Abramův desátek vděčnosti

Desátky - ano či ne?

Znovu a znovu se setkávám s nejistotou nevyučených lidí: musím či nemusím platit desátky? Vyuč se od Boha a nabydeš jistoty víry. "Cokoli není z víry, je hřích." (Ř 14:23)

Znovu a znovu slýchám nejrůznější lidská vysvětlení, zda desátky ano či ne. Znovu a znovu potkávám křesťany, kteří Malachiášem argumentují v případě rozvodu manželství, ale neodváží se jej použít pro okrádání Boha.

"Nenávidím propuštění (tj. rozvod), praví Hospodin" (Mal 2:16) je pro tyto lidi živé, platné a aktuální Slovo Boží, zatímco " ... okrádáte mě ... na desátcích a darech pozdvihování" (Mal 3:8-10) je pro tyto lidi již mrtvé slovo zvetšelé staré smlouvy.

To, co k tomu řeknu, si vypůjčím z Ježíšových úst: kdo takto rozdvojeně zachází s Písmem a "ruší jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učí lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším." (Mt 5:19)

Písmo není rozdvojené. Není rozdvojený Zákon ani Proroci. Musíme správně pochopit Písma, co je Zákon Mojžíšův, co jsou Proroci a jak se na nás - vyvolené účastníky nové smlouvy - příkazy Pána vztahují. Je-li ovšem Ježíš Kristus - Slovo Boží - naším Pánem.

První desátek

Kdy poprvé promluvil náš Pán - Slovo Boží - o desátku (tj. desátém díle / desetině)? Ve 14. kapitole Genesis. Duch Boží zde popisuje Abramův skutek. Věděli jste, že první desátek nebyl dán z povinnosti?

Abram vysvobozuje Lota a jeho majetek z rukou élamského krále Kedorlaómera. Melchisedech, kněz Boha Nejvyššího, Abramovi vychází vstříc, přináší mu chléb a víno a žehná mu slovy: "Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, Tvůrci nebes i země. A požehnán buď Bůh Nejvyšší, který vydal tvé protivníky do tvé ruky. Nato mu Abram dal desátek ze všeho." (Gn 14:19-20)

Abram se setkává s Melchisedechem, knězem Boha Nejvyššího - s knězem, který jako prostředník stojí mezi Bohem Nejvyšším a jím - Abramem. Abram přijímá požehnání od tohoto prostředníka a "není sporu, že nižšímu (Abramovi) je žehnáno od vyššího (Melchisedecha)." (Žd 7:7) Melchisedech navíc Abramovi potvrzuje to, co Abram možná jenom tuší a nebo již sám dobře ví - Bůh Nejvyšší mu vydal jeho protivníky do ruky. To, co získal a nyní patří jemu, získal z Boží milosti.

Abram rychle uvažuje: "To, co se stalo, to velké vítězství, je od Boha. Bůh je pro mě, Bůh je proti mým nepřátelům, žehná mi a to, co mám, mám od něj." A když to vše proběhne jeho myslí, dává Bohu desátek; dává ho do ruky Melchisedechovi, který je Bohem postaven do pozice vyšší autority, aby Abramovi předal požehnání od Boha.

Abram nepřichází kvůli Melchisedechovi, Melchisedech přichází kvůli Abramovi. Má od Boha Nejvyššího vyšší autoritu než Abram, ovšem ne aby si nechal sloužit, ale aby Abramovi sloužil; přináší Abramovi chléb a víno jako předobraz nové smlouvy - Bůh maří skutky Abramových protivníků, vydává mu je do ruky. "Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil skutky ďáblovy." (1J 3:8) "Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží." (Lk 10:19)

Abram se opět setkává s Božím zájmem o něj, je to jeho další osobní zkušenost: "Bůh je ke mně dobrý." A dává desátek, dává ho z vděčnosti. Je to jeho přirozená reakce na Boží dobrotu.

Druhý desátek

Víte, že ani druhý desátek nebyl z povinnosti? Opět stejný princip, stejné porozumění: Bůh mi dává a já mu z toho, co mi dává, dám desátek.

