Rok 2013 - čas houstnoucí temnoty

Rok 2012 byl obdobím příležitostí, určený k výraznému posunu vpřed. Mnohé z těchto příležitostí byly ovšem promarněny, církev v mnohém minula cíl a v mnoha klíčových oblastech se obrátila k ústupu. Uplynulý rok sliboval mnohé průlomy a nové počátky Božího díla v České republice, zvláště v oblasti předávání Kristova evangelia lidem, kteří dosud Kristu nepatří. S každou další prodlevou (týdnů či měsíců roku 2013) bude pro jednotlivce i místní církve mnohem těžší vykročit a nasměrovat svou energii k účinné evangelizaci (nebude to nemožné, ale bude to stát velké úsilí). Mnohé sbory letos ještě hlouběji zabřednou do soběstředných aktivit, které budí zdání zbožnosti, ve své podstatě však pouze udržují chod náboženské organizace; o programy vyplňující týden nebude nouze, ale málo skutečných potřeb lidí vně bude naplněno. Zákonické kliky (sekty) uvnitř některých denominací posílí a svoboda zde bude cíleně okrajována a oklešťována těsnějším sevřením lidských příkazů. Kazatelé, kteří svobodu prosazují a vedou k ní své sbory, budou pod mnohem větším tlakem z řad svých denominačních kolegů.

Rok 2013 ukáže též první viditelné symptomy komplotu náboženských struktur s mocností Mamonu. Církev bude v očích veřejnosti stále více ztotožňována s katolickou organizací. Krádeže, zpronevěry a chyby ve správě vraceného majetku budou medializovány a výrazně poškodí obraz církve ve společnosti.

Apoštolsko-prorocký základ církve nebude v širším měřítku obnovován ani v roce 2013. Naopak, denominační struktury se upevní a snahy lidí o přesah služebností či regionální službu budou pokládány za podezřelé jednání „zlých dělníků, kteří rozbíjejí církev a rozeštvávají bratry“. V této atmosféře podezřívavosti však vznikne něco nového; vzplane několik místních ohnisek. Nebudou založeny organizovaně a nebudou totožné. Dokonce i jejich vize a zaměření budou odlišné. Přesto budou hořet jasným plamenem nezpochybnitelného zdroje. Viděl jsem temný obrys mapy ČR. Celá naše zem byla ponořena do tmy a v poměrně rychlém sledu za sebou vyšlehly plameny na šesti místech – na jihu Čech služba milosti k pokání a obmytí hříchů, v západních Čechách služba smíření, na severu Čech svědectví svatosti, na Vysočině služba praktické pomoci a milosrdenství a ve Slezsku hlas pravdy. Šestý oheň se rozhořel v Praze, oheň očí propátrávajících srdce českého národa.

Milí bratři a sestry, temnota se nerozptyluje, ale houstne. Světlo však pohltit nemůže a Boží světlo je tady, je v nás. Kristus zazářil do našich temnot a učinil nás pochodněmi planoucími v této noci. Neklesejte na mysli, neskládejte ruce v klín, pozvedněte svá srdce a doufejte v Hospodina. Nezastavujte se, ale rozběhněte se. Uvidíte-li horu, která začíná růst před vašima očima a tyčit se nad vámi, urychlete svůj postup. Přikažte Goliášovu příbytku, aby se stal rovinou a místem bezpečného projití. Ďábel vám bude škodit, plivat po vás a pošle své posly, aby vás zneklidňovali. Neztrácejte odvahu, ale posilněte se v naději. Větší je ten, který je ve vás, než ten, který je ve světě. Radost Hospodinova ať je vaší silou a písnička ať neopouští vaše srdce. Kdo pokleká před Pánem, neustoupí, na jeho rameni spočine paže pozvedajícího. Kdo pokleká před Pánem, neukvapí se, zaplaví ho řeka pokoje vyvěrající od trůnu Knížete Pokoje. Kdo pokleká před Pánem, neustane, ale jeho síla se obnoví. Kdo pokleká před Pánem, nezalekne se, na jeho rameni spočine meč Mocného Bohatýra. „Poklekni přede mnou, hle, pasuji tě na svého rytíře, povolávám tě mezi své bohatýry, ostřílené válečníky, kteří prošli mnohými bitvami. Všechny jejich rány jsem zacelil a jejich jizvy jsou pečetí mého vlastnictví. Jsou navždy moji a já jsem jejich Bohem.“

Milan Chotaš