Děkuji svému Zachránci, milostivému Bohu a Duchu Pravdy za vás všechny a modlím se za milost zjevení pro vás, abyste svým duchem viděli a duchovně porozuměli skutkům živého Boha, které v tento čas koná v nebi. Modlím se, abyste v tichosti a pokoře srdce tyto skutky konali na zemi. Modlím se, aby Pán probouzel vaše uši a slyšeli jste jako učedníci. Kéž Panovník Hospodin otevře vaše uši a vy nejste vzpurní (Iz 50:4-5). Kéž slova, která nyní vycházejí z Božích úst, směle zvěstujete svým bližním. Konajíce Boží skutky a mluvíce Boží slova budete připodobněni našemu Pánu.
Pro Boží lásku a nesmírné utrpení kříže, které Ježíš snášel pro spásu nás všech, vás prosím a apeluji na vás, abyste se kvůli svědomí katolických bratří a sester, kteří podléhají vlivu mariánského kultu a k Panně Marii se obrací jako ke Královně Nebes a Královně Pokoje, neúčastnili bohoslužebných úkonů na místech, která jsou Panně Marii zasvěcena.
Je to jako s masem obětovaným modlám. Sám pro sebe bych ve svobodě svého čistého svědomí a pevnosti své víry mohl jíst kůzle obětované bohyni Ištar. Kvůli svědomí člověka, který bohyni Ištar ctí, bych však jeho pozvání ke společnému stolu Ištar odmítl. Poutní areál Panny Marie Vítězné nic neznamená, pro nás, kteří rozpoznáváme nedělitelnou autoritu jediného Krále Nebes a jsme ve svém nerozděleném srdci zcela poddáni Kristu Ježíši, jedinému prostředníku mezi Bohem a lidmi. Nezraňujme však slabé svědomí našich katolických bratří a sester, nehřešme proti Kristu.
Toužíte po smíření a jednotě všeho křesťanstva. Vězte tedy, že nikdo nemůže zabránit, abyste otevřeli svá srdce každému věřícímu, katolíkovi i nekatolíkovi, a měli s ním a s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem společenství ve skutcích, které jeho jediného oslavují, a na místech, která jsou jemu jedinému zasvěcena. Ne že bychom nesměli jít na jiná místa, to bychom ze světa museli utéct. Tam však chodíme oblečeni v zaslíbení, které Hospodin připomněl Jozuovi a všem, kteří sdílejí Jozuovu víru: "Každé místo, na které šlápne vaše chodidlo, jsem vám dal, jak jsem prohlásil před Mojžíšem." (Joz 1:3)
Hledejte tedy mezi svými katolickými bratry a sestrami muže a ženy Boží, kteří s vámi budou chodit po areálu Panny Marie Vítězné a v jednotě Ducha spolu s vámi odevzdají toto místo Pánu Ježíši Kristu. Hledejte mezi svými katolickými bratry a sestrami muže a ženy Boží, kteří toto místo přejmenují na poutní areál Boha - Smiřovatele světa v Kristu Ježíši. Pak vyhlaste shromáždění k uctění Boha smíření a zástupy vděčných a radostných dětí Božích přijdou na Bílou horu. A já budu jednou z těch nepatrných teček, která se v tomto mnohatisícovém davu zcela ztratí. Ztratí se obličeje a těla všech a bude jedno tělo, jehož slávou bude Hospodin a Beránek Boží.
Toužíte po smíření. V duševní oblasti je mnoho smírů, duchovní smíření je však možné pouze v Kristu. Toužíte po smíření bělohorských událostí roku 1620. Buďte však ujištěni, že nelze smiřovat události roku 1620 bez pohledu na pronásledování let následujících. Události roku 1621 a následujících 300 let jsou před očima nás všech. Toužíte po smíření? Mějte tedy touhu po tom duchovním smíření, kterého dosahujeme v Kristu.
