Učení apoštolů - zdravá slova, ta Ježíše Krista (1.Tim 6:3) - vymezují hranice území, kde mají učedníci Ježíše společenství s Bohem a spolu navzájem. Mimo toto území mohou mít duševní společenství spolu, nikoli však s Bohem. Jdou-li ještě dále od zdravého učení, mohou skončit ve společenství démonů a poskvrně těla.
Duchovní společenství není bez zdravého učení a duchovní společenství je praktické vyjádření zdravého učení. Učení vedoucí člověka k samotě - k individuální cestě víry - je z ďábla. Samota vězení či pronásledování (v zemích, kde jsou křesťané vězněni či pronásledováni) však nemůže člověka držícího se zdravých slov Krista odloučit od společenství s Bohem.
Zdravé učení vede přirozeně ke společenství a život v učení a společenství vede přirozeně k lámání chleba. Lámání chleba není bezduchý rituál, je to deklarace víry: jako Ježíš Kristus zlomil své tělo a prolil svou krev za mne, tak jsem připraven zlomit své tělo a prolít svou krev za tebe. Proto je chléb lámán ve společenství, v těle Kristově, kde o sebe jednotlivé údy pečují.
Nyní je učení a vytrvalé zůstávání v učení, společenství a vytrvalé zůstávání ve společenství, které jde až k rozlomení těla a prolití krve za druhého - tehdy je zachovávána jednota Ducha a společné modlitby jsou modlitby jedné mysli. Takové modlitby Bůh slyší a vyslyší.
Mluvím zde o církvi (místním sboru), která dosáhla zralosti. Církev, která jde po této cestě vytrvalého zůstávání v učení apoštolů, společenství, lámání chleba a modlitbách a neuhne z ní, zralosti jistě dosáhne.
Církev, která odbočí k cestě supermarketu "křesťanských" aktivit, je již mrtvá - kupuje a prodává svévolníky, kteří držíce se vlastního učení, dělají si, co chtějí, sebestředné individualisty, kteří jsou spolu pouze kvůli vlastnímu zisku a prospěchu, neochotné sobce, kteří pro druhého nehnou prstem, povrchní modlitebníky, kteří se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.
Církev, ta Boha živého, je však slavná - sloup a opora pravdy. (1.Tim 3:15)
Milan Chotaš
Žádné komentáře:
Okomentovat