité, aby žili podle mých ustanovení, zachovávali má nařízení a plnili je ..." (Ez 11:19-20)
pozn.: Domnívám se, že jedno srdce* představuje jedno nerozdělené masité srdce - znovuzrozeného lidského ducha a nový duch** představuje zaslíbeného Ducha svatého, který je při křtu v Duchu svatém vložen do lidského srdce jako závdavek (viz níže - část Duch Boží, Duch Kristův, Duch Svatý)
- Ježíš Kristus, prostředník nové smlouvy, završil období staré smlouvy, naplnil zákon a jako "poslední Adam se stal Duchem oživujícím" (1.Kor 15:45)
"Jako totiž Otec kříší mrtvé a obživuje, tak také Syn obživuje ty, které chce." (J 5:21)
- první oživení ze smrti do života zakouší duševní člověk mrtvý ve svých hříších svým znovuzrozením, aby svůj nynější život v přirozeném těle prožil duchovně
- další oživení je vzkříšení spravedlivých k věčnému životu - "první vzkříšení" (Zj 20:5)
Stvoření: "Hospodin ... do jeho chřípí vdechl dech života." (1.M 2:7)
Znovuzrození: "Ježíš ... na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha Svatého ... " (J 20:22)
Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu a všechny atributy naší bytosti - náš duch, duše i tělo jsou odrazem Boží podstaty, a to tehdy, pokud jimi disponuje Duch svatý.
3. Duch Boží, Duch Kristův, Duch Svatý
Je lidský duch jedinou duchovní entitou v nitru znovuzrozeného člověka? Při znovuzrození ano, ale po křtu v Duchu svatém již nikoli. Člověk se znovuzrozeným lidským duchem dostává do svého nitra při křtu v Duchu svatém ještě Ducha svatého / Ducha Kristova / Ducha Božího (zástupné pojmy):
" Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho." (Ř 8:8-9)
Ježíšovo dechnutí na učedníky a slovo "přijměte Ducha svatého" (J 20:22) v sobě zahrnuje okamžik znovuzrození lidských duchů učedníků v okamžiku Ježíšova dechnutí na ně a také příkaz Ježíše přijmout zaslíbeného Ducha svatého, až bude od Otce seslán.
Dechnutí přímo připomíná Písmo a okamžik stvoření - dochází ke znovuzrození lidského ducha v srdci každého ze shromážděných učedníků a slovem "přijměte Ducha svatého" připomíná své dřívější slovo učedníkům o jeho budoucím fyzickém přebývání v jejich srdcích:
" ... Otec vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi na věčnost - Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává (tzn. Duch svatý v Ježíši a na Ježíši; Ježíš byl fyzicky přítomen v blízkosti svých učedníků) a ve vás bude (tzn. po vašem křtu v Duchu svatém ve vás bude fyzicky přebývat). Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám. Ještě malou chvíli a svět mne již neuvidí, vy však mne uvidíte, protože já žiji a také vy budete žít (tzn. svým znovuzrozením vstoupíte do věčného života). V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás." (J 14:16-20)
"V něm i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své záchrany, a když jste uvěřili (tzn. proběhlo znovuzrození), v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem svatým, jenž je závdavkem našeho dědictví (tzn. došlo k vložení Ducha svatého do vašeho nitra) ..." (Ef 1:13-14)
"A protože jste synové (tzn. váš duch se znovuzrodil z Ducha svatého), vyslal Bůh ducha svého Syna (tj. Ducha Kristova) do našich srdcí, ducha, který volá: "Abba, Otče." Takže už nejsi otrok, ale syn. A když syn, tedy i dědic skrze Boha." (Gal 4:6-7)
- Duch svatý tedy sídlí v našem srdci; to potvrzují i další verše:
" ... Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán." (Ř 5:5)
" ... a pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši." (Fp 4:7)
"Neboť všichni ti (tzn. celistvá bytost - znovuzrozený duch, duše, tělo), kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové. Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží. Jsme-li však děti, jsme i dědicové ..." (Ř 8:14-17)
- duch synovství je Duch Boží, Duch Kristův, Duch Svatý a zůstává-li náš lidský duch v jednotě s Božím Duchem a v poddanosti Božímu Duchu, projevují se při náš znaky Božího synovství
- nejsme sirotci, jsme synové a Bůh Otec a Bůh Syn v nás přebývá skrze Ducha svatého
"Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám ... Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek." (J 14:18-23)
" ... (Bůh) ... také do vás dává svého Svatého Ducha." (1.Tes 4:8)
" ... zachránil nás ... skrze koupel znovuzrození a obnovou Ducha Svatého ..." (Tit 3:5)
" ... vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha ..." (1.Kor 6:19)
Osobně se domnívám, že Duch svatý v nás není oddělená částečka Ducha svatého, která přebývá v našem srdci, ale že se jedná o kompaktního a expandujícího Ducha svatého, který "všechno ve všem naplňuje" (Ef 1:23); lze si to představit takto: " ... viděl jsem Panovníka sedícího na trůnu vysokém a vyvýšeném a lem jeho roucha naplňoval chrám" (Iz 6:1) - jeden Duch svatý, jehož "lem roucha" naplňuje náš chrám - to jest naše tělo; "lem roucha", který je vnořen do srdce každého znovuzrozeného křesťana
- v souvislosti s Duchem svatým se ovšem mluví i o břichu člověka. Co znamená "pramen" a "řeky" v Janově evangeliu?
