Čtyři pražské artikuly z roku 1420 stále mají co říci. Jak by asi zněly v dnešní době?
V roce 1420 usilovali naši předkové o duchovní proměnu českého království, toužili po ustavení nového celospolečenského řádu. Formulovali čtyři pražské artikuly a iniciovali jejich projednání s tehdejší světskou a církevní mocí Evropy. I když bylo jejich úsilí z politických, náboženských i čistě duchovních důvodů odsouzeno k nezdaru, čtyři pražské články mohou být i dnes aktuální inspirací, a to nikoli pro transformaci celé české společnosti, nýbrž pro krok k průhlednějšímu svědectví a srozumitelnějšímu poselství křesťanské církve vůči svému okolí.
V roce 1420 usilovali naši předkové o duchovní proměnu českého království, toužili po ustavení nového celospolečenského řádu. Formulovali čtyři pražské artikuly a iniciovali jejich projednání s tehdejší světskou a církevní mocí Evropy. I když bylo jejich úsilí z politických, náboženských i čistě duchovních důvodů odsouzeno k nezdaru, čtyři pražské články mohou být i dnes aktuální inspirací, a to nikoli pro transformaci celé české společnosti, nýbrž pro krok k průhlednějšímu svědectví a srozumitelnějšímu poselství křesťanské církve vůči svému okolí.
Čtyři pražské články by ve svém přeformulování mohly český ekumenismus posunout k většímu důrazu na Velké poslání (1. článek), hlubší úctě k odkazu české reformace (2. článek), řádnému a čitelnému finančnímu hospodaření (3. článek) a závaznému přihlášení se k Boží svatosti a nezvratnosti přicházejícího soudu (4. článek).
Čtyři pražské články ve svém staronovém znění ovšem nejsou pro mnohé církve okamžitě aplikovatelné. Leckteré církve čeká celá řada praktických změn, chtějí-li dospět k duchovní zralosti a finanční samostatnosti. Bude-li nynější čas dobře využit, pak by se někdy mezi roky 2030-2040 mohlo mnoho křesťanských církví působících v České republice připojit k tomuto či podobnému textu, a pokud ne formálním aktem, tedy aspoň svým transparentním jednáním. U příležitosti výročí 610 let od projednávání čtyř pražských článků a 2000 let od Kristova ukřižování a zmrtvýchvstání by to byl jistě neocenitelný dar církve všem lidem, o jejichž spásu v Ježíši Kristu zápasíme. A nyní, ve 21. století, správně - duchovními zbraněmi.
**********************************************************************************************************
Čtyři pražské články pro 21. století
Za prvé, prvotním posláním křesťanské církve je kázání Božího slova a žádný státní, církevní či nezávislý orgán, rada nebo instituce to nemůže změnit, a to ani zákonnou normou. I kdyby se v průběhu času stalo kázání Božího slova porušením právního řádu České republiky či Evropské unie, křesťanská církev bude toto poslání i nadále naplňovat.
Za druhé, v poslušnosti Kristových ustanovení křesťanská církev nebrání žádnému učedníku Pána Ježíše Krista v přijímání večeře Páně, chleba a vína, tedy těla a krve Kristovy.
Za třetí, křesťanská církev financuje svou činnost výhradně z dobrovolných příspěvků a darů a její hospodaření je naprosto transparentní.
Za čtvrté, křesťanská církev nazývá hřích hříchem. Smilstvo, cizoložství, sex mezi osobami stejného pohlaví, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, závislost na drogách, obžerství, opilství, hýření, požitkářství, krádež, vražda, lež, podvod, lstivé jednání, křivé svědectví, lakomství, korupce, nepřátelství, svár, žárlivost, hněv, rozdělení, soupeření, závist, pýcha, nadutost, sobectví, mamon, domýšlivost, rouhačství, chvástavost, neposlušnost, vzpoura, nevděčnost, bezcitnost, nesmířlivost, pomlouvačnost, hrubost, zrádnost, lehkomyslnost, zbabělost a podobné skutky, postoje a vzorce chování jsou Bohem označeny za zlé a odsouzeníhodné. Křesťanská církev tuto skutečnost nikomu nezamlčuje a ve svých řadách hřích netoleruje. Křesťanská církev nepodlehne nátlaku státní (ČR) či nadnárodní (EU) moci a nebude uzavírat sňatky osob stejného pohlaví ani žádným jiným skutkem nebude zlé jednání legitimizovat.
Milan Chotaš