K Jákobovi v noci přichází Bůh a potvrzuje mu, že smlouva, kterou uzavřel s jeho dědečkem Abrahamem, přechází na něj a jeho potomka. Scénář je stejný: Bůh má iniciativu, Bůh říká (tentokrát) Jákobovi: požehnám ti. A Jákob na to reaguje spontánně slibem: "Jestliže bude Bůh se mnou, bude mě chránit na této cestě, kterou se ubírám, a dá mi chléb k jídlu a oděv k oblékání, takže se vrátím v pokoji do domu svého otce, bude Hospodin mým Bohem ... a ze všeho, co mi dáš, ti jistě dám desátek." (Gn 28:20-22)

Máme tu Abrama, později Bohem přejmenovaného na Abrahama, a máme tu Jákoba. A oni, k zahanbení mnohých, nepotřebují žádný příkaz, žádné pravidlo, jednají spontánně, vyjadřují svou vděčnost praktickým způsobem - ze všeho, cos mi dal, ti dávám desátek (Abram) a ze všeho, co mi dáš, ti jistě dám desátek (Jákob).

Zákon Mojžíšův

Uplyne 400 let a přichází Zákon Mojžíšův; ten "není ovšem dán pro spravedlivého, nýbrž pro nespravedlivé a nepoddajné, bezbožné a hříšné, pro nesvaté a světské..." (1.Tim 1:9) O Abrahamovi však Bůh svědčí, že je spravedlivý z víry (Gn 15:6) a stejně tak i o Jákobovi (Žd 11:21)

Zákon, který je dán pro nespravedlivé, neruší vděčnost spravedlivých. Naopak. Staví vděčnost do protikladu k lakomství. Vděčnost spravedlivého jako projev uctívání Boha stojí proti lakomství nespravedlivého jako projevu uctívání ďábla. "Lakomství je modloslužba." (Ko 3:5)

Nevěděl jsi, že lakomec je uctívač ďábla? Kdo slouží modle, uctívá ďábla, protože ďábel stojí za každou modlou.

Okrádání Boha

"Vraťte se ke mně a vrátím se k vám, praví Hospodin zástupů. Ptáte se: Jak se máme navrátit? Což smí člověk okrádat Boha? Ale vy mě okrádáte! Ptáte se: Jak tě okrádáme? Na desátcíc a na darech pozdvihování. Kletbou jste prokleti, protože mě okrádáte, celý národ." (Mal 3:7-9)

Chápeš nyní, ke komu mluví Malachiáš o okrádání Boha? Malachiáš mluví k modlářům - k lakomcům. Ale pozor - lakomství je pouze část této ďábelské rostliny; její kořen je milování peněz a její zralý plod je krádež.

"Což smí člověk okrádat Boha? Ale vy mě okrádáte!" Jste zloději! Bůh se nezdráhá nazývat zloděje zlodějem - pravdivým označením člověka neodsuzuje, ale jako otec ho napomenutím vede k pokání. Vždyť stvořil člověka jako svobodného k dávání, nikoli jako zotročeného hříchem k lakomství. "Kdo činí hřích, je otrokem hříchu." (J 8:34)

Malachiáš, stejně jako všichni Boží proroci, ukazuje těmto otrokům hříchu cestu k nápravě a připomíná jim Boží dobrotu, která opět začne proudit do jejich života, budou-li činit pokání a navrátí se k Bohu.

"Přineste celý desátek do skladu. Ať je potrava v mém domě. Vykoušejte mě takto, praví Hospodin zástupů, zdali vám neotevřu nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání dokud nebude dostatek." (Mal 3:10)

"Zloděj ať již nekrade..." (Ef 4:28) a dá Bohu to, co Bohu patří.

Kam patří desátek?

Tři nezávislí svědci - tři různá místa v Písmech - ukazují jasně, kam patří desátek. Bůh je naprosto konzistentní - skrze Malachiáše dává tuto instrukci: desátek přineste do domu Hospodina. Jákob se k desátku zavazuje na místě, které pojmenovává Bét-el - Dům Boží. A Abram stojí před domem Božím a dává desátek do jeho rukou.

Melchisedech je dům Boží? Ano, Melchisedech "... bez otce, bez matky, bez rodokmenu, nemá ani počátek dnů ani konec života; ... je připodobněn Synu Božímu a zůstává knězem navždy. A Syn Boží je dům Boží. Vždyť Kristus plné postavy - to je hlava a jeho tělo - církev. "Dům Boží - to je církev Boha živého, sloup a opora pravdy." (1.Tim 3:15)

Desátek tedy patří do církve - tam, kde je člověk součástí duchovní Boží stavby (1.Kor 3:9), kde je živým kamenem duchovního domu (1.P 2:5) - domu Božího.