Pramen
"Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu." (J 4:14)
- ukázali jsme si, že duchovní voda je Boží slovo (viz výše); duchovní voda je voda života - "Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život." (J 6:63)
- pramen vyvěrající k věčnému životu je činné a živé Boží slovo (je v něm Duch), které přivede věřícího jednotlivce ke vzkříšení z mrtvých do věčného života; to živé Boží slovo je zaséváno do lidského ducha a v lidském duchu se stává pramenem
Řeky
"V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: "Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho břicha!" To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili; dosud totiž Ducha svatý nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven." (J 7:37-39)
Motiv znovuzrození a vložení nového Ducha se zde opakuje:
1) uvědomuji si duchovní žízeň - uvědomuji si vlastní nedostatečnost, hříšnost, oddělení od Boha, potřebu záchrany - prožívám osobně usvědčení ze hříchu
2) přicházím k Ježíši - jedině on jediný zachraňuje, on hasí mou žízeň svou živou vodou evangelia o odpuštění hříchů - je mi zjeveno, že Ježíš je můj Zachránce a jsem Bohem k Ježíši Kristu přitáhnut a této síle, která mne přitahuje k Ježíši se nevzpírám, ale poddám se jí
3) piji - přijímám Boží slovo - slyším a poddávám se Božímu slovu a tím potvrzuji živost a pravost své víry; víra Boží je ze slyšení Božího slova
Výsledkem bodů 1), 2) a 3) je znovuzrození mého lidského ducha - jsem tím, kdo věří v Ježíše Krista.
4) řeky živé vody poplynou z mého břicha - Duch svatý, kterého přijímám do srdce se v budoucnu projeví, jako zdroj života pro druhé.
Pramen z mého lidského ducha je pro mé osobní spasení a řeky Ducha svatého jsou pro spásu druhých.
Proč břicho? Břicho je místo početí života nového člověka a z břicha se tento nový člověk rodí na svět.
"Mé děti, které opět v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus." (Gal 4:19) - apoštol Pavel zde mluví v první řadě o svém modlitebním zápase za Galatské, ale tato práce k porodu zahrnuje i vyučování a další skutky z Ducha k duchovnímu prospěchu Galatských.
Život věřícího v sobě vždy zahrnuje duchovní osobní prospěch a duchovní prospěch pro druhé lidi, přičemž je tento prospěch často vyjádřen praktickými a hmatatelnými věcmi.
"Přišel jsem, abyste měli život (tzn. vy osobně) a měli ho v hojnosti (tzn. i pro druhé)." (Jan 10:10)
"Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli (tzn. vy osobně) vždycky ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek (tzn. k prospěchu druhých)." (2.Kor 9:8)
4. Komunikace / obecenství Duch - duch
Naše komunikace a obecenství s Bohem je duchovní - mezi Duchem svatým a naším duchem. Poddáním se a naprostou poslušností (poslušností nerozděleného srdce) se náš duch sjednocuje / spojuje s Duchem svatým, a tehdy chodíme Duchem.
