Po roce se Josef opět vrátil s ještě větším množstvím vozů. Některé obyvatele města poznával. Odění lidí se však příliš nezměnilo. Stále zde bylo mnoho otrhaných a neoblečených. Tentokrát správce města kupci přislíbil za látky spravedlivou odměnu. Čas plynul, počasí se zhoršovalo a správce nenechal kupce své zboží složit. Kupec vyjel na horu za město, otevřel své vozy a začal rozdávat své látky zadarmo. Chodili k němu lidé z města i širokého okolí.
Jakýsi potulný loutnista oblečený do fíkového listí hrával na náměstí stejného města. Josef mu nabízel látky k ušití důstojného oděvu, ale hudebník se nechtěl vzdát svého letitého pláště z listí. Když mu Josef ukázal pevnost látky a křehkost fíkového listu, loutnista k němu pojal nenávist. Pod rouškou tmy přilepil na bránu města lživý a pomlouvačný dopis, v němž Josefa očerňoval kvůli tomu, že daroval několika obyvatelům města své látky.
Všechny tyto zprávy se donesly ke králi. Král si Josefa povolal a řekl: "Vyšel jsi za město na horu, kde byl ukřižován můj syn, a rozdáváš zde své látky zadarmo jako památku na něj. Za to, že ctíš památku mého syna, ti zaplatím spravedlivou odměnu. O osud města se nestrachuj; až se stane městem královským, učiním tě jeho správcem. A loutnistu nech jeho osudu. Přijde čas a nechám ho přivést před svůj trůn."
Josef se králi poklonil k zemi a řekl: "Nejdříve jsi mi dal zadarmo látky ze svých skladů a vozy, abych je mohl převážet. Nyní mi navíc vyplácíš jejich cenu, jako by látky patřily mně a ještě mluvíš o ...," nestačil Josef dopovědět. Král totiž kupci pokynul, aby mlčel. Zadíval se otevřeným oknem svého paláce směrem k městu a ponořil se do svých myšlenek.
Mezitím začalo pršet. Drobný déšť přešel v průtrž a proudy vody strhávaly listí ze stromů. Už tolikrát našel potulný loutnista přístřeší. Tentokrát jej však domů nikdo nepřijal. Hudebník se schoulil před bránou města a usnul. Když se probudil, byl zcela nahý. Potrhané fíkové listy byly rozházeny kolem něj. Vzhlédl k nebi a všiml si, že před ním stojí Josef. "Vezmi si tuto. Je to ta nejlepší, kterou jsem od krále dostal," a s těmito slovy mu podal překrásnou látku. Loutnista se rozplakal. Na látce byl totiž vzkaz od samotného krále: "Pokud přijmeš tuto látku a uděláš si z ní důstojný oděv, nazvu tě novým jménem a pozvu tě k sobě do paláce. Ne-li, nechám tě přivést, ale mou tvář nespatříš."
Žádné komentáře:
Okomentovat