Musí to být desátek?

Abram neměl žádnou povinnost a sám od sebe se rozhodl dát Bohu desátek. Jákob nebyl ničím a nikým vázán, ale znal Abrahamův příběh a i on se rozhodl pro desátek. Po čtyřech stech letech bylo nespravedlivým a nepoddajným, bezbožným a hříšným... přikázáno, aby dávali desátek a přinášeli i další jasně stanovené oběti.

Abraham a Jákob, spravedliví z víry, jsou nám příkladem. A nebo nám mají být příkladem bezbožní, kteří musí být zavázáni příkazem Zákona? Nejsme pod Zákonem, ale nejsme bez zákona - pracuje v nás "zákon Ducha života v Kristu Ježíši - ten nás osvobodil od zákona hříchu a smrti." (Ř 8:2)

Chceš dovolit kořenu milování peněz, aby vyrostl stonkem lakomství a přinesl zralý plod okrádání Boha? Nebuď "strháván a váben vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt." (Jk 1:14-15) Chceš jako modloslužebník skončit v ohnivém jezeře? (Zj 21:8) Jak bláznivé!

Své pozemské sklony máš umrtvovat - "umrtvi tedy ... lakomství, které je modloslužbou, aby na tebe pro tuto věc nepřišel Boží hněv." (Ko 3:5-6) Pokud své lakomství umrtvovat nehodláš, jsi nepoddajný a musíš být přinucen příkazem - nežiješ totiž jako svobodný syn, ale dosud jsi nesvobodný otrok hříchu, dosud jsi syn neposlušnosti, v němž působí vládce mocnosti vzduchu - ďábel. (Ef 2:2)

Jsi-li ovšem svobodný, pak v tobě zákon Ducha života v Kristu Ježíši působí bez zábran - jsi svobodný jako Abram a možná se rozhodneš pro desátek a možná pro jinou část z toho, co ti Bůh dává. "K té svobodě tě Kristus osvobodil. Stůj tedy pevně a nenech se opět podrobit pod jho otroctví." (Ga 5:1) Hřích tě chce zotročit a nejzuřivěji tě napadá právě tehdy, když jsi byl zcela osvobozen z jeho otrockého jha. "Jestli nebudeš jednat správně, hřích číhá ve dveřích. Dychtí po tobě, ale ty nad ním máš vládnout." (Gn 4:7)

Radostné dávání

Kristus nás osvobodil ke svobodě! Osvobození je vždy provázeno radostí a čím lépe chápeme, k jak velkolepé svobodě nás Kristus osvobodil, tím více naše radost roste. Nepřemýšlej o desátcích, přemýšlej o Kristově spasení. Přemýšlej o tom, žes byl přijat za syna Božího (ať jsi muž nebo žena) a za spoludědice Ježíše Krista. Bůh ti spolu s Kristem dává všechno! Buď vděčný a raduj se ve svém Pánu, raduj se v něm vždycky. A pak dávej - "každý, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh." (2.Kor 9:7)

V Kristu Ježíši žiješ zákonem Ducha života, mimo Krista umíráš zákonem hříchu a smrti. V Kristu Ježíši spoléháš na Boží milost, Bůh ti vydává tvé protivníky, "on ti dává moc získat majetek." (Dt 8:18) Mimo Krista spoléháš na sebe. V Kristu Ježíši konáš z víry, mimo Krista konáš z nevíry. Abram, tváří v tvář tomu, který je připodobněn Synu Božímu, konal z víry.

Obrátil ses k Pánu? Stojíš před ním tváří v tvář? Spatřuješ s odhalenou tváří Pánovu slávu? Pak jsi proměňován v obraz samotného Pána. A být proměněn v obraz Pána je mnohem slavnější, než být proměněn v obraz Abrama či Jákoba.

Přemýšlíš-li o desátku s nechutí, je to ke tvé hanbě. Jsi však povolán ke slávě Boží a od slávy ke slávě můžeš být proměňován pouze od Pána Ducha. (2.Kor 3:16-18)

Kristus Ježíš v sobě vzpurného nesnese, vyvrhne ho ven, Boha poslouchajícího však v sobě skryje a zákon Ducha života v Kristu Ježíši je učiní jedním - "kdo se připojuje k Pánu, je s ním jeden duch." (1.Kor 6:17)

A je něco víc, než být jedno s Všemohoucím Bohem? Sám si odpověz, co vlastně chceš.




Milan Chotaš