"Kdo se připojuje k Pánu, je s ním jeden duch." (1.Kor 6:17)
Chození Duchem je nejdůležitějším svědectvím Ježíše v nás a je nejviditelnějším, nejjasnějším a nejpochopitelnějším proroctvím našemu okolí.
Závěr oddílu duchovní anatomie je tento:
Boží vůlí pro život věřícího je, aby Duch svatý v něm vedl jeho lidského ducha a jeho lidský duch, aby řídil jeho lidskou duši a tělo. (pozn. tomu se do jisté míry podobá i působení autority v manželství - Kristus je hlavou muže a muž je hlavou ženy, přičemž muž a žena jsou jednou bytostí.)
Vládne-li mi tělo nebo duše, jsem nesvatý a Bohu se nemohu líbit; vládne-li můj znovuzrozený duch, a to tak, že se řadí za Ducha svatého a cele ho následuje, vládnu ve svém životě skrze Krista a naplňuji slovo "nežiji už já, ale žije ve mně Kristus" (Gal 2:20).
Milan Chotaš
- myšlenky
"Ježíš poslal před sebou posly; ti vyšli a vstoupili do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. Ale tam jej nepřijali, protože byl rozhodnut jít do Jeruzaléma. Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, chceš, abychom přikázali ohni sestoupit s nebe a zahubit je jako to učinil i Eliáš? Obrátil se a pokáral je. Řekl: "Nevíte, jakého jste ducha." (Lk 9:52-55) - myšlenka zahubit měla démonský původ
"Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, lživá svědectví, urážky." (Mt 15:19) - tyto myšlenky mají svůj duchovní původ (démonský nebo lidský) a objevují se v srdci dříve než v mysli; rozum myšlenky srdce následně rozvíjí.
- emoce
"Má duše velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci ..." (Lk 1:47) - emoce prožívá duše i duch
"A vy jste se stali těmi, kdo napodobují nás i Pána, když jste přijali Slovo v mnohém soužení s radostí Ducha svatého." (1.Tes 1:6)
"Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny; tu se začal rmoutit a znepokojovat. Pak jim řekl: "Má duše je smutná až k smrti ..." (Mt 26:37-38)
"Když Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se a řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď a podívej se!" Ježíš zaplakal. Židé říkali: "Hle, jak ho měl rád." (J 11:33-36)
"Když to Ježíš řekl, rozrušil se v duchu a dosvědčil: "Amen, amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí." (J 13:21)
- vůle
"Ovocem Ducha je ... sebeovládání." (Gal 5:22-23) - Boží vůle v nás bojuje proti přirozeným sklonům
"Otče, chceš-li, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle (tzn. duševní), nýbrž tvá se staň. (Lk 22:42) - Ježíš projevuje ovoce Ducha - sebeovládání; rozhodnutí poslouchat Boha a vůle ducha toto rozhodnutí dovést až do konce stojí proti vůli duše
"Duch je sice ochotný, ale tělo slabé." (Mt 26:41)
"Duchem choďte (tzn. podle Boží vůle) a žádost těla nedokonáte. Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli." (Gal 5:16-17)
Tělesnost stojí v kontrastu s duchovním životem, který pochází shůry. Duch svatý inspiruje lidské konání a současně se také podílí na tomto konání samotném. "Bůh dává chtění i činění." (Fp 2:13) Celá viditelná i neviditelná lidská bytost včetně rozumu, emocí a vůle se stává nástrojem prosazení Boží vůle, je-li poddána Duchu Božímu v nás - tedy, duše má být poddána lidskému duchu a lidský duch má být poddán Duchu Božímu; pak i duše touží po Božích věcech.
"Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože! Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu! ... Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha - vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti." (Ž 42:2-3, 42:6)
"Jen se ztiš před Bohem, má duše, vždyť od něj je má naděje." (Ž 62:6)
"Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej, co vše vykonal." (Ž 103:1-2)
Tedy, lidská duše není jedinou entitou, která se podílí na myšlenkových, emocionálních a volních pochodech člověka; Platón a další filosofové zahlédli pouze část mnohem komplexnějšího celku, ještě nerozuměli znovuzrození a duchovní dimenzi člověka.
duch člověka
- duch prvního člověka - Adama - byl neporušený
- hřích způsobil porušení ducha
- duch člověka porušený hříchem je otrokem hříchu, zajatcem Smrti a je odsouzen k věčnému zahynutí
"Blahoslavený člověk ... v jehož duchu není záludnost." (Ž 32:2)
" ... pokolení umíněné a vzpurné, pokolení nestálého srdce, jehož duch nebyl Bohu věrný." (Ž 78:8)
"Před zkázou je pýcha, před klopýtnutím bývá povýšenost ducha." (Př 16:18)
- usvědčením ze hříchu a změnou smýšlení a jednání (pokáním) tento porušený lidský duch "umírá" (umírá hříchu) a je znovu zrozen z Ducha svatého - bez smrti není nové narození
2. Znovuzrození lidského ducha
"Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, přední muž mezi Židy. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Rabbi, víme, že jsi přišel od Boha jako učitel, neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li s ním Bůh." Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království ...nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království. Co se narodilo z těla je tělo, co se narodilo z Ducha je duch." (J 3:1-6)
Ježíš vysvětluje Nikodémovi, jak se stát duchovním člověkem, který může pochopit věci Ducha Božího.(1.Kor 2:14 - Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího ...)
- duchovním člověkem se člověk stává svým znovuzrozením z vody a Ducha
- z vody - nejde o přirozenou vodu, ale o vodu duchovní - evangelium Ježíše Krista (= Slovo)
" ... Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal, aby ji posvětil, když ji očistil koupelí vody v slovu ..." (Ef 5:25-26)
"Ježíš řekl Petrovi: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než umýt nohy, neboť je celý čistý ..." (J 13:10)
Ježíš řekl učedníkům "vy jste již čistí pro slovo, které jsem vám pověděl." (J 15:3)
- z Ducha - lidský duch narozený z Ducha svatého
- duchovní člověk zrozený z vody - dobré zprávy Božího slova o odpuštění hříchů skrze Ježíše Krista - a z Ducha svatého vstupuje do Božího království
Nová smlouva a znovuzrození
- duchovní obřízka srdce Duchem svatým je znamením uzavření smlouvy mezi Bohem a člověkem; pravé pokání a víra člověka jsou Bohem potvrzeny obřezáním lidského srdce. Tuto obřízku dělá Duch svatý v lidském duchu ostrým Božím slovem.
"... toto je ta smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po těchto dnech, je Hospodinův výrok: Svůj zákon dám do jejich nitra a zapíšu jej na jejich srdce ... odpustím jejich vinu a na jejich hřích již nevzpomenu." (Jr 31:33-34)
" ... pravý Žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle; ale pravý Žid je ten, kdo je Židem uvnitř, a pravá obřízka je obřízka srdce Duchem, nikoli literou ... " (Ř 2:28-29)
- zákon nové smlouvy tentokrát není vyryt na kamenné desky - na kamenné srdce, ale na masité srdce
"A dám jim jedno srdce* a nového ducha** vložím do vašeho nitra, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce masité, aby žili podle mých ustanovení, zachovávali má nařízení a plnili je ..." (Ez 11:19-20)
pozn.: Domnívám se, že jedno srdce* představuje jedno nerozdělené masité srdce - znovuzrozeného lidského ducha a nový duch** představuje zaslíbeného Ducha svatého, který je při křtu v Duchu svatém vložen do lidského srdce jako závdavek (viz níže - část Duch Boží, Duch Kristův, Duch Svatý)
- Ježíš Kristus, prostředník nové smlouvy, završil období staré smlouvy, naplnil zákon a jako "poslední Adam se stal Duchem oživujícím" (1.Kor 15:45)
"Jako totiž Otec kříší mrtvé a obživuje, tak také Syn obživuje ty, které chce." (J 5:21)
- první oživení ze smrti do života zakouší duševní člověk mrtvý ve svých hříších svým znovuzrozením, aby svůj nynější život v přirozeném těle prožil duchovně
- další oživení je vzkříšení spravedlivých k věčnému životu - "první vzkříšení" (Zj 20:5)
Stvoření: "Hospodin ... do jeho chřípí vdechl dech života." (1.M 2:7)
Znovuzrození: "Ježíš ... na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha Svatého ... " (J 20:22)
Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu a všechny atributy naší bytosti - náš duch, duše i tělo jsou odrazem Boží podstaty, a to tehdy, pokud jimi disponuje Duch svatý.