Jak se stávám účastníkem tohoto duchovního smíření v Kristu? Jsem usvědčen ze svého hříchu, nazývám jej zlem a vyznávám ho Hospodinu, odvracím se od tohoto vyznaného zla, obracím se ke Kristu a věřím do Krista. V Něm pak dosahuji odpuštění svých hříchů a zůstávaje v Něm nesu ovoce pokání. I druhá strana je usvědčena ze svého hříchu, nazývá jej zlem a vyznává ho Hospodinu, odvrací se od tohoto vyznaného zla, obrací se ke Kristu a věří do Krista. V Něm pak dosahuje odpuštění svých hříchů a zůstávajíc v Něm nese ovoce pokání. Tehdy dvě strany, kdysi nepřátelské, nyní zůstávají v Kristu a mají s ním společenství a v Něm mají společenství i spolu navzájem, neboť již nejsou dvěma stranami, nýbrž jedním tělem. To je duchovní smíření, jehož jsme služebníky.
Bez pokání tedy není smíření v Kristu možné. Jsme-li obětí, pak ze své strany můžeme udělat vše, viník však musí činit pokání od zlého do Krista, aby se zde v Kristu s námi setkal a stal se účastníkem Kristova duchovního smíření. Jsme-li viníky, oběť na nás čeká v Kristu Ježíši. My jsme od ní a od Krista odděleni naším hříchem. Pokud jej však vyznáváme, opouštíme a vírou v Krista přijímáme odpuštění, stáváme se účastníky Krista a v Něm se setkáváme s těmi, komu jsme ublížili. Ve společenství s Kristem a spolu navzájem pak dosahujeme smíření.
Jak bychom si mohli myslet, že dosáhneme duchovního smíření, když se neodvažujeme obě strany vyzývat k pokání? Jaké je ovoce pokání bělohorských událostí roku 1620? Je to poprava 27 českých pánů, rytířů a měšťanů? Je to období náboženského násilí, útlaku, konfiskace majetku či vyhánění z domovů? Když se neodvažujeme druhou stranu vyzývat k pokání, můžeme se odvážit mluvit o smíření? Má snad tím ovocem pokání být zvýšení finančních náhrad ve prospěch nekatolických církví v rámci zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi? Bůh chraň!
Duchovní smíření vyžaduje odvahu a Bůh tuto odvahu smířit se s Kristem a lidmi požaduje. Proč by jinak bázliví (ustrašení, zbabělci) měli svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou? (Zj 21:8) Nehřešme proti svým katolickým bratřím a sestrám, když jejich pokáním nazveme účast na vnějším bohoslužebném aktu na Bílé hoře.
Akce Bělohorský podzim 2014 je tedy s ohledem na výše uvedené velice nešťastná a velmi předčasná. S katolickou církví nelze dosáhnout duchovního smíření tak, že dosáhneme duchovního smíření s jednotlivci, i kdyby to byl biskup, arcibiskup, kardinál či sám papež. Závazná ustanovení katolické církve a její chození v těchto ustanoveních není nikdy věcí místní autority a není nikdy věcí jednotlivců. Jsem přesvědčen, že to dobře víte. Proto dejme svým katolickým bratřím, které milujeme, čas. Oni musí ve svých řadách uslyšet Boží výzvu k odvaze pokání. Oni sami dle svého řádu autority musí toto pokání učinit. Pak nebudeme lhát Bohu ani lidem, když se nejen na úrovni jednotlivců, ale i na úrovni církví setkáme v Kristu a dosáhneme smíření v Něm.
Není ostudou zrušit svou účast na přislíbené akci. Nechcete se přece připravit o slávu duchovního smíření tím, že dáte přednost tělesnému požitku z napodobeniny, jejímž výsledkem bude jen oklamání bezbranných lidí. Znovu říkám, pamatujte na svědomí našich katolických bratří a sester. Nesmíte k nim být lhostejní.
Bratři, píši vám ve smělé důvěře, že ze srdce učiníte to, co povede k duchovnímu prospěchu jednotlivců, církví i našeho národa.
V nehynoucí naději a neochvějné lásce Kristově
Milan Chotaš
Žádné komentáře:
Okomentovat