3. Duch Boží, Duch Kristův, Duch Svatý
Je lidský duch jedinou duchovní entitou v nitru znovuzrozeného člověka? Při znovuzrození ano, ale po křtu v Duchu svatém již nikoli. Člověk se znovuzrozeným lidským duchem dostává do svého nitra při křtu v Duchu svatém ještě Ducha svatého / Ducha Kristova / Ducha Božího (zástupné pojmy):
" Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho." (Ř 8:8-9)
Ježíšovo dechnutí na učedníky a slovo "přijměte Ducha svatého" (J 20:22) v sobě zahrnuje okamžik znovuzrození lidských duchů učedníků v okamžiku Ježíšova dechnutí na ně a také příkaz Ježíše přijmout zaslíbeného Ducha svatého, až bude od Otce seslán.
Dechnutí přímo připomíná Písmo a okamžik stvoření - dochází ke znovuzrození lidského ducha v srdci každého ze shromážděných učedníků a slovem "přijměte Ducha svatého" připomíná své dřívější slovo učedníkům o jeho budoucím fyzickém přebývání v jejich srdcích:
" ... Otec vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi na věčnost - Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává (tzn. Duch svatý v Ježíši a na Ježíši; Ježíš byl fyzicky přítomen v blízkosti svých učedníků) a ve vás bude (tzn. po vašem křtu v Duchu svatém ve vás bude fyzicky přebývat). Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám. Ještě malou chvíli a svět mne již neuvidí, vy však mne uvidíte, protože já žiji a také vy budete žít (tzn. svým znovuzrozením vstoupíte do věčného života). V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás." (J 14:16-20)
"V něm i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své záchrany, a když jste uvěřili (tzn. proběhlo znovuzrození), v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem svatým, jenž je závdavkem našeho dědictví (tzn. došlo k vložení Ducha svatého do vašeho nitra) ..." (Ef 1:13-14)
"A protože jste synové (tzn. váš duch se znovuzrodil z Ducha svatého), vyslal Bůh ducha svého Syna (tj. Ducha Kristova) do našich srdcí, ducha, který volá: "Abba, Otče." Takže už nejsi otrok, ale syn. A když syn, tedy i dědic skrze Boha." (Gal 4:6-7)
- Duch svatý tedy sídlí v našem srdci; to potvrzují i další verše:
" ... Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán." (Ř 5:5)
" ... a pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši." (Fp 4:7)
"Neboť všichni ti (tzn. celistvá bytost - znovuzrozený duch, duše, tělo), kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové. Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží. Jsme-li však děti, jsme i dědicové ..." (Ř 8:14-17)
- duch synovství je Duch Boží, Duch Kristův, Duch Svatý a zůstává-li náš lidský duch v jednotě s Božím Duchem a v poddanosti Božímu Duchu, projevují se při náš znaky Božího synovství
- nejsme sirotci, jsme synové a Bůh Otec a Bůh Syn v nás přebývá skrze Ducha svatého
"Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám ... Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek." (J 14:18-23)
" ... (Bůh) ... také do vás dává svého Svatého Ducha." (1.Tes 4:8)
" ... zachránil nás ... skrze koupel znovuzrození a obnovou Ducha Svatého ..." (Tit 3:5)
" ... vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha ..." (1.Kor 6:19)
Osobně se domnívám, že Duch svatý v nás není oddělená částečka Ducha svatého, která přebývá v našem srdci, ale že se jedná o kompaktního a expandujícího Ducha svatého, který "všechno ve všem naplňuje" (Ef 1:23); lze si to představit takto: " ... viděl jsem Panovníka sedícího na trůnu vysokém a vyvýšeném a lem jeho roucha naplňoval chrám" (Iz 6:1) - jeden Duch svatý, jehož "lem roucha" naplňuje náš chrám - to jest naše tělo; "lem roucha", který je vnořen do srdce každého znovuzrozeného křesťana
- v souvislosti s Duchem svatým se ovšem mluví i o břichu člověka. Co znamená "pramen" a "řeky" v Janově evangeliu?
Pramen
"Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu." (J 4:14)
- ukázali jsme si, že duchovní voda je Boží slovo (viz výše); duchovní voda je voda života - "Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život." (J 6:63)
- pramen vyvěrající k věčnému životu je činné a živé Boží slovo (je v něm Duch), které přivede věřícího jednotlivce ke vzkříšení z mrtvých do věčného života; to živé Boží slovo je zaséváno do lidského ducha a v lidském duchu se stává pramenem
Řeky
"V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: "Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho břicha!" To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili; dosud totiž Ducha svatý nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven." (J 7:37-39)
Motiv znovuzrození a vložení nového Ducha se zde opakuje:
1) uvědomuji si duchovní žízeň - uvědomuji si vlastní nedostatečnost, hříšnost, oddělení od Boha, potřebu záchrany - prožívám osobně usvědčení ze hříchu
2) přicházím k Ježíši - jedině on jediný zachraňuje, on hasí mou žízeň svou živou vodou evangelia o odpuštění hříchů - je mi zjeveno, že Ježíš je můj Zachránce a jsem Bohem k Ježíši Kristu přitáhnut a této síle, která mne přitahuje k Ježíši se nevzpírám, ale poddám se jí
3) piji - přijímám Boží slovo - slyším a poddávám se Božímu slovu a tím potvrzuji živost a pravost své víry; víra Boží je ze slyšení Božího slova
Výsledkem bodů 1), 2) a 3) je znovuzrození mého lidského ducha - jsem tím, kdo věří v Ježíše Krista.
4) řeky živé vody poplynou z mého břicha - Duch svatý, kterého přijímám do srdce se v budoucnu projeví, jako zdroj života pro druhé.
Pramen z mého lidského ducha je pro mé osobní spasení a řeky Ducha svatého jsou pro spásu druhých.
Proč břicho? Břicho je místo početí života nového člověka a z břicha se tento nový člověk rodí na svět.
"Mé děti, které opět v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus." (Gal 4:19) - apoštol Pavel zde mluví v první řadě o svém modlitebním zápase za Galatské, ale tato práce k porodu zahrnuje i vyučování a další skutky z Ducha k duchovnímu prospěchu Galatských.
Život věřícího v sobě vždy zahrnuje duchovní osobní prospěch a duchovní prospěch pro druhé lidi, přičemž je tento prospěch často vyjádřen praktickými a hmatatelnými věcmi.
"Přišel jsem, abyste měli život (tzn. vy osobně) a měli ho v hojnosti (tzn. i pro druhé)." (Jan 10:10)
"Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli (tzn. vy osobně) vždycky ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek (tzn. k prospěchu druhých)." (2.Kor 9:8)
4. Komunikace / obecenství Duch - duch
Naše komunikace a obecenství s Bohem je duchovní - mezi Duchem svatým a naším duchem. Poddáním se a naprostou poslušností (poslušností nerozděleného srdce) se náš duch sjednocuje / spojuje s Duchem svatým, a tehdy chodíme Duchem.
"Kdo se připojuje k Pánu, je s ním jeden duch." (1.Kor 6:17)
Chození Duchem je nejdůležitějším svědectvím Ježíše v nás a je nejviditelnějším, nejjasnějším a nejpochopitelnějším proroctvím našemu okolí.
Závěr oddílu duchovní anatomie je tento:
Boží vůlí pro život věřícího je, aby Duch svatý v něm vedl jeho lidského ducha a jeho lidský duch, aby řídil jeho lidskou duši a tělo. (pozn. tomu se do jisté míry podobá i působení autority v manželství - Kristus je hlavou muže a muž je hlavou ženy, přičemž muž a žena jsou jednou bytostí.)
Vládne-li mi tělo nebo duše, jsem nesvatý a Bohu se nemohu líbit; vládne-li můj znovuzrozený duch, a to tak, že se řadí za Ducha svatého a cele ho následuje, vládnu ve svém životě skrze Krista a naplňuji slovo "nežiji už já, ale žije ve mně Kristus" (Gal 2:20).
Milan Chotaš
Žádné komentáře:
Okomentovat